Jistě jste také milionkrát slyšeli větu, „svěř se, bude ti líp“, ale přemýšleli jste někdy nad tím, proč vám svěřování tak pomáhá? My ano a zjistili jsme, že nejsme jediní. Existuje mnoho studií a výzkumů, které se tímto tématem zabývaly, a jak se ukázalo, když se člověk může vymluvit ze svých problémů, přináší mu to mnoho benefitů.
Jistě také znáte ten pocit, kdy se vám něco stane, například vám někdo řekne něco negativního vůči vaší osobě, a vy nad tím nemůžete přestat přemýšlet. Není to náhodou pravda? Co když se skutečně chovám tak, jak to popisovali? Všímají si toho i ostatní? Celkově se vaší hlavou honí mnoho scénářů, černých zejména. Pak si ale večer dáte skleničku vína s kamarádkou, u toho jí řeknete, co se vám dnes přihodilo a ona vám na to odvětí „co blázníš“ a uklidní vás, že takoví rozhodně nejste. Dá vám jiný pohled na to, co vás trápí, možná i přihodí, proč si to ten druhý člověk myslí, třebaže on je takový.
Pravdou je, že jisté způsoby, jak se vypovídat, tu jsou již mnoho let. V minulosti tuto funkci měly zejména zpovědnice, které vznikly ve 13. století a kam se lidé chodili vyzpovídat ze svých hříchů. Později, když náboženství přestávalo hrát v životě lidé tak významnou roli, se tento akt přenesl do méně formální podoby mezi přátele, a dnes nejenom k nim, ale i k terapeutům. A je tu důvod, proč si tuto očistnou praktiku stále udržujeme.
Když člověk řeší určité starosti a problematické věci sám pouze ve své hlavě, začnou se mu tam hromadit a motat se dohromady. Negativní pocity pak bobtnají jako pára v tlakovém hrnci a pokud je nebudete čas od času upouštět, stejně jako se hrnec musí otvírat, mohou se nakupit do takové míry, že povedou k přetlaku, což v tomto případě znamení psychickému zhroucení. Když je budete postupně uvolňovat, budete mít lepší možnost je zpracovat.
Pokud své problémy verbalizujete a pojmenujete si je, může se stát, že nebudou působit tak strašně, jak vypadají ve vaší hlavě. Mluvení pomáhá vytáhnout pocity z vašeho nitra a vstřebat je, což následně vede k uvolnění napětí a stresu, jak napsala doktorka Paula Durlof pro server mainlinetoday.com. Navíc pokud se s nimi svěříte například svým přátelům, mohou vám pomoci se na ně podívat z jiné perspektivy a nalézt řešení. Člověk občas potřebuje nezávislý pohled, jelikož je sám do svých trápení natolik ponořený, že si ani neuvědomuje, že se nejedná o takovou katastrofu. Svěřování mu zkrátka pomáhá urovnat si myšlenky.
Díky svým katarzním účinkům, neboli tomu, že vypovídání přináší úlevu, pomáhá celkově i s psychickou pohodou. To potvrdila britská studie z roku 2020, která prokázala, že „svěřování se ostatním“ se ukázalo jako silný ochranný faktor proti depresi.
Vedle psychického zdraví ale má svěřování velký vliv i na to fyzické. Podle amerického psychologa Jamese Pennebakera, který se tímto problémem zabýval ve svých studiích, může být akt svěřování označen za důležitou roli ve fyzickém zdraví. Držení negativních emocí v sobě totiž vyvolává v těle také stres, což následně může vést k onemocnění. Tuto teorii podpořil psycholog David McClelland, který prováděl výzkum, v němž prokázal, že lidé ve stresu uvolňují hormony, které mají tendenci snižovat odolnost jejich imunitního systému vůči nemocem.
Vedle toho, že svěřování prospívá fyzickému i psychickému zdraví, také posiluje emocionální vazby. Nesvěřujete se přeci jen tak někomu. Ten, koho si k tomu vybere, je vám obvykle blízký (nebo terapeut) a akt svěřování mezi vámi prohlubuje důvěru a tedy i intimitu. Což vede mimo jiné k tomu, že se člověk necítí tak sám...a to jak celkově, tak na zvládání životních překážek a problémů.
Ten, kdo se rozhodne svěřit, přitom mnohdy nevyžaduje žádnou konkrétní reakci, odpověď, radu nebo řešení, ale aby mu bylo nasloucháno. Jelikož když je vám nasloucháno, cítíte, že se o vás ostatní starají a zajímají se o to, co jim chcete říci. A ruku v ruce s tím jde ona úleva a ztišení emocí, které svěřování přináší.
Není to přitom vždy o tom, že by člověk potřeboval radu, občas mu stačí být vyslyšen. Vypovídání tak pomáhá zejména u náročných životních situací, které se již nedají změnit. Například když vám zemře milovaná osoba. V takové chvíli se člověk ocitá ve stavu zoufalství a bolesti, což je pro něj zdrcující. Když má někoho, komu se z nich může vypovídat, vede to k jeho uvolnění a zároveň právě k tomu, že na tyto životní výzvy není sám.
Je však potřeba být opatrní při výběru toho, komu se svěříte. Může být těžké mluvit s lidmi o tom, jak se cítíte, a pokud vaše pocity nebudou brány vážně, může mít svěřování opačný efekt a vést akorát k většímu stresu a uzavření se do sebe.
Mimo to je odlišné svěřování se přátelům a partnerovi, či terapeutovi. V prvním případě si člověk totiž musí dávat pozor na to co říká, aby toho druhého nezranil. Či aby neprozradil něco, co proti němu může být později použito. Zatímco v druhém případě by měl mít možnost svěřování se bez omezení. Ovšem také záleží, jakého si najde terapeuta a i v těchto případech chvíli trvá, než si s ním sednete a vybudujete důvěru.
A pokud nemáte někoho, komu byste se chtěli svěřit, nic není ztraceno. Studie doktora Pennebakera prokázala, že vypisování se z traumat a náročných životních situací má na lidi stejné účinky (má to nějaký důvod, že terapeuti dávají za úkol psát si ty deníky!). A stejně tak funguje i samomluva. To vše ovšem pokud člověk ví, jak na to. Mělo by se jednat o vypouštění ven toho, co ho klíčí, a přijímání všeho pozitivního, s čím se setkal, i když je to třeba triviální. Zkrátka taková inventura negativních myšlenek.
Svěřovat by se tak měl každý. Ať už papíru, příteli, či terapeutovi. Je to zkrátka součást zdravého životního stylu stejně jako mít dostatek spánku, dobře jíst a cvičit. Všechny tyto snahy přispívají ke zlepšení vašeho blahobytu.
psychologtoday.com, betterhealth.vic.gov.au, valueoptions.com, nytimes.com, mainlinetoday.com, refinery29.com
