Pokud máte pocit, že nejste schopná vůbec nic vymyslet a že se vaše tělo i mysl absolutně zastavily, nejste v tom sama. Kreativní burnout zažívá stále čím dál tím více z nás. Nejde ani tak o to, že byste zažívala úplnou prázdnotu, zkrátka jen nesršíte nápady jako normálně. Jak se z kruhu bez nápadů vymanit?
O tom, jak se kreativní ředitelé světových módních domů stále častěji vyměňují, odchází a zakládají své vlastní brandy, ani nemusíme psát. Jen za posledních čtrnáct dní bylo změn tolik, že to nedokážeme ani spočítat. Asi největší šok ovšem způsobil odchod Jonathana Andersona z čela módního domu Loewe, kde strávil v roli kreativního leadra dlouhých 11 let. Paradoxně právě tato zpráva zahýbala vodami módního průmyslu mnohem více, než to, že z čela stejnojmenného domu odchází po několika dekádách Donatella Versace. Anderson byl ale specifický a z mála dokázal udělat až neuvěřitelný koncert. I když je Loewe výrazně menší brand než třeba Dior, Chanel či Saint Laurent, jeho impakt na světovou módu byl násobně větší. A to hlavně díky kreativnímu bohovi, který nikdy příliš nestál o pozornost médií a veřejnosti.
Ani takové talenty, jako je Anderson ale nejsou bezedné. A tlak dnešního světa, a tady především módního průmyslu, je stále větší a větší. Sypat z rukávu neustálé novinky je tak opravdu náročné i pro ty, kteří se svojí kreativitou umí pracovat jako s dobře vycvičeným svalem. Tím se zabývá i největší světová vzdělávací platforma v oblasti módy 1 Granary. Na platformě Substack popisují problémy kreativců v dnešním zrychleném světě pravidelně. A rozhodně se nejedná jen o problém módního průmyslu a nekončí to zdaleka u individuálního pocitu vyčerpání. Vyčerpání zdrojů dalece přesahuje až do oblastí přehnaného konzumu a udržitelnosti.
Příklady kreativců, kteří překonali kde co a navzdory nepříznivým podmínkám excelovali, je opravdu mnoho. Milovníci britského humoru jistě znají jednu z nejvtipnějších žen tamní scény, Catherine Tate. Ta během prvních dvou sérií své show, trefně pojmenované The Catherine Tate Show, trpěla poporodní depresí. Zvládla při tom napsat scénáře a ztvárnit i všechny ústřední postavy. Řada věcí se možná dá překonat čistou setrvačností, pokud jde ale o kreativní práci, je to o něco náročnější. Nikdo totiž neví, proč se nám z hlavy sype jeden geniální nápad za druhým a jindy sedíme před prázdnou stránkou Wordu a nedokážeme napsat ani jediné slovo.
V ideálním světě bychom se řídili přirozenými přílivy a odlivy kreativní energie. V tom normálním to ale možné není. Pokud na sobě tak začnete pociťovat jeden či více těchto příznaků, je čas dát si pauzu: nedostatek motivace, únava a vyčerpání, pochybnosti o vlastních schopnostech, snížená produktivita, prokrastinace, bolesti hlavy, ramenou, zad, rukou, kreativní blokace. A pamatujte, že stačí i jeden z výše zmíněných příznaků k tomu, abyste zpozorněla a zpomalila. Co ideálně dělat v takové chvíli?
Vůbec nejlepším řešením je dát si pauzu. Kreativita se nedá přetlačit zvykem. A pokud to uděláte, stejně se to někde projeví. Buď se bude vaše krize prohlubovat, nebo zjistíte, že neodvádíte tak dobrou práci, jak jste zvyklá. Což opět povede k pocitu selhání. A tím se problém dlouhodobě rozhodně nevyřeší. I když budete mít pocit, že by bylo lepší zůstat sedět a čekat, až se objeví nové nápady, je mnohem efektivnější se rovnou zvednout a jít kamkoliv jinam a dělat něco jiného. Dlouhá procházka, líné odpoledne u seriálů i telefonát s kamarádkou sice mohou na první pohled působit jako prokrastinace, jsou to ale důležité záchranné kruhy. Takže si dejte pozor na to, až ze sebe budete tahat poslední zbytky nápadů. Možná, že je čas si prostě dát krátkou pauzu. Jinak byste si potom nuceně musela možná vzít pauzu mnohem delší.
autorský text, mailchimp.com, nesslabs.com
