Před dvěma lety jsem čekala na vlakovém nástupišti na spoj do Vídně. Přišel ke mně starší a slušně oblečený pán a začal mi velmi milým tónem popisovat, že si omylem nekoupil zpáteční jízdenku do Ústí nad Labem, a teď mu chybí 30 korun na jízdenku domů. V tu chvíli ve mně vzbudil slitování. „Vždyť, to se může stát každému,“ probliklo mi hlavou ve chvíli, kdy jsem vytahovala třicet korun z kapsy. Pán mi děkoval a já měla radost, že jsem někomu pomohla.
Téměř srdceryvný příběh, kdyby...kdyby ke mně letos na podzim nepřistoupil na pražském hlavním nádraží znovu a nezačal mi recitovat, teď už to můžu říct, tu samou pohádkou. Třicet korun, Ústí nad Labem, chybně koupená jízdenka. Já ho poznala, on mě ne. Dotyčnému jsem odvětila, že obdobný příběh už mi vyprávěl před dvěma lety, na což zareagoval rychlým zmizením v davu. Ano, musela jsem si přiznat - nalítla jsem podvodníkovi.
Můj příběh je pouhou kapkou v moři, která mě stála jenom třicet korun. Na druhou strnu ale skvěle ukazuje, že naletět podvodníkovi je velmi snadné. Buďme tedy obezřetní a žijme ve duchu – důvěřuj, ale prověřuj. Může se nám to vyplatit, a to doslova! A stejně tak se vyplatí, když budeme vědět, k jakým taktikám se podvodníci nejčastěji schylují.