Všichni máme chvíle, kdy litujeme něčeho, co jsme řekli naší drahé polovičce při hádce. Naštvané nebo frustrované reakce na určité situace mohou způsobit spirálu negativních interakcí, které nakonec ukončí vztah. Tento cyklus jde ale přerušit jednoduchým psychologickým trikem.
Když zažijeme negativní emoci – strach, úzkost, vztek, frustraci – dostáváme se do stavu ohrožení. Je pro nás těžké myslet, nemůžeme se soustředit, bojíme se riskovat a máme menší přehled. To je základ obranných reakcí. Naší okamžitou reakcí na pocit ohrožení je chránit se, ať to stojí cokoliv. Zatímco hrozbou je často jednoduše špatná komunikace, cenou může být poškozený vztah, možná trvale. Je tedy v našem nejlepším zájmu mít způsob, jak změnit naši reakci. A odborníci ho našli.
Podle odborného článku sestávajícího z výsledků studií psychologů a neurovědců dochází k oslabení prefrontální kůry, která reguluje přemýšlivé chování. Naše reakce se tak stávají spíše instinktivními a reflexivními než promyšlenými. To je přesný opak toho, co v takové chvíli chceme. Navíc tak ztrácíme svou psychickou i fyzickou pohodu. To vše se ale dá ovlivnit.
Strategie, která na to zabírá, se skrývá pod 3 hesly: dýchat – pojmenovat – přehodnotit. Potřebujeme totiž něco jednoduchého, co si člověk zapamatuje. Pak stačí na základě těchto hesel udělat následující cvičení, která vám vcelku zabere pouhých 30 vteřin:
Prvním krokem je dýchání. Pomalu se nadechněte a vydechněte. Tato jednoduchá akce poskytuje dvě výhody. Za prvé, je to přerušení. Vytváří pauzu před naší odpovědí. Za druhé, spustí fyziologický proces, který ve skutečnosti změní to, jak se cítíme. Hluboké dýchání posílá kyslík do prefrontálního kortexu, což zase pomáhá regulovat naši reakci boj-útěk-zmrazení.
Poté, co se nadechnete, pojmenujte své emoce. Ať už je to „naštvání“, „frustrace“, „otrávení“, označte si to. Můžete říct něco jako: „Cítím se zraněný a naštvaný.“
Proč je to tak užitečné? Za prvé, zapíná to naši prefrontální kůru, pak tudíž zapojujeme racionální myšlenky spíše než spoléhání na emoce. Za druhé, umožňuje nám to externalizovat. Můžeme ustoupit od pocitů, které máme, a posoudit je objektivněji. To nás převede od toho, abychom byli vydáni na milost a nemilost svým pocitům, k tomu, abychom byli pod kontrolou. Nemůžeme se rozhodnout, co dělat se svými pocity, dokud nepoznáme, jaké jsou. Je zvláštní, že i akt pojmenování pocitu může stačit k tomu, abyste se cítili mnohem lépe.
Nakonec přehodnoťte celou situaci tím, že si položíte některou z níže zmíněných otázek:
„Co se z toho můžu naučit?"
„Za co můžu být vděčný?"
„Bude na těch 10 minutách záležet za pět let?"
Každá ze sekcí vám může zabrat pouhých 10 vteřin (celkem 30 sekund) a přepínání negativních myšlenek na pozitivní vás vrátí zpět pod kontrolu. Odtud máte možnost reagovat tak, jak chcete, a utvářet konverzaci nebo interakci produktivním způsobem. Nemusí se to přitom vztahovat pouze na hádky ve vztazích, funguje to i při nedorozuměních s přáteli, kolegy, šéfy či při jakýchkoliv stresových situacích.
neuroscienceschool.com, bodyandsoul.com.au
