S instruktorkou Barborou Hu o józe, která za měsíc zaplaví Prahu

Černovlásce s vlídnýma očima jóga před lety pomohla s vážnými zdravotními problémy a od té chvíle ji toto cvičení a jeho filosofie doprovázejí na každém kroku. 

 

Jako instruktorka se snaží jógu s respektem a pokorou propojovat i s jinými poli poznání, která člověku nabízejí nosnou zkušenost pro osobní rozvoj. Stojí také za projektem "Jóga pro dobrou věc", který se zaměřuje na šíření terapeutického aspektu jógy tam, kde je to potřeba.

 

Před několika lety bylo Barboře jedním z učitelů Dr. Ómánandem Bavédžou z Paramanand Institute of Yoga Sciences and Research dáno symbolické jméno Má Sarasvatí, což bere jako obrovský závazek a zodpovědnost. 

 

Jógu jsem poprvé objevila zhruba před čtrnácti lety. V té době jsem se s poměrně velkou horlivostí začala zajímat o indickou filosofii. Hodně jsem četla a pídila se po informacích v různých zdrojích. Zároveň jsem se potýkala s poměrně vážnými nesnázemi na osobní fyzické i psychické rovině, kterým jsem se snažila porozumět a vyřešit je. Jóga mi v dané věci byla tedy hodně nápomocná. Ideje na kterých stojí mi pomohly rozšířit perspektivu, formulovat si klíčové otázky a hledat na ně smysluplné odpovědi. Praxe jógy mi následně předvedla, že to, co za ní je v rovině idejí, je navíc skutečně funkční a potvrdila mi tak správnost mojí volby.

Záleží, jak se to vezme. Věnovat se józe naplno pro mě znamená orientovat svůj život k cílům, k nimiž sama jóga míří. Tím hlavním cílem je tady absolutní jednota. V původním smyslu jde o realizaci vlastní podstaty v existenci. Někoho metafyzika nezajímá i tak se může věnovat józe a hledat jednotu třeba jen na poli těla a mysli. Já se snažím žít jógou a žít jógu naplno, tak jak mohu, s ohledem na svoje schopnosti a možnosti už přes deset let. Pokud ale otázka míří k tomu, jak dlouho je jóga i mým zaměstnáním, odpověď je zhruba šest let.

Prague Spirit Festival je pro mně zajímavý event, za kterým stojí zajímaví lidé s dobrým záměrem - vytvořit platformu pro sdílení inspirací mezi lidmi, kteří se jógou z mnoha úhlů pohledu zabývají a kteří o ni mají zájem. PSF mám moc ráda, přestože osobně nejsem v józe úplně festivalový typ. Oceňuji na něm hlavně lidský přístup a i když (jako každý festival) souvisí s velkou fluktuací lidí, líbí se mi na něm i určitá ,,nemasovost” a nevnucující přístup v duchu: ,,přijď, zažij a jestli se ti to líbí, pokračuj v tom”.

To, aby návštěvníci jednotlivých workshopů přišli na seminář nebo lekci, odpovídající jejich možnostem a potřebám, je myslím vždycky o zodpovědnosti a sebereflexi. Jejich vlastní - tedy aby dokázali zhodnotit, co chtějí a co doopravdy můžou. O zodpovědnosti učitelů - aby dokázali předem definovat pro koho je jejich seminář vhodný, pro koho ne a těm tápajícím poradit. I festivalu - aby uměl obě dvě strany zdárně propojit v komunikaci potřebných informací. PSF se to myslím daří.

Opět záleží na tom, co pro vás znamená věnovat se józe a jaké si v ní anebo skrze ní kladete cíle. Pokud je váš cíl naučit se stát na hlavě, musíte trénovat ty části těla (a koncentraci), které k tomu potřebujete. To jak často anebo intenzivně, záleží na stavu z něhož vycházíte a také vaší přirozené výbavě (někdo by možná řekl prakrti anebo karmě). Pokud chcete, aby vás jóga změnila jako člověka, potažmo ovlivnila váš život ve více úrovních, postup bude stejný, jen nebude zahrnovat už jen práci s tělem a soustředění.

Například tím, že mu prakticky ukáže, že některé navyklé postupy (třeba v mobilitě, dýchání stravování), stereotypy v chování a sebepojetí nebo určitá přesvědčení (hodnoty), musí přehodnotit, pokud chce aby se jeho život ubíral jiným směrem nebo v jiné kvalitě, než doposud. Samozřejmě, že k takové věci nepotřebujete čistě a jen jógu. Ta ale pracuje dost zásadním způsobem s kultivací čisté pozornosti a ta se ve zmíněné situaci opravdu hodí.

Ano, položit si upřímnou a ostrou otázku: ,,Komu se nechce, jaké části mého já a proč.” Velice často v takovém sebe dotazování přijdeme na to, že nespokojenost vyplývající z lenosti, je v důsledku mnohem víc nepříjemná, než pěstování pevné vůle v dobrém záměru.

Myslím, že štěstí je dokonalé samo o sobě, že je prožitkem dokonalosti jako takové. Dokonalost vnímám jako stav, ve kterém už člověk nemá potřebu rozlišovat stupně dobrého, skvělého a dokonalého. Být v takovém stavu naplno a neustále, to je osvícení.

Vzkázala bych jim, ať se nebojí. Ať svoji chuť nechat se inspirovat a ponouknout k další praxi, nenechají zhasnout pod nánosem ,,domněnek o tom, co to asi je a pro koho to asi je.” Jóga je sama o sobě velmi stará a pochází z odlišného kulturního prostředí. Jako většina kulturních fenoménů, se ale vyvíjí v čase a prostoru. Je škoda se domnívat, že nemůže být nijak užitečná dnešnímu člověku. Stejně jako je škoda se domnívat, že díky svému přizpůsobení novým podmínkám a době, určitě ztratila vše podstatné. Je zkrátka škoda, nechat se otrávit předsudky. Je fajn zkusit, co může nabídnout a co si sami dokážete z nabízeného vzít.

Mohu světu vzkázat to, co byla a je důležitá zpráva pro mě samotnou - tedy, že největší iluzí, je pocit oddělenosti. Týká se to úplně všeho, nač si vzpomenete.

 

 

lektorka jógy a jóga terapie, indoložka