Umělé oplodnění podstupuje čím dál více žen, přesto jsou hovory na toto téma pořád trochu tabu. Výsledkem je spousta mýtů. Zjišťovali jsme, jestli se po IVF opravdu rodí víc dvojčat, nakolik vás hormonální stimulace ohrozí rakovinou a jak dlouho je možné mateřství odkládat.
Každý, kdo se někdy podíval na weby klinik, které se zabývají umělým oplodněním, musí nejpozději po pár kliknutích pochopit, že tohle je poměrně složitá záležitost.
Existuje spousta metod a jejich kombinací. Stojí to čas, energii a peníze, protože zdaleka ne všechno se vejde do rozsahu, který pojišťovny hradí. Předem zjistit, kolik to bude stát zrovna vás, není možné. Už proto, že nevíte, jaká přesně je příčina neplodnosti, ani kolik cyklů budete potřebovat.
„Jestliže se žena v pětatřiceti rozhodne, že chce mít dítě, a teprve na tom začíná pracovat, je to pozdě. V této době už se jí snižuje kvalita vajíček a úměrně s tím klesá i šance na otěhotnění,“ varuje odborný garant projektu Moje reprodukční zdraví lékař Štěpán Machač.
Jinými slovy, je hezké, že pokud si pár vše zaplatí sám, může jít na IVF až skoro do padesáti let věku ženy (což je poměrně nedávná legislativní novinka), ale šance na úspěch není zase tak vysoká. Je také nutné počítat s tím, že i když máte nárok na IVF takzvaně na pojišťovnu, poměrně dost se doplácí.
Úspěšnost IVF zkrátka souvisí s věkem žen. Jak vyčíslila klinika Gennet, průměrná úspěšnost činí kolem 40 procent – v praxi to znamená skoro 60 % u žen do třiceti let, 40 % procent u žen mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou a necelých 30% u těch, kterým je čtyřicet a více.
Trend je nicméně jasný, průměrný věk zájemkyň o IVF stoupá, pohybuje se kolem sedmatřiceti let v době, kdy kliniku navštíví poprvé.
Pojišťovny hradí nejvýše čtyři cykly ženám do třiceti devíti let, přičemž jeden stojí průměrně 70 000 korun, z toho pacienti doplácejí 20 až 40 000, zejména za léky a hormony. Nebo třeba za speciální metody zpracování spermií nebo mražení embryí.
Problémy s početím má podle odborníků každý pátý až šestý pár. Příčina? Ve 30 % na straně ženy, v dalších 30 % muže, zbytek u obou z nich zároveň. Mimochodem, někdy se na příčinu neplodnosti nepřijde nikdy.
Stoupající věk zájemců o IVF většinou vede k tomu, že je potřeba zkombinovat více metod, což cenu léčby zvyšuje. Na druhou stranu, naštěstí přibývá těch, které zvyšují pravděpodobnost úspěchu. Mezi poměrně nové metody patří třeba mražení vajíček ponořením do tekutého dusíku, což snižuje riziko, že se při rozmrazení vajíčka poškodí. Ženy tak nemusí u dalších pokusů podstupovat další odběr vajíček, který se provádí v celkové anestezii.
Jinak už dávno nejde jen o oplodnění vajíčka mimo tělo ženy, takzvaně ve zkumavce, ale patří sem třeba umělá inseminace, různé formy diagnostiky a neinvazivní či hormonální léčby, nebo například laboratorní metoda ISCI, kdy je odebrané vajíčko oplodněno spermií, která je injekčně vpravena přímo do něj. Běžnou metodou je v současnosti také využití darovaných vajíček či spermií.
Už také neplatí, že z IVF se rodí hlavně dvojčata. Podle lékařky Hany Višňové z IVF CUBE je trendem v reprodukční medicíně zavádění jediného embrya, přičemž při jeho výběru se klade důraz na kvalitu například díky genetickému testování embryí. Cílem je vyhnout se komplikacím spojeným s vícečetným těhotenstvím.
Už nějaký čas se mluví o tom, že umělé oplodnění, respektive nezbytná hormonální stimulace zvyšují riziko rozvoje některých typů rakoviny. Konkrétně mělo jít zejména o nádory prsu a nádory vaječníků. Za obavou stojí zejména rozsáhlá britská studie, v jejímž rámci výzkumníci sledovali tisíce žen, které podstoupily umělé oplodnění v letech 1991 až 2010.
„Studie zjistila o 15 % vyšší riziko neinvazivních nádorových forem prsu,“ řekla k výsledkům onkoložka Petra Tesařová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Neinvazivní jsou nádory v počátečním stadiu bez metastáz a dají se operovat. Musejí se však podchytit včas. Studie krom toho doložila, že riziko stoupá s počtem absolvovaných léčebných cyklů IVF. Dnes by nicméně mohlo být riziko o něco nižší, například proto, že se při hormonální stimulaci obvykle používají nižší dávky hormonů než před lety.
Na britskou studií navazují další práce. Jedna, která vyšla v renomovaném časopise JNCI: Journal of the National Cancer Institute dokládá, že léčba neplodnosti nezvyšuje u žen riziko rakoviny vaječníků. To přitom některé starší práce naznačovaly.
Studie potvrzují, že muži během neúspěšných pokusů o početí hodnotí sexuální život jako neuspokojivý. Ženy to berou spíše jako dočasný problém. Může nám to připadat nefér, ale je dobré si to uvědomit. Navíc, velká srovnávací studie z roku 2004 ukázala, že ženy snažící se dlouhodobě otěhotnět bývají více nespokojené s manželstvím jako s celkem. Když se přes veškerou snahu IVF nesetká s úspěchem, hrozí párům až třikrát více, že se rozejdou.
Každopádně se nedá předem odhadnout, jak na podobnou zátěž člověk zareaguje. Někdo se snaží ze všech sil a moc tlačí na pilu, další nahlas ventiluje vztek a trápení, jiný se uzavře do sebe. Naštěstí existují odborníci zaměření na podobné situace.
„Neplodnost a její terapie je sama o sobě velmi zatěžující a náročná situace. Ženy, ale také i muži, se dostávají do koloběhu beznaděje, trpí úzkostmi, depresemi, a když se konečně zadaří, mají strach ještě větší,“ potvrzuje psychoterapeutka a koučka Jana Březinová.
Podle Jany Březinové je sice medicína, pokud jde o problémy s početím, stále dokonalejší, ale trochu zapomíná na psychickou podporu, natož aby řešila psychologickou péči v případě potřeby.
Přitom průzkumy dokázaly, že se ženě ve stresové situaci a špatném psychickém stavu šance na otěhotnění snižuje. Společnost ESHRE (European Society of Human Reproduction and Embryology) dokonce popsala syndrom nazvaný Psychické strádání typické pro neplodnost. Klinicky významné psychické potíže – úzkost, depresivní nálady, pocity méněcennosti, sociální izolace, problémy ve vztazích – se objeví až u pětiny žen podstupujících IVF, které kvůli nim léčbu ukončí a rodiči se nestanou. Což je škoda. Takže tady je rada jasná. Dejte si pauzu od IVF a pomozte své psychice. Odborníci se najít dají.
