Původně to byl pokoj pro služku. Malá zašívárna, kam se stoupá po několika příkrých mlynářských schodech. Manžele Hátu s Pavlem ovšem uchvátila atmosféra nevšedního prostoru a rozhodli se vytvořit na pár metrech zázemí pro tříletého syna.
Byt v secesním domě v Olomouci má přes sto metrů čtverečních. Dispozičně ho tvoří dva velké pokoje, velkorysá hala a tento mimoúrovňový pokojík. Háta s manželem se rozhodli ponechat noblesní řešení celého prostoru, nedělit ho zbytečnými příčkami a využít genia loci malé komůrky. Designérka Pavla Kirschner pojala jeho zařízení způsobem, který je jí nejmilejší: eklekticky. Větší část proměny řešili manželé s Pavlou přes e-maily a telefon na trase Teplice – Olomouc. „Bylo to trochu náročnější na energii i čas, ale zařídili jsme všechno. Máme i portfolio spolehlivých kontaktů do budoucna,“ říká Pavel. Tady diktují pravidla centimetry: do stropu jich není ani dvě stě a celková plocha pokoje je kolem šesti metrů čtverečních. Designérka Pavla Kirschner ale musela počítat ještě s dalšími proměnnými. „Pokud pracuji na jednom pokoji, zatímco zbytek bytu je hotový, musím respektovat už daný styl i atmosféru,“ říká. „Byla jsem proto ráda, že Háta má ráda staré i nové věci, nebojí se kombinovat a nenajdete u ní ani sterilní, ani otrocky stylové zařízení.“
Hlavní myšlenkou proměny bylo vytvořit domácí útulné prostředí s dotekem prvorepublikové noblesy a barevností, která apriorně nekřičí, že tady bydlí malý kluk. „Nikdo po mě nechtěl Spidermany, koberec se vzorem silnice, autíčka ani modrou barvu, což jsem uvítala,“ říká designérka. Kvůli nízkému stropu nebylo vhodné instalovat do pokoje lustr ani větší skříňky. Hlavní úložný prostor je v zásuvkách postele na míru a hračky se schovávají v různých zajímavých boxech a ve staré rodinné truhle. Ta nejdřív putovala poštou z Olomouce do Teplic, kde ji Pavla natřela na červeno a pomalovala svébytnými druhy z říše hmyzu. „Určujícím prvkem v místnosti byla dřevěná podlaha – chtěla jsem vyjít z jejího přírodního vyznění, což respektují i zvolené barvy. Tapetu s lístky jsem měla v hlavě od začátku, toužila jsem vybrat motiv, který Háta s Pavlem nebudou chtít za čtyři roky strhnout,“ říká designérka. Na velké posteli je zatím dětská matrace, zbytek zabírá matracové křeslo. „Je ideální pro čtení večerních pohádek,“ říká Háta. Okno z pokoje vede do světlíku a není možné je otvírat. Plnohodnotně se ale dá větrat přes byt a díky větráku vhánějícímu sem průduchem vzduch zvenčí. „Až malý půjde do školy, chtěli bychom ve spolupráci s Pavlou vymyslet řešení s pracovním stolem,“ říká Háta. „Možná to na fotkách není tak vidět, ale pokoj působí velmi pozitivně. Jsme jím okouzleni nejen my, ale i všechny návštěvy. Věřím, že ho Oldřich bude využívat ještě spoustu let.“
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
