Své děti často učíme respektovat pravidla chování, která stanovíme. Jdeme ale sami skutečně příkladem? Právě prostřednictvím pozorování rodičů se toho děti totiž naučí nejvíce.
Konflikty jsou součástí každého vztahu, i těch fungujících a láskyplných. Ať už jde o hádku mezi sourozenci, dospělými nebo rodičem a dítětem, buďte pro svého potomka příkladem, jak ji řešit. Pokud býváte například při hádce s partnerem agresivní, obviňující nebo používáte podpásovky, dítě to od vás s velkou pravděpodobností okouká. Naučte děti, že konflikty se dají zvládnout i bez velkých šrámů na duši. A že je důležité se vždy usmířit, hádku uzavřít, přijmout svůj díl odpovědnosti a umět si odpustit.
Poctivost a upřímnost jsou těmi nejlepšími nástroji pro budování důvěry. Pokud má například vaše dítě divadelní představení a vám povinnosti nedovolí ho navštívit, raději to dítěti řekněte dopředu, než abyste se na akci vůbec neukázali. Přímá a upřímná komunikace je tím nejlepším způsobem, jak vybudovat důvěru mezi rodičem a dítětem, a to už od raných let.
Život není naplněn pouze úspěchy a ne všechny dny jsou skvělé. Pojďme dětem ukazovat, že i když se nám zrovna nedaří a nemáme svůj den, svět se nehroutí a neznamená to, že jsme špatní. Ukazujeme dětem, že za všech okolností jsme hodní lásky a umíme se ocenit. Způsob, jakým se jako rodiče pereme s frustrací nebo mrzutou náladou, od nás děti do velké míry okoukají. Nemluvme o sobě tak, jak nechceme, aby o sobě mluvilo naše dítě. Dejme si pozor na sebesnižující věty jako "dneska vypadám příšerně, zase jsem ztloustla" nebo "dneska to zase určitě všechno pokazím", případně "to se opravdu může stát jenom mně".
Některé věci nám připadají jako samozřejmost a nemáme potřebu o nich mluvit. I přesto je dobré umět za něco upřímně poděkovat a ujistit ostatní, že to, co pro nás dělají, nebereme jako samozřejmost. Občas před dítětem vyjádřete partnerovi, jak jste vděčná za to, že ho máte.
Smutek, vztek, lítost, radost… všechny emoce jsou přirozené a za žádnou se nemusíme stydět. Normalizujme emoce tím, že se o ty vlastní s dětmi podělíme. Klidně řekněte, že jste měli těžký den v práci, protože jste měli konflikt s kolegou, jste unavení a vyčerpaní, ale že se z toho určitě do rána vyspíte. Dítě se od vás může naučit, že negativní emoce jsou běžné a především trvají jen omezenou dobu. Zrovna tak můžete jít dítěti skvělým příkladem v tom, jak si nasloucháte ve vztahu mezi partnery, nebo třeba vámi a vaší kamarádkou. Dítě má vidět váš živý zájem o druhého člověka a snahu mu naslouchat a pochopit ho. Zároveň vidí, že nemusíte se vším souhlasit a zároveň daného člověka respektovat. Lépe se tak naučí myslet samo za sebe.
Pravidlo: "čiň druhým to, co bys chtěl, aby ostatní činili tobě" by se nemělo brát na lehkou váhu. Jděte svým dětem dobrým příkadem v tom, že jim ukážete, jak respektovat ostatní a být k nim laskaví. Když děti vidí ohleduplné chování, učí se chovat stejným způsobem. To stejné platí pro předávání dalších hodnot, jako je třeba poctivost. Pokud dítě vidí, že se někomu dokážete omluvit, nebo když například najdete ztracenou peněženku a vypátráte jejího majitele, jeho charakter a morální zásady se budou výrazně modelovat právě na základě podobných zkušeností.
Jen stěží můžeme chtít po dítěti, aby se více hýbalo, když mi sami spoustu hodin prosedíme u televize nebo počítače. Jen obtížně můžeme vyžadovat, aby jedlo ovoce a zeleninu, když my si nejradši ze všeho otevřeme balíček čispů. Jděme proto dětem příkladem i v otázce zdravého životního stylu. Společné sportovní aktivity (i kdyby to měly být pouze procházky se psem) nám navíc zaručí spoustu společně stráveného času.
autorkou článku je psycholožka Iva Hadj Moussa
