Jaroslav byl se svou ložnicí docela spokojený, dokud si nekoupil novou postel a interiér najednou potřeboval úplnou proměnu

Jaroslav se nastěhoval do bytu 2 + kk v prvorepublikové vile v pražských Kobylisích před deseti lety. Předtím ho ale kompletně zrekonstruoval, včetně ložnice. „Tehdy byla in vínová barva, zdála se mi příjemná a fajn, tak jsem s ní ložnici vymaloval. Nijak hlouběji jsem o tom nepřemýšlel, důležitější tenkrát byly jiné věci – omítky, podlahy, rozvody elektřiny, renovace dveří a oken,“ vzpomíná Jaroslav. Narodil se na Slovensku a po studiu farmacie přišel do Prahy, kde už zůstal. Má tu podle svých slov skvělou práci i přátele. Mezi nimi architektku Barboru Holubovou a její kolegyně z ateliéru Apaté. Jejich spolupráce na proměně nevyhovujícího interiéru tak byla nasnadě. „Neměli jsme od klienta finanční strop, pokud se mu líbilo, co jsme v Apaté vybraly, souhlasil. Jaroslav se na plánování i aktivně podílel, přicházel se svými nápady nebo připomínkami, průběžně se zajímal o detaily a to je na výsledku vždycky znát. Pro nás je tahle místnost zajímavá tím, jak je monochromatická – stěny, koberec, závěsy jsou laděné do stejné barvy. Tmavá smaragdově zelená je pro ložnici mnohem lepší než původní odstín fialové, protože vnese do prostoru klid, krásně se v ní odpočívá i usíná. Do téhle barvy jsme pak ladili vybavení – kusový koberec, zatemňovací závěsy. Postel už Jaroslav měl, stejně jako křesílko, které stojí u pracovního stolu. Barevně se k posteli hodilo, nebyl důvod kupovat nové. Úplně jiný rozměr pak místnosti dodalo použití 3D obkladových panelů a lišt,“ říká architektka.

Žádné větší stavební úpravy se nekonaly

„Půl roku jsme vše plánovali na papíře, scházeli se, vybírali materiály, nakupovali zařizovací předměty, doplňky. Samotná ,velká akce‘ pak trvala jen asi týden. Po tu dobu Jaroslav nocoval v obýváku spojeném s kuchyní. Řemeslníci místnost vyklidili, přesunuli zásuvky, vypínač a vymalovali. Žádné větší stavební úpravy se nekonaly a naštěstí nás nepřekvapilo nic nečekaného, což je ve starých domech malý zázrak. I tak nás čekalo pár výzev. Náročné bylo lepení obkladových panelů a lišt u stropu i podlahy. Nebyly nejlevnější, trochu jsme se báli, kdyby se to nepovedlo a musely se kupovat nové… Naštěstí řemeslníci byli pečliví a moc šikovní, všechno dopadlo skvěle. Vynikající práci odvedl i truhlář, který vyrobil stolky. Tahle spolupráce zkrátka probíhala na všech frontách pohodově, a to nejen díky přátelství, které nás s Jaroslavem pojí“ vysvětluje architektka Barbora Holubová. „V takhle malém prostoru jsou detaily hodně důležité. I proto jsme v Apaté pečlivě vybíraly nohy ke stolku nebo úchytky, které ladí s mosaznými klikami původních dveří. Kdyby totiž byly nábytkové nožky třeba železné nebo stříbrné, celek by nepůsobil tak harmonicky. Barevnost byla důležitá i pro výběr osvětlení. Snažily jsme se držet celkového stylu sto let staré vily, nevymýšlet za každou cenu něco moderního, ale zachovat ducha místa.“

TEXT: KATEŘINA NOVÁ | FOTO: APATÉ STUDIO