CESTOVÁNÍ: Vlakem Marokem

Pokud chcete cestovat Marokem, ale preferujete postupné seznamování se zcela odlišnou kulturou, doporučuji začít v Rabatu, který je čisté, příjemné, upravené a zrekonstruované město. Moc se mi líbily zrenovované fasády domů – většinou šlo o mou oblíbenou kombinaci bílých zdí a šedivých soklů. S manželem jsme se ubytovali ve starém městě v kouzelném hotýlku vybudovaném ve starém riádu, což je typický marocký starý palác s vnitřní zahradou. Náš pokoj byl umístěný na střeše, takže jsme měli celou terasu pro sebe. Bylo skutečně kouzelné pozorovat zapadající slunce z vkusně zařízeného pokoje a nechat se rušit jen bílými povlávajícími závěsy. Hotel Riad Senso patří neziskové organizaci vedené ženou, která je napůl Italka a napůl Maročanka, takže i svým pobytem přispějete na dobrou věc.

 

Kromě příjemného ubytování jsme byli nadšení z možností nákupů v malých obchůdcích, třeba s organickou kosmetikou z růžových olejů nebo s bytovými doplňky. Já si přivezla nádherné přehozy přes postel. Můžete zde navštívit obrovské tržiště připomínající svojí atmosférou středověké trhy, kde seženete produkty z celého Maroka. V Rabatu lze také velmi dobře jíst – na své si přijdou milovníci ryb a mořských plodů v kombinaci s dobrým marockým vínem, které je připomínkou francouzského dědictví. 

 

Asi nejvíc mě překvapilo místní nádraží, které je moderní, plné kytek a se super kavárnou. A hlavně – vlaky jezdí včas! Cestovat vlakem Marokem je snadné: lístky si rezervujete bez problémů za příznivé ceny a všechny vlakové soupravy jsou příjemně čisté.

 

Už když jsme vlakem vjížděli do Meknésu, bylo nám jasné, že toto město je oproti Rabatu drsnější, méně turistické a tím pádem muslimsky ortodoxnější. Každé královské město má svoji barvu, která reprezentuje převládající řemeslo. Meknés je modrý - podle keramiky. Také jsme si zde koupili nádherný kus keramické vykládané desky přímo od výrobce.  Na velkém centrálním náměstí se večer ocitnete na středověkém tržišti plném kouzelníků či různých kejklířů s nejroztodivnějšími zvířaty včetně orlů a zmijí. I když jsme zde byli na začátku května, v Meknésu už bylo třicet stupňů – na rozdíl od Rabatu, kde bylo o deset stupňů méně. Proto jsme k cestě do Volubilis využili auta s řidičem.

 

Volubilis je jednou z nejzachovalejších bývalých římských metropolí na světě rozprostírající se asi hodinu cesty od Meknésu. Byl to fascinující pohled na domy vystavěné ze stejných kamenů s římskými nápisy obklopené krajinou, která se pravděpodobně od dob římského impéria moc nezměnila. Římské mozaiky, lázně, do toho cypřiše, oleandry, rozmarýn a divoká levandule. A tohle všechno jsme si procházeli skoro sami. Kromě nás zde bylo pouze pět turistů.

 

 

Cesta z Rabatu do Meknésu trvala tři hodiny, tak i cestování z Meknésu do Fezu zabralo opět jen tři hodiny. Ve Fezu máte nepřeberné možnosti bydlení – každý se zde může rozhodnout dle stavu své kapsy. Ceny jsou pro Evropany rozumné, takže se můžete nechat rozmazlovat v hotelu palácového typu, což byl i náš případ. Schválně jsme si vybrali hotel s bazénem, protože při čtyřicetistupňových vedrech je nejlepší si zaplavat v bazénu. Proto je také dobré vycházet ven jen brzy zrána nebo pozdě večer. Druhým kritériem při výběru hotelu by mělo být ubytování s přístupem k čerstvému vzduchu – tedy pokoje na střeše nebo v riádu s přístupem do vnitřních zahrad s tekoucí vodou a stromy, které my, středoevropané, známe jen z květináčů. My byli velmi spokojení v hotelu Palais Faraj.

 

Díky svému neopakovatelnému kouzlu se z Fezu teď stává nová Marákeš, hodně cizinců se sem stěhuje, kupuje si staré paláce a opravuje je. Pokud máte rádi dekadentní krásu, budete z místních paláců nadšení. Jen si lístky kupujte uvnitř – různí pouliční prodavači je totiž nabízejí za neskutečně tržní cenu. 

 

Nejznámější atrakcí Fezu jsou vyhlášené ruční barvírny kůží. Protože se k barvení používá holubí trus, dostanete na začátku prohlídky svazeček máty, kterou si můžete přikládat k nosu, abyste všudypřítomný odér vydrželi. Řemeslo se předává v rámci rodin z otce na syna a je pečlivě střeženo. Lze si zde zakoupit spoustu krásných výrobků, já si alespoň pořídila pásek.

 

K návštěvě tohoto města mě inspiroval časopis Côté Sud, ve kterém jsem zahlédla designově neuvěřitelně krásný hotel L’Iglesia. Je to typická „destinace“, abych pravdu řekla, kromě úžasného hotelu, portugalské pevnosti, která důstojně připomíná původní kolonizátory, a skvělého jídla, nás město moc nezaujalo. Místní lidé se nám zdáli až nepřátelští, nádraží bylo v hrozném stavu a celkově z města dýchala atmosféra zašlé slávy. Možná to bylo způsobené i tím, že zde v 50. letech Francouzi vybudovali letoviska v megalomanském stylu a ta teď zejí prázdnotou a tím pádem přispívají k depresivní atmosféře. 

 

 

 

Kdy jet do Maroka a na co si dávat pozor? Ideální je jet do Maroka v dubnu nebo květnu, kdy už není zima, ale ještě nejsou velká vedra. Následně můžete zvolit podzimní měsíce. Pokud budete cestovat jako my, vlakem královskými městy, nemusíte se obávat striktní muslimské kultury. Naopak tento typ cestování doporučuji ženám kamarádkám: budete se cítit velmi dobře. Jen je třeba mít vždy zahalené ruce a nohy – ideální kombinace jsou lněné kalhoty a triko s delším rukávem nebo sukně do půli lýtek a lehká košile.