Když se člověk zmíní, že jeho ex dělal tohle docela jinak než jeho současný partner, kamarádi na něj obvykle začnou valit oči a upozorňovat, ať je neporovnává. Ale je to opravdu vždycky špatně? Tato otázka nás zajímala, a tak jsme ji rozebrali s odbornicí na toto téma – socioložkou a psychoterapeutkou zaměřenou na vztahy – Markétou Šetinovou.
V pokročilejším věku má člověk obvykle za sebou nějaké vztahové zkušenosti. Některé dobré, jiné špatné. Nějaké z nich plynou z dlouhodobých vztahů, jiné z krátkých, mohou být dokonce i ze skorovztahů. Každý z těch vztahů byl jiný, i když si možná byly v něčem podobné. V každém případě nás ale nějak poznamenaly a do budoucna si z nich něco neseme. To je nevyhnutelné. No a když přijde nějaký nový vztah, můžeme mít tendence ho tak trochu s těmi minulými porovnávat.
Člověk to dělá bezděčně, obvykle to přijde tak nějak samo. Když si přitom toto téma zadáte do vyhledávače na internetu, vyskočí na vás celá řada odůvodnění, proč je porovnávání ex se současnými partnery špatné a že byste to neměli dělat. Mezi ně patří, že to není fér; že máte nerealistická očekávání; že tím nerespektujete svého současného partnera; či že si neužíváte přítomnosti. A to jsou vše relevantní argumenty.
Z tohoto porovnání přitom váš současný partner nemusí vycházet jako ten horší, může být naopak lepší. Zejména v případě, že byl váš poslední vztah toxický. To vám najednou může připadat, že vše na vašem novém příteli či přítelkyni je skvělé. A to možná také není dobře, jelikož člověk tak snadněji přehlédne červené vlajky, které tam jsou.
Porovnávání tu tak zkrátka je. Někdy díky němu může nový partner působit jako nejlepší na světě, jindy to na něj vrhá horší světlo. Může být ale pro začínající vztah i prospěšné. „Srovnávání současných partnerů a partnerek může být užitečné, když se díky němu kriticky dokážeme podívat na sebe – na to, jaké partnery si vybíráme, jaké máme vztahové vzorce nebo co chceme do budoucna jinak. Tento komplexní pohled na své ex dává smysl a taková reflexe nám může pomoci vyrůst a dělat ve vztazích něco jinak,“ vysvětluje zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová. „V čem si myslím, že srovnávání může být škodlivé, je, když je zaměřeno na selektivní vybírání nějakých osobnostních vlastností nebo chování. Vždycky budeme schopni najít v historii našich expartnerů či expartnerek někoho, kdo dělal něco lépe než náš současný partner. Ale realita je komplikovanější. Lidé jsou komplexní bytosti, každý má v sobě něco dobrého i něco, co nám trošku leze na nervy, a u nikoho se nepotká jen všechno úžasné,“ doplňuje.
Podle americké vztahové terapeutky, která se k tomuto tématu vyjádřila pro server CNBC, také nemusí být porovnávání nutně špatné. To konkrétně v případech, kdy je zaměřeno na vaše pocity a emocionální dostupnost toho druhého. Naopak byste neměli porovnávat například zvyky nebo styl komunikace.
Uvědomíte si díky tomu, co ve vztahu chcete a co ne.
Věnujete pozornost tomu, jak se se současným partnerem cítíte.
Díky bývalým vztahům se posunujete – například v komunikaci a v tom, jak řešit problémy.
Srovnáváte konkrétní věci, co vám na současném partnerovi vadí a co ten bývalý dělal lépe (například uklízení).
Nesmírně si vážíte něčeho na novém partnerovi jenom z toho důvodu, že to ten bývalý dělal špatně.
Vaše porovnávání je zdrojem vaší nespokojenosti, jelikož nepracujete na tom, co máte před sebou, ale lpíte na minulosti. Možná z toho důvodu, že jste ji ještě nepřekonali.
Porovnávání bývalých partnerů s těmi současnými, novými, tak skutečně může přinést ovoce. To ale spíše v případě, když jej vztahujete na vás samotné, když se díky němu vy sami vyvíjíte. Každý člověk je totiž jiný a z toho důvodu bude každý jednoduše i jiným partnerem v romantickém vztahu.
rozhovor s psychoterapeutkou Markétou Šetinovou, cnbc.com, psychalive.com
