Jak vzdělávat děti a zvýšit jejich IQ před nástupem do školy?
Spoustu lidí si může myslet, že když se řekne „vzdělávat děti“, znamená to, že by měly načítat tlusté knihy, učit se složité příklady nebo testovat různé IQ otázky. Není to ale vůbec tak složité. Vlastně většinu z těchto věcí se svými dětmi již nejspíše děláte. Teď je můžete zintenzivnit, či je doplnit k jejich přípravě na zápis a školu.
Lingvistická inteligence je schopnost zpracovávat informace pomocí slov a jazyka. Ve srovnání se zpracováním obrázků nebo řeči je čtení náročnější. Když mluvíme a čteme, musíme také konstruovat a představovat si. To pomáhá nejen zlepšit jazyk, který je nezbytný pro komunikaci a plnění úkolů každodenního života, ale také udržuje mysl bystrou, jak zjistila například studie Cunningham a Stanoviche. Povídejte si tedy se svými dětmi a čtěte si s nimi.
-
Zařaďte do hry kostky a další stavění
Hry, při nichž děti mohou stavět, jako jsou například kostky, lego a podobně, jsou pro ně velice prospěšné, jelikož při nich děti objevují prostorové uvědomění a rozvíjejí svou prostorovou inteligenci. Prostorová inteligence je schopnost představovat si obrázky ve vaší mysli. Při rozhodování o tom, jak skládat kostky – pod, nad nebo kolmo – děti využívají svou prostorovou inteligenci. Studie ukázaly, že rozvoj prostorových dovedností podporuje pozdější učení v přírodních vědách, technice, inženýrství a matematice.
Paměťové aktivity nejen zlepšují paměť, ale mohou také zlepšit uvažování a jazykové dovednosti, které úzce souvisí s inteligencí a mohou ji tak zvyšovat. Vyzkoušet můžete určitě pexeso, puzzle, skládačky a podobně.
Bylo zjištěno, že některé hormony, které se uvolňují během fyzické aktivity, jsou prospěšné pro hipokampus, oblast mozku spojenou s učením a pamětí. Je tedy dobré, když budete s dětmi zkoušet taková cvičení, u kterých budou zároveň trochu přemýšlet. Mohou zahrnovat práci s rovnováhou, křížené pohyby, hry s barvami a podobně.
Vaše slova a důvěra v ně je ovlivní na celý život. Skutečně. Byl proveden experiment, v němž učitelé základních škol řekli skupině náhodně vybraných žáků, že jsou chytří. Nebyl proveden žádný speciální test, který by tyto děti označil jako „chytré“, a ve třídě se nic neměnilo. Přesto na konci školního roku dosáhly děti, kterým učitelé řekli, že jsou „chytré“, vyšší průměrné IQ než ostatní jejich spolužáci.