Říjnový úvodník Moniky Mudranincové: Některé věty se ženám neříkají
Pojď se zvážit, vyzval manžel naši dceru, když k nám přišla na návštěvu. Měla jsem chuť ho zabít. A garantuji vám, že by mě každý soud osvobodil, protože by uznal, že některé věty se ženám neříkají. Že jsou tabu. Prostě TABU!
Milé čtenářky, abyste pochopily, proč jsem málem spáchala zločin v afektu, musím vám vysvětlit, co té výzvě k vážení předcházelo. Před několika lety si naše dcera bůhvíproč usmyslela, že při své výšce 173 centimetrů nesmí mít víc než 53 kilo. Fakt nevím, co ji k tomu vedlo. Výsledek byl, že málo jedla a každý den se obsedantně vážila. Když konečně dosáhla kýžené hmotnosti, byla šťastná a připadala si dokonalá. Marně jsem jí vysvětlovala, že nožičky jako hůlčičky nejsou zrovna ideálem krásy, a že pokud bude takto pokračovat, budou jí chybět živiny a skončí jako anorektička. Všechno bylo marné. Nepomohlo ani, když k nám do Prahy přijela na návštěvu moje máma, která jí s upřímností sobě vlastní řekla, že vypadá strašně a ať přestane blbnout a kouká pořádně jíst. Jenže Kristýnka se sama sobě líbila a nechtěla přibrat ani deko. Tehdy jsem o ni měla velký strach.
Jak to dopadlo? To byste neuhádly. Vybila se jí baterie v digitální váze, a tak se nemohla zvážit – jeden den, druhý den, třetí den… Zkrátka a dobře, už pár let vůbec neví, kolik váží – nejdřív proto, že byla líná koupit si baterii, a pak proto, že na nějaké vážení úplně zapomněla a zjistila, že se ve svém těle cítí dobře.
Jistě tedy chápete, že po této anabázi jsem zuřila, když ji její otec vybídl, ať se zváží u nás, i když věděl, čím si v minulosti prošla. Určitě to nemyslel špatně, jen mu nedošlo, jak strašně křehké je sebevědomí a že taková jedna pitomá věta může způsobit velký problém. Ostatně každý terapeut vám řekne, že většinu našich traumat nám způsobili rodiče – ať to jsou poznámky týkající se vzhledu, shazování našich schopností, porovnávání s ostatními, nebo projekce rodičovských ambicí.
Přitom je to tak jednoduché. Každé dítě (i dospělé) si zaslouží dvě věci – bezpodmínečnou lásku a přijetí. Mysleme na to, než vypustíme z úst věty typu: Nežer tu čokoládu, budeš tlustá. Nebo: Jak to, že máš čtyřku, když Petra má jedničku? Případně: My jsme u nás v rodině všichni právníci, tak snad budeš taky právnička, ne?
Milé čtenářky, pokud vás toto téma zajímá, nalistujte si stranu 60, kde se dozvíte, jak se s podobnými výroky vypořádat. A pamatujte – váš život, vaše pravidla.
