RADKIN HONZÁK: Jak přijmout odmítnutí bez urážky
Slavný český psychiatr se tentokrát zamýšlí nad tím, proč je dobré naučit naše děti volnosti „vocaď až pocaď“ neboli takzvané přiměřené frustrační toleranci.
Máme potřeby, máme přání a toužíme po jejich splnění. Když se to nedaří, mluví odborný jazyk o frustraci, osobně prožíváme pocity zklamání, lítosti, vzteku a závisti a tohle naladění je různě intenzivní a přetrvává nám různě dlouho. Frustrace je definována jako překážka na cestě k cíli. Ta může být nastražena osudem, jak se nám děje všem v posledních měsících, ale také druhou osobou, která naše požadavky nechce nebo nemůže splnit.
Šťastný je člověk, který byl vychován v časném dětství, že nemůže mít všechno, na co si vzpomene, že ani nemůže dělat všechno, co by se mu líbilo, že existují omezení, která přijme jako danost a nebude se kvůli tomu trápit. Moudří rodiče, kteří ho záhy naučí, že existují hranice, které je nejen nutné vzít v úvahu, ale také ctít. Český termín pro tuhle situaci není sice spisovný, ale je přesný a zní: vocaď až pocaď! Vznešeně se to nazývá přiměřená frustrační tolerance.
ČTĚTE TAKÉ: RADKIN HONZÁK: Kdy přestává být pracovitost cností?
Limity permisivní výchovy
Malé dítě je zcela přirozeně sobecké, v tom věkovém období je to nutné a zdravé, a když začne budovat to, čemu se pak říká moje ego nebo moje já, celá řada jeho požadavků je oprávněných a jsou mu plněny. V tomto období je však také žádoucí nastavit již zmíněné hranice a naučit se snášet také odmítnutí. Takzvaná permisivní výchova, což je název pro lenost rodičů se s dítětem handrkovat a vést ho k pravidlům, tohle nesplní, a navíc neumožní části dětské osobnosti, aby dozrála. Dětské magické myšlení považuje odmítnutí přání za odmítání celé jeho bytosti a právě tréninkem spojeným s odříkáním se dítě stává dospělým.
ČTĚTE TAKÉ: RADKIN HONZÁK: Jak nezničit svým dětem život
Proč mě nemají rádi?
Lidé s nízkou frustrační tolerancí mohou snadno odmítnutí svého požadavku podvědomě považovat za zavržení celé jejich osoby. Je to sice zcela mimo logiku, ale bolí to stejně, jako by se stalo. Omluvu „nemám teď čas“ si chybně překládají jako verdikt „nestojím o tebe“. Ti, kteří mají problémy srovnat se s odmítnutím, by si dříve, než je zavalí emoce, měli říct, že to, co neprošlo, byl jejich požadavek, nikoli jejich osobnost. A pokud je přepadne lítostivá myšlenka, že oni by takovou věc pro druhého udělali, měli by kriticky posoudit, zda by to nebylo jen proto, že neumějí říkat ne.
Autorovi právě vyšla nová knížka Jak přežít léčení: Veselé čtení o bolestech.
