Pokud jste rodič, pak nejspíš chcete, aby vám vaše děti všechno říkaly a měli jste s nimi takový ten přátelský vztah jako Lorelai a Rory v Gilmorových děvčatech. A nějakou dobu to tak funguje. Komplikace ovšem nastávají, když se vaši potomci dostanou do toho věku, kdy se začnou svěřovat spíše svým vrstevníkům než rodičům. To je samozřejmě v pořádku a je jasné, že vám nebudou říkat všechno. Ale jisté věci byste stále vědět měli a vaše děti by k vám měly mít dostatečnou důvěru, aby vám je říkaly. Máme pro vás tipy, jak si ji vybudovat.
Když jsou děti malé, mají tendence vám, jako rodičům, všechno říkat. Chtějí, abyste to věděli. Myslí si, že máte všechno vědět. Jste pro ně zkrátka nejbližší osoby, se kterými sdílí veškeré informace o tom, co se naučily a co se jim přihodilo. Je pro ně až téměř nemožné udržet nějakou lež. Obvykle, když jim jejich starší sourozenec řekne, ať vám tohle neříkají, udělají pravý opak.
To se ovšem mnohdy s postupem času mění. Ví například, že pokud udělají něco „špatného“, například si zničí šaty, a řeknou vám to, rozzlobíte se na ně. Navíc když jsou v pubertě, postupně se odpoutávají od svých rodičů a se svými problémy se mnohdy obrací na své vrstevníky. Za což je nemůže nikdo vinit, zkrátka se snaží bavit s někým, kdo je na tom stejně jako ony. Navíc v tomto věku navazují první romantické vztahy a ty přeci do detailu nechtějí řešit s rodiči.
Do určité míry by s nimi ale tyto záležitosti (a další) řešit měly. Pak totiž nastane ta chvíle, kdy může být obtížné najít rovnováhu mezi potřebou teenagera po nezávislosti a soukromí a vaší potřebou vědět, co se děje, aby byl v bezpečí. Například je dobré vědět, s kým chodí a s kým se přátelí, abyste věděli, na koho se obrátit, pokud by například nebyl doma v čase, ve který měl být doma. Proto je dobré začít budovat důvěru co nejdříve. A my pro vás máme několik tipů, jak na to:
Najděte zájmy a aktivity, které můžete vykonávat se svými dětmi. Ať už se jedná o hraní badmintonu, nebo sledování seriálu. Odbourá to tlak a vy i vaše ratolesti budete moci být více sami sebou a více se sobě navzájem otevřete.
Teenageři procházejí ve svém životě intenzivním obdobím soukromí. Osobní prostor se pro ně stává velmi důležitým. Rodič by tak neměl být podezřívavý kdykoliv, když jeho potomek chce trávit čas o samotě, nebo se svými přáteli. Touha po soukromí vždy neznamená, že dochází k nedůvěryhodné činnosti. Proto je potřeba mít dobré základy důvěry a věřit v jejich poctivost.
Jakmile vaše dítě vstoupí na sociální sítě, je naprosto přirozené, že se začnete bát sexuálních predátorů a celkově toho, s kým si tam píše a jak. I zde je ale potřeba respektovat jeho soukromí. Edukovat ho o bezpečnosti na internetu a následně věřit, že si z toho něco vezme.
Dětem občas nedochází, co mohou způsobit, když lžou. Mohou mlžit, aby se vyhnuly potížím, chránily své kamarády, skryly své emoce, vypadaly lépe či působily nezávisle, ale pravdou je, že by měly znát důvod, proč chcete, aby k vám byly upřímné. Což je zejména vaše starost o ně. Zkuste jim vysvětlit, že potřebujete, aby s vámi mluvily v jistých věcech na rovinu, abyste věděli, že jsou v pořádku. A že to není žádná rodičovská klec, ale čistě z toho důvodu, že je máte rádi a záleží vám na nich.
Nelze očekávat, že vám vaši pubertální potomci budou důvěřovat, pokud pro to nebudete nic dělat. Buďte tedy důslední. Pokud dáte slib, dodržte ho. Nelžete jim, nechcete-li, aby oni lhali vám. Pak máte větší šanci, že vás vaše děti budou brát za věrohodné. Důvěra by přeci jen měla být vzájemná.
Zajímejte se. Snažte se svým dětem naslouchat a pochopit je. Soustřeďte se spíše na jejich záměr, než na jejich chování. Pokud jim nerozumíte, ptejte se. Používejte objasňující a otevřené otázky.
Učený z nebe nespadl. Každý dělá chyby. I vy jste jistě během dospívání nějaké udělali. Pokud o nich svým potokům povyprávíte, možná se s nimi více sblížíte a oni se vám potom nebudou bát přiznat, pokud nějaký přešlap udělají.
Pamatujte, že pokud vám děti zalžou, nemusí to být nutně osobní. Zkuste si tedy s klidem nechat vysvětlit, proč to udělaly. Potom jim objasnit, proč je to špatně a jaké z toho plynou důsledky.
Zkuste ke svým dětem zároveň přistupovat jako k lidem a respektovat je. Ne je vnímat jako puberťáky dle stereotypních představ, tedy bezohledné, líné a neustále naštvané se zvláštním stylem oblékání. I to může pomoci k tomu, aby vám více věřily.
schoolmykids.com, parents.au.reachout.com, bgca.org, wakecounseling.com
