Pokud se s někým začínáte vídat, je úplně normální, že vás napadají myšlenky, zda jste dostatečně kompatibilní a zda je něco úplně červená vlajka, nebo se jedná spíše o věc, přes kterou se dá přenést. Je to něco, s čím se strachuje téměř každý. A dá se to rozlišit.
Jistě je krásné, když si se svým partnerem sednete ve většině věcech. Tedy pokud jste například oba introvertní, baví vás stejné koníčky a máte stejné vyhlídky do budoucnosti. Ale vážně je možné, abyste měli i stejné politické názory, stejné představy o výchově dětí, stejné chutě k jídlu, stejná oblíbená místa, stejný čas, kdy se vám nejlépe pracuje, a podobně?
Pokud si s někým opravdu ve všem sednete a vyhovuje vám to, je to báječné. Ale na rovinu si můžeme říct, že to tak je málokdy. Nejenom, že se lidé obvykle na všem neshodnout, někoho zkrátka v jistých smyslech skutečně přitahují protiklady. Většina párů tak je se svým partnerem v něčem kompatibilní a v něčem zase ne.
Během počáteční fáze randění ovšem může být poněkud složité roztřídit, co jsou natolik velké rozdíly, že přes ně nejede vlak, tedy které znamenají, že s daným člověkem to vážně nikam nepovede – lze je nazvat červenými vlajkami. Také jednoduše značí velké nebezpečí, jako ty na plážích u moře. A potom tu je ta druhá kategorie, do níž spadají zkrátka běžné odlišnosti či neshody mezi lidmi, které jsou zvladatelné a nemusí znamenat, že by zamezovaly fungujícímu vztahu. Rozdíl přitom není až tak složitý.
Červené vlajky jsou velmi subjektivní. Nemůžeme vám tak říct jejich seznam, jelikož ho má každý jiný. Obvykle bývají založeny na vaší intuici a vašich minulých zkušenostech s randěním a vztahy. Zároveň mnohdy signalizují rozdíl v základních hodnotách nebo první varovné známky kontrolního nebo zneužívajícího chování. Především to tak je něco, s čím jednoduše nedokážete žít...co nemá řešení. Něco, co je pro vás rychlé „ne“.
Jako příklad tak lze snadno uvést to, že chcete děti a vždycky jste je chtěli, ale ten druhý ne. Nebo víte, že nenávidíte alkohol a nechcete ho v domácnosti, ale váš protějšek si dá rád večer pivo. Dále to může být to, že vy jste věřící a váš potencionální partner je zapřísáhlý ateista. Samozřejmě také to, pokud se s ním cítíte nějakým způsobem ohroženi. Nebo pro někoho to může být i to, pokud ho jednoduše ten druhý vůbec fyzicky nepřitahuje. Skutečně, u každého se tyto „zásadní rozdíly“, tedy červené vlajky, mohou lišit.
Pokud se ovšem jedná o rozdíly, přes které se dokážete přenést trochou práce a úsilí, jsou to opravdu pouze známky jiné osobnosti, a ne červené vlajky. Zde se zeptejte sami sebe:
Je tento rozdíl v rozporu s vašimi životními hodnotami?
Jste s partnerem schopni jej diskutovat a najít kompromis, či tolerovat své odlišné pohledy?
Jste ochotni tuto neshodu přijmout jako něco, co zkrátka nezmizí a žít s tím?
Jste přeci jen ve vztahu s někým, kdo vyrůstal úplně jinak než vy. S jinou výchovou, přesvědčeními, zkušenostmi ze školy, v jiné komunitě, v jiné rodině. Přirozeně se tak nedá předpokládat, že budete ve všem stejně nastaveni. Jste dva různí lidé! Různé lidské bytosti žijící své jedinečné životy. To je normální. A zároveň hezké, jelikož právě tyto rozdíly vytvářejí prostor pro růst a učení. Nutí člověka rozšířit své úhly pohledu a vidět svět trochu novým způsobem; ukázat mu, že není jedna správná cesta; v neposlední řadě vést rozhovory a snažit se pochopit realitu někoho jiného. Tudíž jistě, bylo by možná pohodlnější, pokud byste se ve všem shodli. Jako například i ve vkusu na filmy, představě ideální dovolené nebo na způsobu, jak vést hádky. Ale i tohle má něco do sebe.
Život nelze rozdělit na dobré a zlé, černé a bílé a stejně tak ani ne na zelené a červené. Je daleko variabilnější a díky tomu je krásný. A možná právě díky určitým oranžovým vlajkám budete svůj protějšek milovat. Mohou totiž dodat vztahům určitou dynamiku.
youloveandyoulearn.com, self.com, plus.catholicmatch.com, ashionjournal.com.au
