Pokud je vám mezi 20 a 30 roky a hledáte práci, pak si možná říkáte, že byste si přáli být starší a zkušenější. V tom případě vás ale nejspíš vyvedeme z omylu, jelikož ani to není procházka růžovým sadem. Vlastně se těmto lidem práce hledá možná o dost hůř než vám.
Diskriminace na základě věku, neboli ageismus, je termín označující stereotypizování a odsuzování lidí pro jejich věk nebo příslušnost k určité generaci. U starších lidí se tak nejčastěji projevuje pomocí předsudků, že budou „hůře adaptabilní“ či „méně produktivní“, a tak je místo nich najatý na pracovní místo někdo mladší. Termín vznikl v 60. letech minulého století a dnes se jedná o jeden z nejrozšířenějších typů diskriminace, který je až považovaný za „normální“.
„Jako kouč jsem se setkala v jednom korporátu s něčím, co bych nazvala ageismem. Přehnaný apel na mládí. Tím, že je čím dál složitější na trhu práce získat ty správné lidi, někdy se firmy příliš orientují na podbízení se mladé generaci. Zkušenost se začala přehlížet, orientace na rychlé výsledky přinesla tuto kulturu. Myslím, že čas ukáže, že to je slepá cesta,“ říká profesní koučka Michaela Tetzeli.
Celá tato problematika je natolik rozšířená, že na základě ní vznikl seriál o sedmi sériích zvaný Znovu 20 (Younger). Ten pojednává o Lize Miller (ztvárnila Sutton Foster) – čtyřicetileté ženě hledající práci. Po škole pracovala v nakladatelství, ale poté otěhotněla a stala se matkou v domácnosti. Nyní se rozvedla a snaží vrátit zpět do svého oboru. Ale chodí pohovor od pohovoru a všude ji odmítají kvůli tomu, že je „příliš zkušená“, jak jí je řečeno s odsuzovačným pohledem. Poté, co jí jeden mladík dá kompliment a tipne, že je jí méně, než jí ve skutečnosti je, vymyslí se svou kamarádkou nový plán. Trochu se nalíčí a začne říkat, že jí je šestadvacet. Dostane místo hned v první firmě, kam se vydá.
Je smutné, jak blízko realitě tento snímek je. A zároveň poukazuje na zajímavý fakt – hlavní hrdinkou je žena a tato problematika se týká zejména jich. Což souvisí s tím, že ačkoliv jsme v 21. století, u žen se stále mnohdy a častěji než u mužů dívá více na vzhled (z pravidla se to týká například moderátorek a moderátorů v televizi, jak ukazují studie).
Ještě smutnější ovšem je, že se ženy na základě těchto předsudků a silných emocí občas odsuzují samy. „Mé klientky kolem padesátého roku mají starost, jestli budou dál zvládat, zda jsou dostatečné, zda dokáží udržet tempo se změnami doby. Mimochodem tyto roky jsou velmi transformační. Myslím, že je to spíše existencionální dilema, jak přirozeně stárnout a jak žít naplno, aktivně v nové etapě života,“ přibližuje situaci námi oslovená odbornice.
Je potřeba zásadních proměn k tomu, aby tato diskriminace vymizela a aby to, co je řečeno v zákonech, skutečně platilo. A tyto změny jsou žádoucí. „Různorodost, za předpokladu konstruktivního a vzájemně tolerantního přístupu, je ve spolupráci velkou výhodou. Navíc zkušenost, nadhled a stabilita lidí středního věku je potřebná součást dlouhodobě úspěšných projektů, týmové spolupráce a prosperujících firem,“ zmiňuje Tetzeli.
Vy sami však můžete udělat drobné kroky k vymizení ageismu. A to zejména tím, že budete šířit povědomí o nespravedlnosti věkové diskriminace, sledovat, zda jí nejste ovlivněni vy, nebo někdo ve vašem okolí, a pokud ano, tak proti ní vystoupíte. Pokud se s ní setkáte přímo, pak je dobré si o ní věcně, upřímně a relevantně s dotyčnými kolegy promluvit.
Vedle toho také existují předpoklady, které mohou pomoci předcházet tomu, abyste toto téma nemuseli řešit. Těmi jsou podle profesní koučky otevřená mysl, adaptabilita, schopnost se učit a zajímat se, eliminovat předsudky a rozvíjet kreativitu, kritické myšlení, komunikaci, sebeuvědomování i sebedůvěru.
ageismus.cz, clanky.rvp.cz, profesní koučka Michaela Tetzeli
