Tři děti ve společném pokoji: Maminka Radka je současně designérka a tak jim pokojík parádně vymazlila

Sourozenci Otakar (12), Marie (9) a Alžběta (6) se mají moc rádi. V tomhle pokojíku si hrají, spí a učí se, zkrátka jsou tu pořád spolu, jako tři mušketýři. A maminka Radka, designérka, jim ho dokonale vymazlila. „Impulsem k proměně pro mě byl hlavně chaos a neútulná neuspořádanost. Dětem to absolutně nevadilo, ale mně to nedalo spát. Chtěla jsem, aby měly hezčí a útulnější prostředí a zároveň každý svůj prostor, o nějž se navíc před proměnou pokoje začaly dělit s malou sestřičkou, která zatím spala u nás v ložnici. I když pokoj není zas tak velký a má maličko komplikovaný půdorys s výklenkem u okna, pomocí výmalby, doplňků a vhodného nábytku se daly udělat divy. Barevnost se odvíjela od nového koberce, který si děti vybraly z mých tří návrhů. Je to ideální postup – děti mají volbu a já klid, že koberec bude ladit s pokojíčkem a bude i praktický. Lahvově zelený nátěr na jedné stěně jsem schválně přetáhla až na strop, aby se vytvořila taková útulná kapsička nebo spíš náruč kolem všech tří postelí v rohu: pokoj teď díky tmavě zelené ploše působí mnohem útulněji a zároveň už to není taková dlouhá ‚nudle‘. Studijní část se stolem a židlemi ve výklenku je oddělená závěsem, který se ale nezatahuje, prostor předěluje jen pocitově,“ vysvětluje Radka Vyplašilová z pohledu designérky.

Své malé klienty zná maminka a designérka dokonale

„To, že jsem máma a designérka zároveň, má jednu velkou výhodu: znám své ‚klienty‘ nejlépe a vím o nich úplně všechno! Třeba, že ač si někdy lezou na nervy, navzájem se respektují a je jim spolu dobře, dokážou si společně hrát i celé hodiny. Nejraději na zemi, proto ten velký koberec – musel být měkký, bez chlupu, aby se v něm daly dohledat všechny kostičky lega, prostě něco jako hladká hrací podložka. S tím souvisí i osvětlení: původní centrální nad hrací plochou bylo fajn, stačilo jen protáhnout kabel i nad pracovní stůl ve výklenku a přidat tam další svítidlo. Chystáme se ještě společně vybrat hezké klipové lampičky, ke každé posteli jednu, aby děti dobře viděly na čtení před spaním. Všechny tři také rády kreslí a ještě raději pak obrázky ukazují. Ty nejhezčí jsme zarámovali a vytvořili z nich na stěně mini galerii. Detail, ale zásadní.“ Ve velkém koberci najdete všechny barvy, které se v pokoji vyskytují na nábytku, textiliích a doplňcích, zároveň hezky sjednocuje všechny zóny. Dlouhý nařasený závěs měkce rámuje studijní koutek a v pokoji pomáhá i k lepší akustice.

3 otázky pro designérku Radku Vyplašilovou:

Na co hlavně myslet při zařizování pokoje pro sourozence?

Že s věkem budou potřebovat víc soukromí i prostoru. Plánujte tedy tak, aby se dispozice i doplňky daly později snadno změnit. Investici do rostoucího nábytku zvažte, já doporučuju koupit rovnou ‚dospělácký‘, jednak je hezčí, a když vyberete unisex kousek a nadčasový, vydrží léta.

Jak zapojit děti do úklidu pokoje?

Vždycky budou protestovat, to je přirozené. Chce to začít zvolna. Třeba péčí o pokojovky, tam funguje zpětná vazba: když kytku nezalijí, uschne. Z vlastní zkušenosti vím, že ‚zabírají‘ hezké úložné boxy, kam hračky naházejí a je hotovo. Takový úklid je i baví: je rychlý a efektivní. A podobně fungují i police, kde si vystavují nejmilovanější kousky.

Vaše děti mají jen jeden psací stůl. Není to málo?

Vůbec ne. Že každé dítě, jakmile začne chodit do školy, musí mít vlastní stůl, je zažité klišé a trochu i tlak prodejců. Ze začátku bohatě stačí jeden, kde se střídají, stejně nikdy nepíšou úkoly ve stejnou dobu. Ti nejmladší potřebují často pomoc v podobě přísedícího a na to je nejlepší kuchyňský stůl, aspoň tedy u nás.