MARIE VILÁNKOVÁ: Myčka nám úplně změnila imunitu

O tom všem jsem si povídala s Marií Vilánkovou, autorkou knihy Léčba informací. Vystudovaná matematička a odbornice na detoxikaci v ní nabízí velmi netradiční pohled na medicínu. Západní, východní, celostní i tu středověkou, kdy se na rány přikládal plesnivý chleba a pavučiny. Protože ze všech si můžeme něco vzít.

Sešly jsme se na snídani a během rozhovoru si dáváme vajíčka. V mé sociální bublině lidé dost řeší, jestli jsou z farmy a mají příběh nebo zda v nich nejsou antibiotika. Ale vám je to, zdá se, celkem jedno.

Dneska má spousta lidí pocit, že když ovládneme jídlo, ovládneme život. Budeme zdraví a krásní. Jenže všichni jíme strašně zatížené věci a zdravý bude ten, kdo si na to zvykne a naučí se s tím zacházet. Pokud se budete chtít vyhnout nezdravému jídlu, budete žít v neustálém sociálním stresu, budete řešit jídlo ve školce a škole, stanete se otrokem přípravy domácí stravy. Já sama žiju na vesnici, mám zahrádku, spoustu věcí si vypěstuji. Ale nesmíme zapomínat, že toxiny, které nadýcháme nebo vstřebáme kůží, nás ohrožují mnohem víc než ty, které sníme. Naše trávicí trubice je na toxiny z potravy připravená. V přírodě se neubráníme tomu, abychom snědli něco plesnivého nebo shnilého.

Ale dnes je na všem datum spotřeby, takže se zkaženým jídlem zas tak moc do styku nepřijdeme.

Trend vyhodit jakékoli starší jídlo je velmi silný, já sama klidně sním tři čtyři dny staré jídlo, protože mu nic není. A vezměte si myčky – jsou skvělé, ale nádobí je potom tak vysterilizované, že na něm vůbec nic nezůstane. Dřív myla babička nádobí ve škopku, zbyly na něm bakterie a člověk je pak přirozeně jedl. Veřejné stravování začíná být problém, normy jsou velmi přísné, vše je absolutně antibakteriální, ale tělu pak ty bakterie chybějí.

V čem přesně? Jsme méně odolní?

Ano, čím pestřejší mikroflóra, tím jsme zdravější. A naopak, čím méně druhů bakterií, tím více nemocí. Nedávno jsem četla publikaci o roztroušené skleróze, kde se zmiňovalo, že v budoucnu budeme muset jíst medikamenty, co budou tělu bakterie uměle dodávat. Je to paradox. Umělé dodání ale nikdy není takové jako přírodní cesta, čím více bakterií poznáme, tím lépe. Navíc my máme dnes tělo mnohem víc než dřív zaneřáděné infekcemi. Možná jste zaznamenala výzkumy vědce Jaroslava Flégra, který zkoumal toxoplazmózu.

Mlhavě se mi vybavují vizuály, jak toxoplazmóza mění tvář člověka.

Ano, to je ono. Toxoplazmózu má třetina populace. Ale toto onemocnění mění nejen vzhled, ale i psychiku. Vnitřně má člověk pocit, že je odvážnější, ale zároveň jsou zbrzděny jeho reakce, takže je pak třeba vyšší pravděpodobnost, že se stanete účastníkem dopravní nehody. Protože si nevšimnete, že se řítí auto a neuhnete, toxoplazmóza je totiž naprogramovaná tak, že zpomaluje reakce. U herpetických virů, které jsou také velmi rozšířené, zase bývají lidé hodně lítostiví a kontaktní, lepí se na vás, mají touhu se vás dotýkat. Hodně nepříznivě to ovlivňuje imunitu, jakmile je stres, objeví se opar. Mezi lidmi jsou v imunitě vůbec strašné rozdíly. Někdo je nemocný každou chvíli a jeho děti snadno všechno chytí, a pak jsou lidé jako já, moje děti nejsou nemocné skoro vůbec. Hodně to vychází z psychiky. Mám čtyři děti, ale uvědomila jsem si, že ve svých pracovních plánech absolutně nepočítám s tím, že by byly nemocné.

To mám podobně. A naštěstí mé děti opravdu nemocné nejsou. Napadá mě, že když onemocní moje tříletá dcera, vezmu ji k sobě do postele. A hned se to zlepší. Ani nevím, proč to dělám, ale funguje to.

Je vidět, že máte výbornou intuici. Ale existuje i vysvětlení. Když si vezmete dítě do postele, vaše tělo ví, že ho má pod kontrolou, a kdyby se horečka prudce zhoršila, budete o tom vědět. Zatímco když dceru necháte spát samotnou, budete neklidná a ten neklid pak vlněním vysíláte na ni, bude se budit. Přitom potřebuje spát hlubokým spánkem a mít horečku, aby si organismus poradil s infekcí.

Takže se to dá vysvětlit tím, že prostě „zklidním vlny“?

Všichni používáme mobil, ale neuvědomujeme si, že naše tělo funguje podobně. Vysílá elektromagnetické vlny, je možné je měřit. Jen ještě neumíme přesně změřit obsah těchto sdělení, za deset let to ale myslím půjde. Jakmile vznikne v těle informace, tak se prostě šíří, a lidi, co jsou na sebe navázaní, ty informace vnímají. Třeba chcete někomu zavolat a on vám zavolá v tu samou chvíli. I dítě vnímá, zda se o něj podvědomě bojíte, a vy pak zase zpětně vnímáte, co se dítěti děje. Je to takový kruh, vezměte si úzkostlivé matky, co stále řeší, že...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V BŘEZNOVÉ MARIANNE.