Vědomí, co se dětem v pubertě na sociálních sítích může stát, je děsivé. Ale dohlížení na ně na každém kroku není úplně řešením. Budou se mu totiž chtít vymanit, což pro ně znamená vytvoření účtu, o kterém rodiče neví a na kterém si budou dělat, co chtějí. Máme pro vás tipy, jak zajistit jejich bezpečí bez toho, aniž byste je museli špehovat.
Sociální sítě u dětí v pubertě jsou velkým tématem. Stávají se totiž součástí jejich každodennosti a část jejich života se odehrává na nich. A to vyvolává v rodičích bez pochyby určité obavy.
Pro děti se totiž jedná o neznámý prostor, což jej činí nebezpečným. Rodiče se tak přirozeně bojí, s kým se na těchto sítích spojí a aby jim nějaký cizinec neublížil. Ale tady ty obavy zdaleka nekončí. Může se stát i to, že dojde na kyberšikanu – například když někdo uveřejní nějakou jejich nelichotivou fotku, která se tak dostane ke všem jejich vrstevníkům.
Jejich úplný zákaz ale není ta nejlepší cesta. Jednak může dojít k tomu, že poté budou vyloučeny z kolektivu. A druhak jej obvykle obejdou, založí si tajný účet a budou si na něm bez poučení a omezení psát a sdílet, co chtějí. A to nejspíš žádný rodič nechce.
Na druhou stranu je tu potom druhý extrém. Tím jsou helikoptéroví rodiče. Pokud jste o tomto pojmu ještě neslyšeli, jedná se o rodiče, kteří nad svými dětmi „létají jako vrtulníci“ a dohlíží na jednotlivé aspekty jejich života. U menších dětí se to obvykle projevuje tak, že mají tendence za ně všechno dělat. U těch starších přílišným zasahováním do jejich života a přehnanou kontrolou všeho, co dělají. Tedy i sledování sociálních sítích. To může mít více projevů. Například s nimi mohou rozebírat každou fotku, co si tam dají a proč. Nebo jim komentovat přspěvky. Či se dívat, co komu lajkují, koho sledují a podobně. A to potom může vést děti právě k tomu, že si založí tajný účet, o němž rodiče nebudou vědět, aby nebyly pod neustálým dohledem. Pak se ovšem dostanou do světa bez pravidel, a to může být nebezpečné.
Čeho je moc, toho je zkrátka příliš. A kontrola dospívajících dětí na sociálních sítích není výjimkou. Je to zvláštní, když jste je v jejich věku neměli. Ale je potřeba pochopit, že dnes jsou běžnou součástí jejich životů, jelikož se na nich část z nich odehrává – zejména jejich propojení s kamarády. Namísto zákazu, či přílišné kontroly, které mohou vést k tomu, že si založí účet, jenž si budou vést podle svého, je tak dobré si s nimi vyjasnit určitá pravidla, jak na sítích fungovat:
Děti v tomto věku obvykle nespadnou do průšvihů na sociálních sítích, pokud vědí, jak ho rozpoznat. Pobavte se s nimi tedy o tom, jaká nebezpečí na nich hrozí – že by si neměly psát s náhodnými cizinci, že při sdílení svých příspěvků musí být opatrné a celkově, jak by se na nich měly chovat. Zde se hodí pustit jim i dokument V síti, aby věděly, co může nastat, pokud nebudou pravidla dodržovat.
Zároveň je poučte i o tom, jak si nastavit na svém profilu soukromí a korigovat, kdo je sleduje. V nejlepším případě založte účet s nimi a s nastavením jim pomozte.
Otevřená konverzace je základ. Sociální média jsou velkou součástí jejich světa. Ptejte se, koho tam sledují, jaké účty je baví nebo s kým si píší.
Zároveň je ale dobré, když mají nějaké hranice a i život, v němž dokáží být fyzicky i duchem přítomné. Povolte tedy používání mobilu pouze pár hodin denně, nebo jej zakažte u domácích úkolů či u večeře. Zde záleží na věku dítěte a na vašem úsudku.
Děti v tomto věku mají tendence mít tajnosti a rodičům trochu lhát. Neříkáme, ať jste helikoptérovými rodiči a obsesivně je na sítích sledujete. Ale je dobré mít je mezi sledujícími a vidět, co si tam dávají a zda to je v souladu s tím, co jste si řekli.
childrescuecoalition.org, jonnyshannon.com, nytimes.com, parents.com
