Ještě nedávno tmavá úzká herna, kde hrozila plíseň, dnes zářivý pokojíček s chytře navrženým spaním a spoustou úložných prostor. Vymyšlený je tak, že tříleté Ladě vydrží až do vysokoškolských studií.
Sami to nezvládneme! To byla první myšlenka mladých rodičů, když stáli v úzké tmavé místnosti pokryté starým kobercem. „Tak jsme sedli k počítači a začali googlit,“ vyprávějí. Takřka hned je zaujaly pocitově čisté realizace designérky Michaely Hořejší. „Zašli jsme společně na kafe a hned si porozuměli,“ vzpomínají. Protože byt má přes tři metry vysoké stropy, bylo jasné, že bez patra to nepůjde. „Než jsem začala kreslit, pečlivě jsme probírali, jaká bude jeho funkce,“ vysvětluje designérka. Protože lůžko stačí jedno, prostor pod patrem by měl do budoucna poskytnout zázemí pro klavír. „Když byla dcera ještě v břiše, chodili jsme na jazzové koncerty a Lada má k hudbě odmala vztah. Navštěvuje hudebku a moc ji to baví. Samozřejmě nevíme, jak všechno dopadne, ale s klavírem zatím počítáme,“ říká Ivana. Na patro navazuje trám pro houpačku. Kvůli nosnosti je stejně jako základní konstrukce a rošty z masivní borovice. Domeček nahoře postačilo vyrobit z překližky. Až Ladu střecha s okénkem přestanou bavit, snadno se odeberou.
Jednoduše se dá vyměnit i houpačka. Ta v době našeho focení nevisela, protože zatím nedorazila na sklad ta vysněná, v šedém odstínu. „Dokážeme si tu představit třeba moderní závěsné křeslo, na které se pak ráda posadím i já,“ usmívá se Ivana. Protože do pokoje neproudí moc slunečního světla (byt je v prvním patře a okno směřuje do vnitrobloku) Michaela na strop pořídila centrální LED svítidlo se silným zdrojem. Světla jsou zabudovaná také do spodní strany patra, na trámky, které tvoří rošt. Rodiče si tak můžou přisvítit na čtení pohádek a vytvořit v pokojíčku trochu intimnější atmosféru. „Nechali jsme vyvést elektřinu i do patra, aby Lada mohla mít u ruky lampičku, až se rozhodne nocovat nahoře,“ popisuje Ivana. Nic dalšího tu v dlouhodobém časovém horizontu není potřeba. Dřevo vydrží i celé století, lamino, z nějž jsou šuplíky a dvířka skříněk, i jednu generaci. „Příštích dvacet let tak nemusíme dokupovat nic většího. Sem tam jen obměníme textilní doplňky a dekorace a přidáme drobný nábytek,“ dodávají spokojení rodiče.
TEXT: IRI NOVAK | FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
