Jaroslav studoval design, ale když se mu podařilo získat nájem v super bytě, raději přivolal na pomoc dřívější spolužačku, designérku Andreu Kroupovou. „Já se oboru něvenuji a vím, že udělat tu nejlepší možnou kuchyň hned za vchodovými dveřmi dokáže jen ona,“ říká Jaroslav.
„S obývákem a ložničkou, které tvoří další dvě místnosti, si dokážu docela poradit. Ale kuchyň, to je jiná liga, potřeboval jsem Andrein cit pro materiály, vzory, vnímání struktur a prostoru. Pamatuju si ze školy, jak byla talentovaná,“ vypráví Jaroslav. Sám už léta pracuje jako televizní produkční, jeho vizáž ani osobnost se nedají přehlédnout a setkání s ním patří mezi ta zajímavá a zároveň příjemná. „Byt patří mým známým, z čehož plyne spousta výhod. Dohodli jsme se, že rekonstrukci budu částečně spolufinancovat, čímž jsem získal nižší nájemné, větší radost ze zařizování a pocit, že mám na pár dlouhých let domov, odkud mě nikdo nebude vyhánět.“ Nedaleký pražský park Grébovka je pak jen dalším bonusem tohoto příjemného bydlení.„Když jsme řešili, zda blíž k vchodovým dveřím umístit dřez, nebo sporák, protože jinak to nešlo, jasná volba padla na dřez,“ říká Andrea. „A já si v něm po příchodu často hned umyji ruce,“ chválí si Jaroslav. Lustr a menší světlo nad pracovní deskou poskytují plný komfort pro práci.
„Koncepce bytu je opravdu netradiční. Kuchyň v předsíni majitelé pravděpodobně vybudovali v 90. letech a mně se to nezdá jako špatný nápad. Beze zbytku a funkčně využije zádveří, které má čtrnáct metrů čtverečních, tedy zhruba stejně jako ložnice. Obývací pokoj je pak o něco větší. Vstupní zónu jsem se rozhodla omezit jen na velké zrcadlo a komorovou spíž v rohu jsme přeměnili na šatnu, takže teď tam jsou místo zavařovaček kabáty a boty. Z kuchyně vedly dvoje dveře na záchod a do koupelny. Tyto místnosti jsme propojili, takže jsme mohli jedny dveře nechat zazdít a stěnu využít pro vysoké skříně kuchyňské linky. Největší výzvou pak bylo zakomponovat do ní všechny spotřebiče: sporák, myčku, lednici i pračku a najít místo pro spíž. Nebyla to hra, ale boj o centimetry. A myslím, že jsme zvítězili,“ pochvaluje si designérka Andrea Kroupová.
„Daná výměra místnosti a rozložení dveří moc na výběr nedávaly. Největší úložný prostor jsem umístila do bílých skříní co nejdále od vchodových dveří – stěna nad pracovní plochou je tak tenká, že jsem se rozhodla ji opticky ani fakticky nezatěžovat skříňkami. S Járou jsme se shodli, že interiér budeme odkazovat na 30. a 40. léta minulého století, kdy byl dům postavený. K bíle natřeným stěnám jsem proto zvolila design ořechu. Jeho tmavá barva navíc zútulňuje, stejně jako drobný obklad nad pracovní deskou – je bílý, lesklý, a přitom nepůsobí sterilně. Samozřejmě bylo nutné vyřešit světlo, protože místnost je bez oken. Výrazně zvětšené a prosklené dveře z obýváku jsme přivezli z jedné bouračky a nechali je repasovat. Do kuchyně dodávají nejen lumeny, ale taky pořádný kus atmosféry. Večer pak pomáhá šest žárovek z retro lutru.“
„Rychle jsem si zvykl, že si boty zouvám přede dveřmi, v ruce je donesu do šatny a uložím si tam i kabát. Tašku hodím do obýváku, a když se náhodou nanese, hned všechno setřu a zametu. A od té chvíle vůbec nevnímám, že jsem vlastně v předsíni. Vařím moc rád, hlavně asijské recepty, třeba nudle pad thai, ty jsou moje oblíbené. A tahle kuchyň splňuje všechny mé nároky na prostor, světlo i ukládání. Jídelní kout jsme přesunuli do obývacího pokoje – uf! Trochu jsem se bál, že se budu krčit u nějakého ministolku v kuchyni, a tohle je skvělé řešení. Během rekonstrukce jsme odhalili vysoké stropy s palubkovým podhledem, což nádherně celý prostor zvedlo. Jak asi vidíte, nejsem minimalista a nechci bydlet s jednou židlí a jednou vařečkou. S Andreou to cítíme stejně, možná proto mě s ní tolik těšilo pracovat.“
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
