Zařizování prvního bytu může být oříšek. Veronika ale věděla, co chce a s pomocí designérky se jí povedlo využít každý centimetr a svou garsonku logicky rozčlenit na několik zón. Pomohly jí k tomu i posuvné textilní panely.
Zařizování prvního bytu může být trochu oříšek. Veronika, která se do své nové garsonky stěhovala z rodinného domku nedaleko za Prahou, to měla o něco snazší: bylo jí totiž jasné, co všechno chce ve svém novém domově dělat, jak v něm chce trávit čas i v jakém stylu si ho chce vybavit. A mladá milovnice designu také hned od začátku věděla, že si chce na pomoc vzít interiérovou designérku. V Marianne Bydlení jsme jí vybrali Radku Vyplašilovou, se kterou rychle našly společnou řeč. Veroničin cíl byl prostý: „Chtěla jsem si pořídit hezké první bydlení v severském stylu.“ Byt měl dříve jiné obyvatele a Veronika s Radkou tak zpočátku stály před otázkou, jestli pracovat s původním zařízením, nebo začít úplně od začátku. Čistý start se nakonec ukázal být praktičtější, byť představoval určitou výzvu. „Pracovaly jsme s čistým prostorem a rozhodly se nakonec třeba dát pryč původní kuchyň,“ vysvětluje Veronika.
Radka s Veronikou tvořily od začátku sehraný tým.
Přestože jde o malý byt, měl své majitelce sloužit nejen k přespávání a ukládání věcí, ale také reagovat na její velkou vášeň pro vaření pro sebe i přátele. Radka se rozhodla začít půdorysem a předložila hned několik návrhů, jak by se obdélníkový pokoj s velkými okny a prosklenými dveřmi vedoucími na terasu dal rozvrhnout. Veronika byla velmi příjemně překvapená možnostmi, které designérka odhalila. Od základního plánu postupovaly přes větší rozhodnutí až k detailům. Dlouho řešily, jakým způsobem oddělit spaní a prostor na vaření. Nakonec zvítězily variabilní posuvné panely z textilu. Veronika také věděla, že chce v bytě mít obrázkovou galerii, což Radka ve svém návrhu snadno zohlednila. Její součástí jsou dnes i plakáty – jedny z mála doplňků, které si Veronika přivezla ze svého předchozího bydlení.
Důležité bylo i ukládání. Částečně ho vyřešila vestavná skříň v předsíni, ale hodně pomohla i komoda u dveří do místnosti a policový systém se zásuvkami, kam se vešla zvuková aparatura a zárodek knihovny. A zbylo i místo na čtenářský koutek s pohodlným ušákem. Výběr barev do značné míry ovlivnil malý prostor bytu: Veronika sama věděla, že chce spíše tlumenější a světlé odstíny, narušené místy neonovými akcenty. Krom bílé tu tedy dominuje především dřevěná podlaha a zbytek tvoří neutrálnější tóny. Světla jsou všechna laděná do černé a svým lehce industriálním charakterem ještě posilují celkové severské ladění celého bytu. Ten už teď jen čeká na svou první kolaudační večeři.
Marianne Bydlení
