V posledních letech je velká pozornost věnovaná inkluzi znevýhodněných dětí do běžného školního systému. Nemělo by se ovšem zapomínat ani na ty, které jsou vychýlené na druhou stranu, tedy jsou extrémně nadané. Ty naopak potřebují vyhledávat příležitosti mimo rámec třídy a další různorodé způsoby, jak své nadání rozvíjet. Jinak se totiž může stát ta nejsmutnější věc, a sice že nenaplní svůj potenciál a to, čeho mohly dosáhnout, bude pohřbeno v průměrných výsledcích.
Doteď si vzpomínám na spolužačku, která už při nástupu na střední mluvila anglicky na úrovni rodilého mluvčího. Během následujících čtyř let si v hodinách angličtiny dělala své věci (cvičení na vyšší úrovni), zatímco my měli běžnou výuku. Rozhodně ji to posunulo více, než kdyby se učila s námi, ale byl to ten správný přístup, nebo se dalo udělat ještě něco navíc?
Podle ředitelky 1. Slovanského gymnázia v Praze Taťjány Pergler v sobě nadané děti mají jiskru, kterou je potřeba hýčkat. Jejím osobním mottem je: „Nezhasínej, co hoří.“ U dětí lze přitom obvykle rozpoznat talent již v raném věku, tedy během základní školy. Sekundární vzdělávání dává dobrou možnost jej rozvíjet. Už jen z toho důvodu, že si děti mohou vybrat školy, či semináře, zaměřené na to, co je zajímá. Je ovšem potřeba, aby rodiče i učitelé k nim byli pozorní a napomohli jim rozvíjet, co jim jde. Dobrý je ovšem vždy individuální přístup.
„Pokud naši studenti reprezentují školu ve sportu na vysoké úrovni, může ředitelka školy rozhodnout o individuálním vzdělávacím plánu. V praxi to znamená, že se student může účastnit sportovních příprav a soutěží. Škola mu v tomto nebrání, vytvoří pro něj individuální studijní plán na základě žádosti a potvrzení sportovního klubu. Student tedy dochází pouze na zkoušky v daném pololetí. Pokud se jedná o jazykově nadané studenty, navyšujeme dotaci hodin cizích jazyků, přidáváme ke studiu volitelné semináře, popřípadě vysíláme studenty na zahraniční stáže. Pokud je zájem, rozšiřujeme školní vzdělávací program o semináře z přírodních, humanitních nebo exaktních věd,“ vysvětluje ředitelka gymnázia. „Rodiče nám své děti svěřují nejen s tím, že pro ně zabezpečíme plnohodnotnou výuku, ale také proto, že je škola schopna s těmito studenty pracovat a připravovat pro ně upravené podmínky,“ dodává Pergler.
Když mají děti na něco nadání, krásně se na to dívá a ještě lépe, když vidíte, jak se v něm rozvíjí. Navíc pokud jste rodič a jedná se o vaše dítě, tak jste na něj jistě i pyšní. Není to ovšem tak jednoduché. Ruku v ruce s tím jdou další věci, které výchovu a výuku trochu komplikují. A není to pouze starost o to, aby se věnovaly svému nadání.
Podle Karla Valáška, který působí jako školní psycholog, je tu mnoho pozitiv. „Nadané děti mají svá charakteristická specifika. V pozitivním ohledu jsou extrémně vyspělé v jakékoliv oblasti učení a výkonu. Mají na svůj věk širokou slovní zásobu a vyspělý verbální projev. Některé věci se naučí neobyčejně rychle a bez pomoci druhých. Zvládají složitější myšlenkové operace než jejich vrstevníci. Jsou schopné přenášet své vědomosti do nových situací a řešení problémů,“ říká.
Na druhou stranu to má i svá negativa. „Tyto děti dokáží být horlivé, někdy extrémně citlivé či vznětlivé. Protestují proti rutinní a předvídatelné práci. Ptají se na choulostivé otázky, vyžadují zdůvodnění, proč se mají věci dělat určitým způsobem. Odmítají určování práce a příkazy, čímž se dostávají často do konfliktu nejen s učiteli, rodiči a jinými autoritami. Přicházejí s 'lepšími způsoby' řešení věcí, navrhují je spolužákům, učitelům, rodičům, ne vždy vhodným způsobem. Ovládají třídní diskuze. Bývají panovační k učitelům i spolužákům. Jsou netolerantní k nedokonalosti vůči sobě i ostatním. Odmítají se podřídit,“ objasňuje odborník.
Zároveň mnohdy tyto děti nejsou nadané ve všech oblastech. Pokud vynikají například v angličtině, tak to tak nemusí být v chemii či matematice a s tím také není snadné se vyrovnat.
V neposlední řadě se mohou bát, že kvůli tomu, že nad ostatními vynikají, budou z kolektivu vyčleňované, jistým způsobem šikanované. Což je může vést k tomu, že budou průchodu svého nadání bránit. A to samozřejmě není dobře.
Nadané děti toho tak mají poměrně hodně naloženo a je dobré, když mohou využívat například poradenské služby ve škole, které jsou zaměřené nejen na poskytování podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i na podporu vzdělávání nadaných žáků.
Výchova nadaných dětí může rodičům připadat náročná. Chcete je podpořit a zajistit, aby dosáhly svého potenciálu. Může se ale stát, že vás rychle přerostou v učení. Či se snadno začnou nudit. A s tím vším je potřeba pracovat. Odborníci z Oxfordu spolu s oslovenými psychology, radí následovné:
Povzbuzujte je v tom, aby dělaly věci, které jim tolik nejdou. Nejspíš vám nepřipadá přirozené – zvláště pokud máme i děti, které jsou méně nadané – povzbuzovat vaše dítě v tom, aby dělalo věci, ve kterých tolik nevyniká. Pro nadané děti je ovšem dobré mít aktivity, ve kterých jsou pod menším tlakem, aby uspěly, a kde mohou zažít neúspěch. Zároveň málokdo má radost ze života pouze z činností, ve kterých je vynikající, a je hezké mít něco, co ho zkrátka jenom baví.
Poskytněte jim nástroje, které potřebují k úspěchu. Může to být průkazka do knihovny, návštěvy muzeí, přednášek, vyhledání rodilého mluvčího na konverzace a podobně. Jednoduše jim dejte prostředek k tomu, co jim pomůže jejich nadání rozvíjet.
Nemějte od nich příliš velká očekávání. To, že jsou nadané, neznamená, že se jim bude vždy dařit. Stres může také udělat své. Proto je podporujte na jejich cestě k plnému využití jejich potenciálu, ale netvrďte jim, že z nich musí být doktor, profesionální sportovec a podobně.
Vítejte jejich přátele. Nadané děti mohou být trochu izolované od svých vrstevníků. To může vést k šikaně, či jednoduše pocitu osamění. Kamarádi přitom dělají hodně. Pokud se to týká vašich dětí, zkuste je zapsat na nějaký kroužek, který by je mohl bavit. I když jim třeba tolik nepůjde. Koníčky jsou skvělé pro vytváření sociálních kontaktů.
Buďte k nim upřímní ohledně jejich schopností. Děti poznají, že je s nimi něco jinak, i když to je v dobrém smyslu. Mluvte s nimi tedy o jejich nadání, ale zároveň o tom, že nikdo nikdy nezískal práci pouze na základě školního nadání a že budou muset tvrdě pracovat, pokud chtějí své schopnosti využít na maximum, stejně jako kdokoli jiný.
Buďte pro ně vzorem ve způsobech jednání i chování. Vedle toho, že z nich chcete vychovat úspěšné dospělé, tak z nich jistě chcete vychovat i dobré lidi, kteří budu mít zároveň kladný a zodpovědný přístup k životu. Ukažte jim tedy, jak na to.
rozhovor s Taťjanou Pergler, ředitelkou 1. Slovanského gymnázia v Praze; rozhovor se školním psychologem Karlem Valáškem; doplnění informací z rozhovoru s Kristýnou Mňukovou, která rovněž působí jako školní psycholog; oxford-royale.com
