Možná i vy patříte k rodičům, kteří se snaží být perfektní. A totéž vyžadují i od svých dětí. Výchova založená na tlaku k dokonalosti však dětem může škodit. Kde je hranice mezi zdravou snahou a toxickým perfekcionismem? A jak děti naučit, že se chyb nemusíme bát?
Na touze po dokonalosti zdánlivě není nic špatného. Proč se nesnažit být co nejlepší, dělat věci bezchybně, mít vysoká očekávání? Je přece přirozené, že totéž chceme naučit i své děti. Tato zdánlivě bohulibá snaha však může podle odborníků vést k tomu, že se u dětí rozvinou úzkosti a nízké sebevědomí. Proč je perfekcionismus nebezpečný a jak můžeme chránit děti před jeho dopady?
Podle organizace newportacademy.com, která se zabývá duševním zdravím dětí a dospívajících, trpí takzvaným maladaptivním perfekcionismem až třicet procent teenagerů. Jde o nerealistickou snahu o dokonalost, která je intenzivní natolik, až způsobuje vnitřní bolest. Podle výzkumů má náš tlak na dokonalost genetický základ, významně ho však posiluje chování naučené od perfekcionistických rodičů. Vliv může hrát také okolní prostředí, například tendence se neustále srovnávat s vrstevníky na sociálních médiích.
Je nutné říci, že ne veškerá snaha o dosahování co nejlepších výsledků v různých sférách vede k duševním problémům. Mnoho dětí a dospívajících, u kterých perfekcionismus nepřekračuje únosnou míru, může získávat dobrý pocit uspokojení z vynaloženého úsilí. Rozdíl mezi zdravým snažením a problematickým perfekcionismem nastává, když je cokoliv jiného než dokonalost vnímáno jako selhání. Přísně kritické myšlení a přecitlivělý pohled na chyby mohou negativně ovlivnit duševní zdraví.
Jak se toxický perfekcionismus u dětí projevuje? Třeba tím, že dítě s přehnanou citlivostí reaguje na své chyby, příliš kritizuje samo sebe („Jsem hlupák, nic nedokážu, nic se mi nedaří, jsem k ničemu”), své chyby interpretuje vždy jako selhání, má sklony k rigidnímu myšlení typu „vše, nebo nic.”
To vše může u dítěte vyvolat skličující pocit hanby, ponížení či trapnosti. U některých dětí mohou být tyto pocity až paralyzující a vedou k tomu, že se s nimi vyrovnávají tak, že se začnou vyhýbat riziku chyb. A to třeba tím způsobem, že se začnou vyhýbat škole, ústnímu zkoušení, nebo systematicky odkládají své úkoly.
Podle výzkumů perfekcionismus výrazně nezvyšuje pravděpodobnost, že se vaše děti stanou úspěšnými dospělými, ale zároveň je to faktor přispívající k problémům duševního zdraví. „Perfekcionistické děti jsou obvykle extrémně sebekritické. Natolik se obávají chyb, ať už ve škole nebo třeba při sportu, až je to paralyzuje,” upozorňuje profesorka psychologie Allison Butler, jejíž poznatky k tématu přinesl server cnbc.com. Psycholožka dodává, že lpění na příliš vysokých standardech spojené s touhou potěšit ostatní vede k neustálému tlaku a následnému stresu, kdy se dítě cítí nedostatečné a selhávající. Neustálý důraz na dokonalost může snížit sebeúctu dítěte a vést k omezení kreativity: pokud jsou děti neustále orientovány na dosažení dokonalých výsledků, může to omezit jejich schopnost experimentovat, zkoumat a svobodně si hrát.
Pokud si u svého dítěte všímáte úzkosti z toho, že udělá chybu (ať už se to týká školního testu, tanečního vystoupení nebo třeba kresby obrázku), expertka radí, abyste pomohli svým dětem přeformulovat způsob, jakým o chybách přemýšlejí. „Naučte je chyby přijímat. Je důležité, aby se na chyby a omyly dítě dívalo na příležitost k učení. Chybné kroky by se neměly stát zdrojem stresu.”
Psycholožka zároveň radí, abyste naučili své děti otevřenosti ke zpětné vazbě. „Je důležité otevřeně mluvit o chybách, které jste udělali vy sami.” Právě tím totiž zmenšujete dětskou úzkost z neúspěchu a nedokonalost normalizujete. Mluvte o tom, jak jste se ze svých chyb poučili a jak vás posunuly dál.
Autorka je psychoterapeutka
Autorský text - autorka je vystudovaná psychoterapeutka s praxí v pedagogicko-psychologické poradně
