V České republice se s neplodností potýká každý pátý až šestý pár. Psycholožka a párová terapeutka Mgr. Erika Vlasáková pro Marianne.cz prozradila, jaký vliv má neplodnost na vztah a jak se s touto situací vypořádat. Zároveň se podělila o své zkušenosti z praxe, které ukazují, že tato náročná situace může nakonec skončit šťastně a pár si může být díky ní blíže než kdy dřív.
Pro ženy, které se touží stát maminkou, je otázka neplodnosti přirozeně něco, čeho se obávají. Především pro ty, které se blíží do věku, jenž je všeobecně spojován s vyšším rizikem problémů s otěhotněním. Když k tomu ještě navíc nemají partnera, se kterým by chtěly založit rodinu, nebo mají dnes už běžně mladšího partnera, který má na děti ještě dost času, obavy se mohou zvyšovat. Přesně to je i můj případ. A přestože by se touto otázkou neměl nikdo zbytečně dopředu stresovat, často kolem sebe slyším názory, že v mém věku už to tak snadno nepůjde a ať na nic nečekám. Strach z toho, že pro mě bude brzy pozdě a nepodaří se nám počít, protože už na to budu „stará“, se zkrátka dere na mysl a mě občas napadne myšlenka, jaký by měla případně neplodnost dopad na šťastný a spokojený vztah. Zeptala jsem se proto psycholožky a párové terapeutky Mgr. Eriky Vlasákové, jaký vliv může mít takový problém na fungování páru.
„Podle dat, která máme k dispozici, se v České republice potýká s neplodností každý šestý až pátý pár. Když vyjdu ze své terapeutické praxe, téma neplodnosti u mě řeší přibližně 5 % klientů. Z toho větší část jsou jednotlivci, převážně ženy. Na párovou terapii s tímto tématem přichází poměrově méně klientů, což se může odrážet v tom, že individuální terapie je všeobecně četnější než párová,“ říká na úvod terapeutka. Podle jejích slov však až 90 % párů, které vyhledají lékařskou pomoc, mohou díky moderním metodám léčby počít. Šance na dobrý konec je tedy poměrně velká.
Cesta však k tomu dobrému konci nemusí být krátká či jednoduchá. Jde zejména o to, jak se páru podaří tuto cestu společně absolvovat. Ať už je pár zaskočen tím, že tu miminko není hned, nebo se musí vyrovnat s faktem, že svého biologického potomka nebude mít nikdy, úspěšnost v této disciplíně je podle všeho nejzásadněji ovlivněna kvalitou daného vztahu. „Škála zkoušek, ve nichž musí pár obstát, je na této cestě pestrá. Každý problém, se kterým se potýkáme, nám spokojenost ve vztahu dočasně naruší. To patří k procesům zvládání a vyrovnávání. Zdravý vztah vnímám jako hlubší kvalitu budovanou v čase a tvořenou mnoha dílčími disciplínami. Učíme se spolu fungovat, komunikovat, řešit problémy, vnímat se, být si oporou a naplňovat potřeby. Pokud se nám to společně daří, jsme ve zdravém vztahu, a máme tak určitě vyšší pravděpodobnost, že i překážku v podobě neplodnosti spolu dokážeme překonat,“ konstatuje Vlasáková.
„V terapii se poměrně často setkávám s tématem cyklického zklamání. Zcela přirozeně s každým pokusem, dalším krokem v procesu, přichází fáze doufání, nervozity a očekávání, ale také následného zklamání a truchlení. Každý v páru se může s tímto vyrovnávat rozdílným způsobem i tempem. Někdo je zaměřený hodně do budoucna, a tak rychle doufá v nový pokus, další možnosti cesty a řešení. Druhý ale může potřebovat poměrně delší čas na zpracování svého zklamání. Může tak dojít k nesouladu a pocitu nepochopení,“ vysvětluje Erika Vlasáková.
Stejně tak se problémy mohou týkat intimity. „Ze sexu se stává v určité dny povinnost, vytrácí se spontánnost a hravost. Najednou musíme, i když nechceme. Je těžké zachovat v intimitě potěšení, pokud jsme na cestě k početí již nějakou dobu a bez úspěchu. Navíc, pokud řešíme neplodnost cestou IVF (způsob mimotělního oplodnění, pozn. red.), je do naší intimity zasaženo zvenčí, často ne úplně příjemnou formou – vyšetření, odběry, zákroky, příkazy a doporučení,“ dodává terapeutka.
„V tom, jak se k problému neplodnosti postavíme, hraje velkou roli několik faktorů. Jaký je náš vztah? Umíme společně překonávat překážky? Jakou roli hraje v mém životě rodičovství? Chci být rodičem, nebo své naplnění najdu i v jiných oblastech života? Dokážu svůj postoj sladit s postojem partnera/partnerky? Co vše k cestě za rodičovstvím jsem ochotný/ochotná podstoupit? Díváme se na to oba stejně?“ vyjmenovává terapeutka otázky, které si musí každý v takové chvíli položit.
Dále Mgr. Vlasáková říká, že od prvních problémů s početím až po rozhodnutí k adopci či přijetí faktu, že rodiči nebudeme, vede velmi dlouhá cesta plná různých možností. Každý pár se může svobodně rozhodnout, kam až je po této cestě ochotný jít – od možnosti inseminace, IVF, dárcovství vajíčka či spermií, přes náhradní mateřství, adopci, atd. Je to cesta dlouhá a trnitá, která vyžaduje od každého z partnerů velkou míru vlastní práce, ale i vzájemně bezpečnou komunikaci o tom, jak se na té cestě cítíme, zda a kdy jsme připraveni udělat další krok a zda vůbec.
„Ve vztazích, kde jsme nespokojení, může být první náznak problémů s početím impulzem k rozchodu. Také pokud je pro partnera či partnerku rodičovství základní životní hodnotou, kterou si ve vztahu s neplodným partnerem/partnerkou nenaplní, na partnerství se to dříve nebo později podepíše a vztah pravděpodobně skončí,“ říká Vlasáková. Také upozorňuje, že pokud jsme ve vztahu s člověkem, který má k rodičovství jasný, avšak odlišný postoj než my, doufat, že druhý změní názor, muže přinést obrovské množství frustrace a zklamání. Čím déle čekáme, tím větší tlak v sobě směrem k partnerovi tvoříme.
„Je hodně důležité dát sám sobě čas zjistit, co to pro mě znamená. Každý potřebujeme svoje emoce zpracovat, dát jim prostor. Pokud chceme být svému partnerovi oporou, měli bychom mu umožnit bezpečně a bez odsouzení jeho emoce prožít. Staráme se o potřeby vlastní i o potřeby partnera. Můžeme se ptát, nabídnout oporu a podporu nebo vhled do vlastního prožívání této nelehké situace. Místo ujištění že to bude dobré, mnohdy stačí říct, že jsme tu pro sebe,“ radí Erika Vlasáková.
„Projít si tímto procesem bok po boku, jako tým, dává vztahu novou dimenzi pevnosti a odolnosti. Jako všechny zátěžové situace, jsme po jejím překonání sice unavení, ale silnější. Páry, které našly naplnění v jiných oblastech života, ať už společných nebo samostatných, oporu a pochopení v sobě navzájem, mohou žít velmi spokojený život i bez možnosti být rodiči. Rodičovství totiž nemusí být jedinou cestou, jak dát životu směr a smysl. Je mnoho cest, po kterých se můžeme vydat. Každý z nás je originál a stejně tak originální může být naše životní cesta,“ říká na závěr Erika Vlasáková.
Jsem psycholožka a systemická terapeutka, s jednotlivci i páry pracuji od roku 2014. V terapii je pro mě důležité vytvořit bezpečné prostředí pro sdílení mnohdy těžkých a bolestných témat. Pracuji na základech systemické terapie, ale opírám se i o psychologické vzdělání a poznatky z praxe. Neradím, ale hledám spolu s klientem jeho zdroje, které může využít pro posun krok po kroku na své cestě za spokojenějším životem. Pomáhám mu podívat se na věci z dalších úhlů a nadhledu. Protože pokud se nám zdá, že jsme ve slepé uličce a není kam dál, možná se jen špatně díváme. Snažím se být bezpečím a podporou po dobu nezbytně nutnou, než ji klient najde sám u sebe a ve svém životě. Působím také na portále Terapie.cz.
Rozhovor s Mgr. Erikou Vlasákovou
