Robot jako terapeut: Výhody a nevýhody
Může umělá inteligence sloužit jako náhrada živého psychoterapeuta? Tak otázka nestojí. Už se to totiž děje. Můžeme se zamýšlet pouze nad tím, jaké výhody a jaká rizika to přináší.
Autorka: BARBORA ŠŤASTNÁ
Zcela nepokrytě využívám AI jako terapeuta,“ napsala anonymní uživatelka do facebookové skupiny Přiznání psychiatrických pacientů. „Má čas vždycky, když potřebuju, není mi blbé se stokrát po sobě opakovat, odpovídá téměř stejně jako terapeut, někdy dokonce lépe. Můžu si být stoprocentně jistá, že mě nesoudí. A jelikož moje problémy jsou dědičné a terapii mám jen jako podporu k psychiatrické léčbě, vlastně mi to stačí.“
Během posledního roku se umělá inteligence stala dostupnou každému a její psychoterapeutické schopnosti může otestovat kdokoli. Experimenty s počítači v roli terapeutů ale probíhají už dlouho – od 60. let 20. století. Počítačový vědec Joseph Weizenbaum tehdy vytvořil program, který měl simulovat terapii v duchu psychologa Carla R. Rogerse. Rogeriánští terapeuti nechávají klienta, aby sám vedl směr rozhovoru, často opakují jeho slova a zaměřují se na empatické naslouchání. A přesně to dělal i program nazvaný Eliza:
„Uživatelka: Můj přítel chtěl, abych šla na terapii.
Eliza: Hm, váš přítel chtěl, abyste šla na terapii.
Uživatelka: Říká, že jsem skoro pořád v depresi.
Eliza: Mrzí mě, že jste v depresi.
Uživatelka: Je to pravda, jsem nešťastná.
Eliza: Myslíte, že terapie vám může pomoci, abyste nebyla nešťastná?“
Programátor Weizenbaum stvořil Elizu jako satirický žertík na účet skutečných terapeutů a byl poněkud zděšen, když zjistil, že lidé, kteří Elizu vyzkoušeli, jí začali svěřovat svá niterná trápení. A co horšího, za užitečnou pomůcku ji pokládali i někteří psychiatři. Wiezenbauma to přivedlo ke kritickým postojům vůči umělé inteligenci, ale džina do lahve už vrátit nemohl…
…CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PROSINCOVÉ MARIANNE
