Učitelka v mateřské škole Pavlína Ledvayová se rozhodla pro vyvážený přístup, který spojuje tradiční výchovné metody s prvky alternativních vzdělávacích filozofií, jako je Montessori. Tento hybridní model jí umožňuje využívat flexibilitu a dětskou kreativitu, které tyto metody nabízejí, zároveň však zachovává strukturovaný denní režim, jenž dětem poskytuje potřebnou jistotu a stabilitu. Jak vypadá její přístup k dětem v praxi? To učitelka prozrazuje exkluzivně pro Marianne.cz.
Denní režim je základem našeho vzdělávacího programu, poskytuje dětem pocit jistoty a struktury. Každodenní rituály, jako je společná svačina, čas na hru venku nebo odpolední spánek, jim umožňují předvídat běh dne a cítit se v bezpečném prostředí. Tento pocit pravidelnosti a předvídatelnosti je pro děti nesmírně důležitý.
K posílení týmového ducha přistupuji prostřednictvím projektové práce, kde děti spolupracují ve skupinách na dosažení společných cílů. Tento způsob práce nejenže podporuje jejich sociální dovednosti, ale také motivuje a posiluje jejich sebevědomí. Je důležité chválit děti i za malé úspěchy, které mohou v budoucnu vést k velkým činům, a přistupovat k neúspěchům jako k příležitostem pro učení a zlepšování, což podporuje kreativní myšlení a hledání nových řešení.
Snažím se najít způsob, jak se jim co nejvíce přizpůsobit, abych získala jejich důvěru. Přizpůsobuji se emocionálním potřebám dětí tím, že s nimi komunikuji na jejich úrovni. Při diskusi sedím s nimi na zemi, což pomáhá vytvořit uvolněnou a přátelskou atmosféru. Často používám humor a vyprávím příběhy zábavným způsobem, který rezonuje s jejich zkušenostmi a fantazií. Tato neformální a hravá metoda vedení umožňuje dětem vyjádřit své emoce a učí je, jak se prosazovat v bezpečném prostředí. Fyzické projevy podpory, jako je objímání nebo tleskání, pak posilují jejich pocit sounáležitosti a bezpečí. Díky této přístupné a hravé atmosféře se děti učí rozpoznávat a vyjadřovat své pocity.
Myslím, že by měla být vyřčená myšlenka, že vychováváme jinou generaci, než jsme byli my, a ti vyžadují odlišný přístup. Ačkoliv čerpám z osvědčených metod, nebojím se začleňovat do výchovy nové, alternativní techniky. Současná generace má lepší možnosti pro vzájemnou interakci a důraz na osobní hodnoty, což pomáhá dětem lépe se navzájem pochopit a oceňovat druhé. Tento moderní výchovný přístup má zásadní dopad na děti, které opouštějí mateřskou školu nejen dobře připravené na základní vzdělávání, ale také vybavené klíčovými dovednostmi pro kreativní myšlení a samostatné rozhodování. Děti, které prošly tímto působivým přístupem, jsou často více adaptabilní, samostatné a empatičtější, což je připravuje na úspěchy v budoucnosti.
Jednou z nejdůležitějších aspektů naší práce v mateřské školce je úzká spolupráce s rodiči. Pravidelně se s nimi setkávám, abychom společně diskutovali o pokrocích a potřebách jejich dětí, a hledáme nejlepší způsoby, jak podporovat jejich rozvoj jak doma, tak ve školce. Tato spolupráce nám umožňuje vytvářet pevnou síť podpory, která napomáhá dětem cítit se bezpečně a podporuje jejich rozvoj. Jako učitelé přebíráme za rodiče odpovědnost během jejich pracovní doby, což bereme velmi vážně. Každodenně nám rodiče svěřují své děti, a my tak sdílíme s rodiči zodpovědnost za jejich výchovu a vzdělávání. Toto partnerství je zásadní pro poskytování kvalitní a souvislé péče, která dětem pomáhá růst a učit se novým věcem v bezpečném a podpůrném prostředí.
Přestože mateřská škola hraje zásadní roli ve vzdělávacím procesu, její význam je často podceňován. Mnoho lidí mateřské školy vnímá primárně jako místa pro hru a sociální interakce, nikoliv jako klíčové edukační instituce. Tento omezený pohled přehlíží, že právě v těchto raných letech dochází k pokládání základů kognitivních, sociálních a emočních dovedností, které jsou nezbytné pro další osobnostní a intelektuální rozvoj dětí. Považuji za nezbytné poukázat na důležitost raného vzdělávání a zvyšovat informovanost rodičů o přínosech moderních výchovných přístupů. Pouze tak lze změnit stávající vnímání a uznat plný potenciál mateřských škol v rozvoji našich nejmladších.
Myšlenka na závěr: Děti jsme přivedli na svět, protože jsme si je přáli. Pojďme jim nyní zlepšit budoucnost tím, že začneme přemýšlet novým způsobem o jejich vývoji a rozvoji, a to i v rámci vzdělávacích institucí. Je naší odpovědností jako rodičů i učitelů podporovat prostředí, které přispívá k jejich celkovému růstu a připravuje je na výzvy, které přináší současnost a budoucnost.
názor učitelky v mateřské školce Pavlíny Ledvayové
