Ze smutného pokoje bez úložných prostor vznikl kouzelný pokojíček
Čtyřletá Julie spala donedávna u rodičů v ložnici, teď už je ale dost velká na to, aby mohla nocovat spolu s o tři roky starší sestřičkou Táňou v dětském pokoji, kde pro ni však scházela postel. Táně, která je teď v první třídě, zase chyběl pracovní stůl. Chtělo to i prostorný nábytek, který by ukryl všechny plyšáky, knížky a oblečení.
Tereza Krylová je maminkou dvou malých sestřiček, se kterými žije spolu s manželem v bytě v Ústí nad Labem. Před časem poprosila Marianne Bydlení o pomoc s proměnou, protože si prý sama nevěděla příliš rady. Práci naší designérky Pavly Kirschner zná, proto souhlasila, že se návrhu ujme právě ona. Úkol zněl jasně. Udělat z dosud ‚miminkovského‘ pokojíku místo pro velkou prvňačku a její o tři roky mladší sestru, která ještě nedávno spala s rodiči vedle v ložnici. Původní podoba pokoje připomínala spíše hernu – všude na zemi byli poházení plyšáci a hračky. Z nábytku tu byly jen dvě malé komody a postel. Celkově tady však chyběl dostatek úložného prostoru a lososová barva na zdech už se všem po několika letech také trochu okoukala. Aby se v nevelkém pokojíčku zužitkoval každý centimetr čtvereční, bylo lepší nechat vyrobit nábytek na míru. Co se postelí týče, maminka Tereza si přála, aby jejich součástí byly i šuplíky, kam by se schovaly zásoby hraček a knížek. Zároveň ale musely být vymyšlené tak, aby holčičkám kolem zbylo ještě hodně místa na dovádění. Z návrhů nakonec vyplynula atypická lůžka postavená ve dvou výškových úrovních, díky čemuž bylo možné do sestavy zakomponovat dostatek vestavěných úložných prostor.
Laskavost a autenticita
Skříně designérka doporučila vyrobit na míru od země až ke stropu, aby interiér působil kompaktněji. Nad barvou se pak už nemuselo přemýšlet příliš dlouho. Bílá se do dětského pokoje krásně hodí, je nadčasová a má navíc tu vlastnost, že malé místnosti nezahlcuje. Také umožní plně se rozvinout dětské fantazii i odvaze designérky Pavly, která s oblibou kombinuje zdánlivě nekombinovatelné. A tak se vedle dřevěného nábytku s moderními čistými liniemi v pokojíku ocitnou zdobnější prvky zámeckého stylu, jako třeba nohy od pracovního stolu nebo ikonická designová židlička z transparentního plastu. V řešení pokoje měla Pavla prakticky úplně volné ruce. „Myslím si, že šedivého severského stylu už bylo dost. Pozoruji, že ve světě se do interiérů vracejí barvy, a hlavně květinové vzory. Lidé přicházejí na to, že mnohem důležitější je, aby z domova byla cítit laskavost a autenticita, nikoli uniformovanost aktuálního trendu. To ale neznamená, že z pokoje uděláme barevný cirkus. Vyberte si dva až tři základní odstíny a zbytek přijde sám. Vždyť už třeba samotné hračky jsou barev plné,“ radí Pavla Kirschner. Dětský pokoj je svět sám pro sebe. Do jedné místnosti se musí vejít několik funkcí, a přitom by neměl působit přeplněným, a tím pádem i neuklizeným dojmem. Nábytek by měl také umožnit, aby pokoj rostl spolu s dítětem – ideálně by se tak alespoň židle se stolem měly dát výškově upravit. Nezapomeňte také na pěkné stolní osvětlení, lampičku k posteli, knihovnu a šikovnou poličku na nejmilejší věci. Každé dítě je kreativní, proto v místnosti vyhraďte vhodný prostor, kde se může svobodně řádit, malovat a snít. I v dětském pokoji vynikne výrazný designový kousek. Julie s Táňou si ikonickou plastovou židličku od Philippa Starcka, kterou pro ně vybrala designérka Pavla, ihned oblíbily. Na co kupovat drahou tapetu, když se dá na stěnu leccos namalovat. Zářivé balakrylové barvy mohou na stěně vypadat krásně živě.
- Zdroj článku
-
Marianne Bydlení