Dnes je společnost tolerantní k mnoha věcem. Krása není jednou z nich. Stále tu přetrvává společností propagovaný ideál krásy, který představuje hubenou postavu a hladkou pokožku. Spoustu žen to poté vede k problému se sebepřijetím. Pokud patříte mezi ně, pak vám možná pomůže slyšet příběhy žen, které jej dosáhly, a jak.
Jistý ideál krásy existoval ve společnosti vždycky a na ženy byl v tomhle ohledu kladený daleko větší nátlak než na muže. Od oblých barokních postav, přes korzety v 19. století ,po míry 90-60-90, které byly značkou pro „ideální tělo“ v 50. letech. Požadavky na krásu a to, co je z ani považováno, se mění v průběhu let. A přesto, že dnešní společnost je daleko tolerantnější k mnoha věcem než v minulosti, stále je kladený jistý tlak na současné „normy krásy“. A pokud ho na nás neklade společnost (spoustu žen slýchá poznámky na své tělo například v rodině), tak to děláme my samy. Jelikož v sobě máme zakódované, že „musíme vypadat dobře“. A řešíme to, i když nechceme.
Jednoduše chceme spadat do „ideálu krásy“, tedy být hubené, mít hezkou pleť, žádné pihy, žádné pigmentové skvrny, žádné strie, celulitidu už vůbec ne a podobně. Ale daleko důležitější je mít zdravé tělo a cítit se dobře ve svém těle, protože to, že někdo spadá do „ideálu krásy“ společnosti nemusí znamenat, že ten člověk se cítí dobře a že ho netrápí nic jiného. Jednoduše nikdo není dokonalý.
S podobným uvědoměním začal projekt Tělo s příběhem, jehož autorkou je Kateřina Kopicová. „Ten příběh začal mým osobním příběhem, a to vlastně když jsem otěhotněla. Najednou se mi na těle udělal nespočet strií a já jsem hledala podporu na internetu, ale bylo to jak kdyby neexistující téma, nic jsem nenašla. Měla jsem pocit, že jsem jediná, kdo to téma řeší. Tak jsem se rozhodla, že zkusím na Instagramu sdílet fotku svého těhotenského popraskaného břicha, jestli se někdo ozve a řekne mi třeba, že to má taky tak...abych prostě věděla, že nejsem sama. A ukázalo se, že vůbec nejsem sama,“ vypráví. Čekala, že jí napíše jedna žena, nebo dvě, ale ozvalo se jich nespočet. Začaly jí posílat své fotky s příběhy. A byly rády, že někdo konečně toto téma otevřel. „Potom jsem vlastně založila profil a časem celý projekt. Měla jsem pocit, že to potřebuje svoji vlastní stránku, na které budou ty fotky a příběhy sdílené,“ doplňuje.
Příběh má přitom každé ženské tělo. Nejenom ta, do kterých je vepsáno mateřství. A to se týká všech žen, i těch slavných. Například kůže influencerky Týnuš Třeštíkové nese na sobě příběh popálenin; tělo Lucie Levé zdobí jizva po onkologické léčbě; Nikol Znášková se potýká s akné; Kláře Černé se po kůži kreslí nemoc jménem vitiligo; rapperka Sharlota se skrze svou kůži vyjadřuje pomocí tetování, svůj příběh vypráví i plus size fotomodelka Anna Krátošková nebo Inka Teschinská, která kráčí životem s atopickým ekzémem.
A právě tyto ženy se staly ambasadorkami nové kampaně značky Gilette Venus, která nese název #NaVlastniKuzi. Společně vyzývají k sebelásce, přijetí naší pokožky takové, jaká je, a kladou důraz na to, abychom k ní byly šetrné. A to například s novou řadou Gillette Venus ComfortGlide Breeze, která se zaměřila na to, aby byla ke všem druhům pokožky co nejohleduplnější.
Kateřině Kopicové pomohla s přijetím jejího těhotenského těla komunita lidí, která prožívala to stejné co ona. Pokud se i vy ve svém těle cítíte nejistě, možná vám pomůže to stejné co jí. A pokud ne, můžete vyzkoušet některý ze zmíněných tipů, které doporučují odborníci na zdraví na serveru PsychCentral:
Když člověk na sociálních sítích, či jinde, neustále vídá zdánlivě dokonalé lidi, může se snadno stát, že se s nimi začne porovnávat a ptát se sebe, proč také nevypadá tak jako oni. Studie skutečně dokazují, že sociální sítě se podepisují na snížení sebevědomí. Odejít z nich ale není úplně řešením. Proto na nich spíše zkuste začít sledovat širší škálu lidí, i těch, kteří ukazují reálnější představu o svých tělech. Zároveň si připomínejte, že každé tělo je jiné. A pracujte na tom, jak se naučit přijímat a oceňovat své vlastní pozoruhodné tělo.
Účelem vašeho těla není vypadat určitým způsobem, ale fungovat určitým způsobem. Zaměřte se tedy na to, co vaše tělo dokáže, namísto sledování toho, jak vypadá nebo co neumí. Mezi tyto pozoruhodné schopnosti patří například hojení zlomených kostí; vytvoření nového života; rozlišování mezi tisíci různými vůněmi a barvami a podobně. Když přemýšlíte o neuvěřitelných věcech, které vaše tělo dokáže a dělá na denní bázi, jeho vzhled se stává triviálním.
Na tom, co říkáte sami sobě, záleží. Mluvit negativně o svém těle není prosěpšné, zvláště o věcech, které nemůžete změnit. Nelze přejít od „nenávidím své strie a jizvy“ po „miluju své strie a jizvy“ lusknutím prstů. Ale lze postupně dojít k sebepřijetí. Zkuste si tak říkat, že jsou vaše jizvy a strie (či cokoliv jiného na vašem těle, co se vám úplně nelíbí) vaší součástí a představují vaši historii.
autorský, PsychCentral
