Podepsat žákovskou knížku, pořídit dceři nové boty na cvičení, dojet s dětmi k zubaři, koupit těstoviny k večeři, objednat dort na víkendovou oslavu, vyprat špinavé oblečení, a navíc zvládnout pracovní úkoly, které na vás valí nadřízený. Vypadá to, že českým domácnostem vládnou ženy. Zvolily si ale svou roli dobrovolně? A opravdu jim dělá radost, když musí myslet na všechno?
Zatímco v dobách minulých trávily ženy většinu svého produktivního věku v domácnosti, kde se staraly o potomky, v současné době se mnoho žen na rodičovské dovolené dlouho neohřeje. Není divu, vždyť u našich prababiček a praprababiček bylo osm nebo i deset dětí standardem, nad kterým se nikdo nepozastavil. Současné maminky jsou ale rády za jedno až dvě děti, se kterými stráví v pohodlí domova maximálně šest let.
I když se změnil počet dětí v domácnosti, nezměnil se objem povinností, které ženy musí vykonávat. Jenže, když se k domácím povinnostem přičte ještě práce na plný úvazek, dostaneme objemný balíček úkolů, se kterým se ženy (ne)musí poprat. To mimochodem dokazují i četné studie, které říkají, že ženy v heterosexuálních vztazích stále vykonávají většinu domácích prací a povinností souvisejících s péčí o dítě. Pravdou zůstává, že mnoho párů se sice snaží své povinnosti rozdělit 50 na 50, ale z různých socioekonomických důvodů si nakonec úkoly rozdělí podle typických genderových vzorců.
Říkáte si, že není nic složitého na tom, když žena během obědové pauzy objedná dítě k zubaři nebo koupí přezuvky do školy? Podle odborníků se největší úskalí skrývá v tom, že existují různé druhy „povinností“. Na jedné straně máme tzv. kognitivní práci, pod kterou si představte všechny praktické povinnosti od nákupů až po plánování rodinných aktivit.
Zároveň se můžeme setkat také s emoční prací, jenž člověka vysiluje po psychické stránce. Pokud emočně pracujete, pak totiž řešíte konfliktní situace v rodině, utěšujete potomky ze špatné známky nebo se „jenom“ strachujete, jestli dnešní test zvládne.
A v neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na tzv. mentální zátěž, která je průsečíkem kognitivní a emoční práce. Jednoduše řečeno jde o přípravu, organizaci a předvídání všeho, emocionálního i praktického, co je potřeba udělat, aby rodinný život příjemně plynul. A právě s těmito třemi druhy povinností se ve svém životě setkává téměř každá žena.
V žádném případě to není tak, že by všichni muži řekli: „Přenechávám ti své povinnosti, já budu pouze chodit do práce a vydělávat.“ Naopak, mnoho mužů se snaží ženám pomáhat, a tak si na svá bedra berou alespoň malou část povinností, například nakupování potravin nebo vyzvedávání dětí z kroužků. Přesto stále platí, že tzv. emocionální práce zůstává na ženě.
Jedním z důvodů je, že ženy sice nejsou od přírody organizovanější nebo lepší v multitaskingu než muži, avšak společnost očekává, že roli „organizátorky“ zvládnou na výbornou. A tak se díky vytrvalosti a tréninku doopravdy stanou lepší organizátorkou rodiny. Jistou roli může hrát také časová flexibilita, která jde ruku v ruce s pracovní flexibilitou. Mnoho firem totiž předpokládá, že ženy zvládnou práci na home office.
Pokud jsou vám výše zmíněné situace povědomé, rozhodně se vyplatí, když se pokusíte o změnu. Zkuste si s partnerem promluvit o svých povinnostech a společně promyslete, zda si některé domácí povinnosti může vzít na starost partner. V žádném případě nejde o to, abyste partnera lynčovala za to, co v domácnosti „nedělá“. Důležité je pouze to, abyste společně našli řešení, díky kterému zažijete pocit úlevy.
