S kolegy se cítíte uvolněně, smějete se, chodí si k vám pro radu, protože ví, že jste ve vaší práci dobří, a vy to víte také, máte rádi svoji práci...ale jakmile se přiblíží váš šéf, začnete se potit, červenat, v krku se vám najednou tvoří knedlík a pokud chce po vás něco ukázat, tak se vám to jako naschvál nepovede. Nebo když se vás zeptá na informaci, kterou normálně víte, i když vás někdo vzbudí o půlnoci, teď si kvůli nervozitě nemůžete vzpomenout. Bojíte se, že cokoliv řeknete, bude to špatně. Proto si raději necháváte svůj názor pro sebe a jste extrémně zdvořilí. Neustále mu za něco děkujete, nebo se omlouváte, ačkoliv to není potřeba. Má totiž moc vás kdykoliv vyhodit, nebo vám v práci zavařit, a to vás děsí.
Poznáváte se v tomto popisu? Pak jste se nejspíše setkali se strachem z autorit. Možná jste vždycky měli pocit, že jde pouze o zdravý respekt. Ale pokud pociťujete výše zmíněné emoce, pak se jedná o strach. Mnoho lidí tyto termíny kombinuje dohromady a nevidí v nich rozdíl, ten je ale přitom poměrně veliký. Spočívá zejména v tom, že strach z autority je vynucený, zatímco respekt se získává. Respektující šéf podporuje vaši kreativitu, nápady a výstup, zatímco šéf úřadující pomocí strachu chce zaměstnance, kteří přijímají rozkazy. Strach zatlačí člověka do kouta a přiměje ho udělat, co má, protože se bojí následků, které nastanou, pokud daný úkol nesplní. Zatímco pokud člověk respektuje svého nadřízeného, vzhlíží k němu a udělá daný úkol především kvůli tomu, že ho chce potěšit, a ne zklamat. A také kvůli tomu, že si váží této spolupráce a příležitosti.
Strach z autorit samozřejmě někdy plyne z toho, že má váš šéf nelidský přístup a neustále na vás křičí a vyhrožuje vám, pokud se vloudí chybičky...či občas i když se nevloudí. Zkrátka vás vystavuje přílišnému tlaku na to, aby vše bylo perfektní. Vytváří tak toxické pracovní prostředí a přistupuje k vám spíše jako ke stroji než k člověku. Problém je tedy v něm. Ale může být i ve vás samotných. A to v podobě nízkého sebevědomí (nevěříte si, že jste dost dobří), obav z odsouzení (například pokud máte negativní zkušenost, že vás někdo s autoritou přiměl cítit se trapně, poníženě nebo odmítnutě) a velmi často jím bývá také to, že jste byli vychováváni k přehnané úctě k autoritám. V tomto případě vám pravděpodobně jako dětem vaši rodiče, nebo učitelé ve škole, vštěpovali, že dospělí mají vždycky pravdu, že je máte poslouchat, mlčet, nehádat se s nimi a vždy se jich dovolit, než něco uděláte. A tyto přístupy ve vás zůstali dodnes. Jen „starší“ nahradil kdokoliv s autoritou.