Naše školní třída, naši učitelé, náš partner, naše děti. Ti všichni nás mění. Obrovský vliv má i naše práce. V zaměstnání se dnes často cílí hlavně na výkon a výsledky, řada žen proto časem cítí, jak se vytrácí jejich ženskost. Výpověď asi dávat nechcete, jenže co s tím?
Proč vlastně chlapi tak rádi říkají ženám, jaké mají být? Od „coming outu“ Gabriely Koukalové o podmínkách v (nejen) českém ženském vrcholovém sportu se našla spousta mužů s jasným názorem, co přesně ženy mají a nemají dělat a jaké mají, nebo nemají být. Já to popravdě dostal spíš jako povinnost, jako téma od kolegyň z redakce. Jen tu bude jedna drobná odlišnost, bohudík vám neřeknu, jaké máte být.
Co to je, být ženou? A jaké to je, být tou pověstnou ženou s velkým Ž? Všichni asi tušíme, že to bude o něco lepší než být mužem s malým m. Jenže jaké to doopravdy je, to si vlastně musíte zodpovědět každá z vás, sama pro sebe. A když si tu odpověď porovnáte třeba s kamarádkou, záhy zjistíte, že se v mnoha věcech poněkud rozcházíte. Chce se mi říct díkybohu. Každá žena je jedinečná, stejně jako každý muž. Jen si to uvědomit.
Etalonem ženy můžete pro sebe být vy sama. Často jím však bývá nějaký náš vzor. Schválně, když se zamyslíte, kdo je pro vás vzorem ženskosti – jaká první tři jména vás napadnou? A je mezi nimi třeba vaše maminka nebo babička? Se vzory je to ale ošemetné. Z jejich příběhu často neznáme zhola nic. Na ženských seminářích, které vedu, se třeba nezřídka objevuje postava filmové Kleopatry. Jenže být někým, kdo jen slovo od slova papouškuje daný scénář jako Elizabeth Taylor ve své slavné filmové roli, by asi žádná z těch žen být nechtěla.
Vzory s sebou nesou určité charakterové, vzhledové a další vlastnosti. Jaké jsou ty, které si vy sama spojujete se ženskostí? A jaké jsou vlastnosti, které podle vás ženskost potlačují nebo jí odporují? Ať už jsou odpovědi jakékoli, právě jimi se řídí vaše vnímání a posuzování sebe i ostatních žen. Ale buďme upřímní, i když dokážeme být k ostatním velmi kritičtí, co se posuzování chování, charakteru i vzhledu týče, k sobě jsme často ještě mnohem mnohem krutější. Ne vždycky nahlas, zato někdy bohužel až na somatické úrovni.
Jakmile žena cítí, že ztrácí ženskost, ve skutečnosti pociťuje, že ztrácí samu sebe. A to je ve světě, kde se velká část lidí ještě ani pořádně nenašla, špatná zpráva. Kdy se něco podobného stane? Tato situace nastává tehdy, když opakovaně a dlouhodobě jednáme v rozporu s naší vlastní představou o ženskosti. Tedy například pokud je pro vás ženskost spojená s vlídností a laskavostí, ale na postu manažerky ve velké korporaci musíte být dravá a mít ostré lokty.
Řada z nás má poměrně jasnou, detailně definovanou představu o tom, jací rozhodně nechceme být. To je sice fajn, ale mnohem podstatnější je, vědět, jací být chceme. Protože, jak už v roce 1928 prokázal americký sociolog William Isaac Thomas, „pokud definujeme situaci jako reálnou, stává se reálnou i ve svých důsledcích“. Co to znamená? Když budete upírat pozornost k tomu, že v práci byste se nedej bože mohla stát takovou či makovou, je dost pravděpodobné, že se vám to nakonec podaří. Stejně jako když budete věřit, že v práci zůstanete přesně taková, jakou chcete být. Rozdíl je v tom, že když víte, jaká přesně chcete být, jaké hodnoty a vlastnosti si v práci chcete stůj co stůj zanechat, stanou se vaší prioritou. Bude to jakési zrcadlo, kterého se každé ráno budete moci otevřeně zeptat, jestli jste uplynulý pracovní den zůstala taková, jaká chcete.
Radikální řešení bývají ta nejjednodušší, ústup z pozic a výpověď ale nebývá vždy to nejlepší řešení. Někdy stačí velmi málo, a na té samé pozici můžete najednou pociťovat, že vaše práce ženskost naopak podporuje. Jde jen o to si říct, které z těch prvků, co si sama spojujete se ženskostí, byste mohla ve své práci dále rozvíjet a posouvat. Osobně znám spoustu vrcholových manažerek, které z mého osobního pohledu přímo září ženskostí. My muži totiž potřebujeme ženy. A to opravdu nejen „doma u plotny“, ale i v ostatních oblastech našeho života, práci nevyjímaje. Ženy pro nás muže mohou být v mnohém obrovskou inspirací. A věřím, že to může fungovat i naopak, bez toho, aniž by obě pohlaví splynula v jeden jednolitý bezpohlavní etalon manažera, sportovce, zaměstnance, rodiče, partnera. Kdoví, třeba právě vy jste pro své okolí velkou inspirací.
O autorovi:
Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech.
