Tak dlouho se snažíme vyhovět svému okolí, až jednoho dne zjistíme, že jsme nešťastní a nespokojení. Není divu, upřednostňovat potřeby blízkých je sice bohulibé, avšak z dlouhodobého hlediska velmi nezdravé.
Možná si sami vzpomenete na moment, kdy jste udělali něco, co vám bylo proti srsti. Ať už šlo o pracovní úkol, rodinnou záležitost nebo přátelskou výpomoc, všechny tyto události spojovalo jediné – nechtěli jste dotyčného zklamat nebo urazit. A tak jste raději danou věc se zatnutými zuby vykonali a věřili, že vaše rozhodnutí bylo správné. Vždyť, co by člověk neudělal pro nejlepší kamarádku, životní lásku nebo šéfovou? Jenže potlačit vlastní potřeby, hodnoty nebo sny na úkor spokojenosti ostatních se nevyplácí. A čím dříve si člověk uvědomí, že by neměl souhlasně kývat na věci, se kterými nesouzní, tím šťastnější jeho život bude.
Život je plný menších i větších ústupků, které jednoduše musíme udělat. To je prostě fakt, se kterým se člověk musí smířit. Problém ale nastává v momentě, kdy jsou ústupky nedílnou součástí každodenního života. Tu na oko souhlasíte s názorem své kolegyně, a přitom si myslíte opak. Jindy zase kývnete na pracovní úkol, na který vám nezbývá čas. Podstatné je ale to, že svým rozhodnutím chcete potěšit druhého člověka, udělat mu radost. „Lidé často říkají ano na věci, které nerezonují s jejich hodnotami, způsobují nepříjemnost nebo je jednoduše nechtějí dělat,“ říká psychoterapeutka Kalanit Ben-Ari. Je ale správné žít výhradně pro druhé a jejich štěstí?
Už od dětství nás rodiče učí, že sobectví je špatná vlastnost, které se musíme vyvarovat. S tímto názorem nelze nesouhlasit, avšak od sobců se přece jenom můžeme něco naučit. Občas je totiž důležité, abychom mysleli jenom sami na sebe. Upřednostnili náš názor před cizím, a především v nutných situacích udělali něco, s čím okolí třeba nebude souhlasit. I když není jednoduché ze dne na den myslet na sebe, rozhodně to není nemožné.
Nikdo po vás nechce, abyste kolegovu prosbu rázně smetli za stolu nebo šéfové řekli, že „rozhodně na tento úkol nemáte čas“. Naopak se naučte říkat "ne" elegantně, a především empaticky. Stejně tak nic nebrání tomu, abyste si na rozmyšlenou vzali čas. Slova jako „budu o tom přemýšlet“ jsou ideálním řešením ve chvíli, kdy si nejste žádostí nebo nabídkou druhého člověka jistí. Pokud se rovnou rozhodnete vyřknout „ne“, pak své rozhodnutí okomentujte. „Popište své pocity a snažte se vyvarovat tomu, abyste se stavěli do role oběti. Například lze říci: Chápu, že je opravdu náročná doba a spoléhal jsi na mě. V tuto chvíli toho mám ale nad hlavu, a tak nemůžu tvoji prosbu vyslyšet,“ navrhuje Kalanit Ben-Ari pro Stylist.
Pokud jste donedávna mysleli především na blaho ostatních, a tak trošku zapomínali na sebe, pak je možné, že s prvním „ne“ přijdou ruku v ruce také výčitky. Pamatujte si ale, že nesouhlas nedefinuje to, kým jste. Dokonce nedefinuje ani váš vztah k ostatním lidem. Pouze jde o krok, díky kterému si s ostatními lidmi vytvoříte zdravou hranici vztahu, a zároveň najdete vnitřní spokojenost. Nejde o to, abyste už nikdy neudělali ústupek, pouze je důležité, abyste při samém konání dobra pro druhé nezapomínali na sebe.
Zdroj: stylist.co.uk
