RADKIN HONZÁK: Byl pozdní večer, první máj
Proč je víra v trvalou zamilovanost horší než uctívání Satana na sabatu? Nad tím se zamýšlí Radkin Honzák ve své pravidelné rubrice Psychosomatické souvislosti.
Když nastane večerní máj, lásky čas, sluší se políbit se pod rozkvetlým stromem. Který to bude letos, vzhledem k měnícímu se počasí lze těžko odhadnout. Loni byly u nás třešně už dávno odkvetlé. Návody na lásku se to bude teď jen hemžit a v důvěřivějších a slabších povahách to vyvolá dojem, že která není zamilovaná a který není zamilovaný, je necitelný padouch. Obecná víra v trvalou zamilovanost je snad horší pověra než uctívání Satana na sabatu.
Četl jsem hezkou definici lásky, stručnou a výstižnou: doutnák dohořel. Co se stane, když ten provázek připojený k náloži dohoří? Jiskra přeskočí a následuje výbuch. Výbuchů nemůže být nekonečně mnoho, výbuch je velkolepý ohňostroj emocí, který příroda nastavila partnerům na to, aby si na sebe zvykli, aby se naučili, jak si překážet, a přitom si nevadit a být spolu. Zamilovanost trvá několik měsíců, někdy i rok a pak přechází v kvalitativně jiný typ vztahu. Jestliže zamilovanost lze vyjádřit větou „nemohu bez tebe žít“, je další stupeň možné popsat: „bolelo by mě, kdybych tě ztratil/a“. Z touhy po splynutí, která je náplní zamilovanosti, se dostáváme ke vztahu. Není to ztráta, je to jiná hodnota.
JÁ–TY je jedinečný vztah, který se zásadním způsobem odlišuje od vztahu JÁ–ON (ONA, ONO), protože TY nestojí proti nám jako předmět, jako něco, co můžeme vlastnit, opracovávat, měnit podle své potřeby nebo dokonce zahodit. TY nemohu nikdy mít, s TY jsem ve vztahu. Ve vztahu, který je třeba neustále budovat s plným uznáním individuality toho druhého, ve vztahu, v němž je odevzdání i samostatnost, v intimitě, v níž jsme oba v bezpečí.
Žijeme ve světě nebývalého hmotného blahobytu a nebývalé citové chudoby. Spletli jsme si potřeby a přání. Místo jistoty ve vztazích hledáme jistoty v plnění svých přání a zjišťujeme, že nemůžeme být spokojení, protože miska přání nebude nikdy plná. Chceme víc a víc zboží, pohodlí, vzrušení a uniká nám možnost spočinutí, faustovské „vteřino, prodli“. Máme věci na jedno použití a po jejich vzoru vztahy na jedno použití, a ty nás nikdy nenaplní, neuspokojují. Láska je hodnota, kterou bychom měli opatrovat. Vzpomeňme na List apoštola Pavla Korintským: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon… Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Ať se děje cokoli, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Přeji vám, ať jí máte v máji a po celý další život dost!