Jasna Sýkorová: Jak zvládnout stereotyp na mateřské

Jak jste prožívala mateřskou? 
Bála jsem se té změny. Celý život v práci, po akcích, po kavárnách... Je fakt, že pak s miminkem je to dost honička, takže není čas truchlit za ušlou zábavou. Jenže ta honička je taky dost stereotyp. A když každé dvě hodiny kojíte čtyřicet minut v kuse, začnou vás napadat různé šílenosti, jak ten stereotyp trochu narušit. Zároveň se ale člověk nechce času s miminkem vzdát, takže problém pro chytrou horákyni.

Jak jste tedy našla projekt, který vás chytl za srdce?
Slečnu Fisherovou jsem znala už dřív ze seriálů. Film i knížky, podle kterých byl seriál natočený, jsou akční oddychovka, dá se to číst i po malých kouskách. Knížka v originále byla mým společníkem do porodnice pro hodiny beze spánku. A tam mě taky napadlo, že by to mohl být pěkný projekt k miminku - knížku vydat v češtině. Beze spěchu, s minimálními náklady. Prostě využít ten čas ve své hlavě, kdy nemůžu dělat nic jiného než kojit nebo chovat nebo vozit. Tohle bylo strašně zajímavý období, pro člověka, který je hyperaktivní. Bylo to zvláštní, celé dny nikam nepokročit, jen přemýšlet a nebo dělat rešerše v telefonu - to se dá i jednou rukou při houpání kočárem.

V čem je Slečna Fisherka tak výjimečná?
Knížka, série knížek, se slečnou Fisherovou, je zábavná - je tam akce, sex, móda, večírky. Něco jako Sex ve městě z 20. let a s detektivní zápletkou. Ale přitom to je chytře napsané. A je to i zajímavý pohled do Austrálie té doby. Ale hlavně je tam slečna Fisherová, Fisherka. První moderní žena, která překračuje hranice konvencí, ale ne jako provokaci, jen řeší to, co je třeba. Vlastně je to takový ten typ ženy, co má sílu udělat vždycky tu správnou věc, ať se to někomu líbí nebo ne. To je inspirativní. Takový holky jsou potřeba i dneska. Pár jich takových znám a přála bych si sama taková být. 

Jak vydat knihu? 
Každá knížka je asi trochu jiná. V mém případě jsem měla asi i hodně štěstí. Štěstí v tom, že australské nakladatelství odpovídá na maily (to není běžné) a že mají v České republice skvělou agenturu, se kterou spolupracují (to asi taky není běžné). Další štěstí bylo v tom, že agentka Martina slečnu Fisherovou znala a dokázala si představit, že to vydám, aniž bych měla zaběhnuté nakladatelství. Pak je třeba najít skvělou a spolehlivou překladatelku, grafičku, korektory... O tom, že bych to překládala sama, jsem ani minutu neuvažovala - to je práce pro profesionály. Ale vzhledem ke svým zkušenostem si dělám sama editorku. Což není takový tlak a je to úspora. Taky jsou potřeba nějaké peníze - práva se platí předem. Práce lidí, tisk.
Proto jsem využila služby Startovač, aby se vydání usnadnilo. Ale řeším i standardní distribuci. Teď to vypadá, že si plácneme s Kosmasem a od března bude Fisherka i běžně v knihkupectvích, kam patří, protože všude jinde ve světě je to bestseller. Pro mě to ale pořád bude jen jako koníček, protože vydáním jedné či pár knížek se dnes uživit nedá.

Naučila jste se s touhle zkušeností něco nového i o sobě? 
Každý nový projekt, do kterého se člověk pustí, je obrovská škola. Moje rodina se mi směje, že kdyby se měl zaplatit čas, který jsem do knížky vložila, tak by se knížka musela platit zlatem. Ale je to zajímavá zkušenost dělat projekt jen sama za sebe. A pomohlo mi to hodně i ve zvládání mateřské. Může se stát, že se ženě na mateřské zhorší paměť nebo soustředění. Já jsem přišla o některé z dovedností - třeba hůř vařím, nebo nezvládám multitasking, souběh několika činností najednou. Teď s knížkou jsem se učila postupovat pomalu, krok po kroku a pracovat s těmi omezeními, které mateřskou vznikly. A s touhle rozvičkou je návrat zpátky - do mého starého života - o něco snazší.

Pokud vás kniha zaujala, ještě pár dní můžete její vydání podpořit na Startovači: 

https://www.startovac.cz/projekty/pomozte-fisherce-do-ceska/