Architektka Adéla Křížková před pár lety odešla na volnou nohu a její první zakázka byla vytvořit nový koncept advokátních kanceláří. Při práci tam potkala Filipa, který se právě chystal se svým přítelem Michalem rekonstruovat byt na Vinohradech. Padli si do oka a pochvalují si, jak všechno proběhlo hladce a bez potíží.
Vinohrady jsou vyhlášená pražská čtvrť, které vévodí kostel Nejsvětějšího Srdce Páně architekta Jože Plečnika. Známý je legendárními prosklenými hodinami o průměru skoro osm metrů. Jejich odkaz je pointou tohoto bytu. „Občas přišel pro radu nebo konzultaci a od začátku jsme cítili, že jsme na stejné vlně. Z náhodných setkání se nakonec stala spolupráce a z Filipa s Michalem klienti,“ říká Adéla. Bylo to v době, kdy mladá architektka ještě ani neměla vlastní kancelář, a všichni tři se tak scházeli v původním bytě obou partnerů, ve stejném domě, o poschodí níž. „Až teď s odstupem času vidím, jak velké štěstí na klienty jsem hned na začátku měla a jak šlo všechno hladce. Tehdy jsem si myslela, že to je běžná věc a zpětně děkuju osudu, že mi je přihrál do cesty. Stali se z nás přátelé a zrovna jim pomáhám rekonstruovat chalupu,“ vypráví Adéla. Byt má rozlohu 120 metrů čtverečních a okna do dvou světových stran. Cesta, kterou si s Michalem a Filipem společně vytyčili, byla jasná – obnovit genius loci, jehož definitivně zabila poslední rekonstrukce v 90. letech. S respektem k původním dispozicím tak v bytě zbourali jedinou příčku, aby propojili kuchyň s obývákem, což byl jeden z hlavních požadavků klientů. V nově vzniklém centrálním prostoru tím pádem zůstaly jedny dveře do chodby navíc.
„Nejdřív jsem na jejich místě chtěla vytvořit oboustrannou skříň, když jsem ale šla na jednu ze schůzek, oči mi ulpěly na nádherných hodinách kostela. Napadlo mě, že by nebylo špatné vytvořit na ně v bytě odkaz – a místo dveří vytvořit kruhový otvor se skleněnou vitráží. Časem se ukázalo, že vitrážová výplň není potřeba, neboť volný prostor je naopak vítaným propojením a odkaz funguje i tak. I řemeslníci, co tu pracovali, za námi přišli, že kruh jim připomíná zmíněné hodiny – a jestli to byl záměr,“ usmívá se Adéla. „Koncept interiéru je stylově klasický s prvky eklektismu. Mám moc ráda kombinaci starých a nových věcí, myslím, že se nám podařilo vytvořit příjemnou, noblesní a přitom útulnou atmosféru. Ne v každém případě to ale zafunguje, musí to být autentické a opravdu spojené s lidmi, kteří byt užívají a s věcmi se ztotožňují. Většinu starožitných, ale i současných prvků v interiéru Michal s Filipem už měli předem a mým úkolem bylo vše dobře doplnit a podtrhnout. Zvolila jsem přístup s použitím klasických prvků, jako jsou například zásuvky a vypínače nebo parketová podlaha s rybinovým vzorem. Nepoužili bodová svítidla, zato je v bytě hodně lampiček a jiných možností, jak vytvořit atmosféru dle potřeby. Čistě prakticky slouží hlavně světlo nad pracovní deskou v kuchyni nebo osvětlení v koupelně,“ uzavírá Adéla Křížková.
Kuchyň je situována ze všech místností nejblíže ke vchodovým dveřím. V bytě tak postupně navazují rušnější zóny na klidnější a intimnější, s koupelnou v nejvzdálenějším koutu. Dvířka linky jsou z bíle namořeného dřeva s otevíráním za drážku pod pracovní deskou. Pracovní plochu osvětluje podélná zářivka od Artemide.Podobně jako většina nábytku v bytě jsou linka i ostrůvek vyrobeny na míru. „Návrh kuchyně jsem odpíchla právě od zlatavé digestoře, do které se Michal s Filipem zamilovali. Okna zůstala na jejich přání bez závěsů. Jediné, co by možná dnes změnili, je materiál pracovní desky. Keramická deska slouží perfektně, je to odolný materiál a dobře se udržuje, ale napodruhé by asi vybrali pocitově přívětivější dřevo,“ říká Adéla Křížková.Noblesní závěsná lampa Gubi kraluje nad rozkládacím jídelním stolem. V případě potřeby se k němu vejde až osm lidí. Pod kouzelným oknem inspirovaným kostelními hodinami je v chodbě ve výklenku ukrytý úložný prostor. Komoda Šumava ze studia Revír kryje záda všem, kteří si chtějí zahrát na piano.
TEXT: EVA SLUNEČKOVÁ, OLGA PROCHÁZKOVÁ | FOTO: VOJTĚCH VEŠKRNA
Marianne Bydlení
