Stalo se vám někdy, že jste jste v jednu chvíli sdíleli s někým, koho by to vůbec nemuselo zajímat, své četné životní složitosti, a jakmile jste si to uvědomili, tak jste toho litovali? Pak v tom rozhodně nejste sami. Ovšem pokud se vám to děje v poslední době častěji, může to naznačovat problém, který tkví jinde.
Při upřímné konverzaci s kolegyní jí povíte o svém posledním nevydařeném rande a následně jí už vyprávíte, že se vám to vlastně děje pořád. Na svém dalším rande z ničeho nic začnete mluvit o svých traumatech z dětství (Jo, to bude taky nejspíš nevydařené). Nebo se začnete náhodně svěřovat realitnímu makléři při prohlídce bytu, když on se snažil být pouze milý. Takhle může vypadat oversharing, neboli v překladu „přílišné sdílení“.
Je nejasné, kde je hranice oversharingu, tedy kdy toho říkáte tak akorát, a kdy to je už příliš. Magazínu Stylist to ale nedávno objasnila koučka Annamaria Papayova zaměřující se na nastavování hranic, podle níž záleží především na kontextu: „Vždy je to situační. Něco, co by mohlo být považováno za nadměrné sdílení v jednom prostředí, řekněme s kolegou nebo známým, může být běžnou konverzací o vašem životě s někým z vašeho vnitřního kruhu, jako je vaše kamarádka,“ vysvětluje. Koneckonců, dává smysl, že je vhodnější diskutovat o svých pochybnostech ve vztahu s někým, koho znáte a důvěřujete mu, než s někým, koho sotva znáte.
Je jasné, že se to občas stane. Zejména po nějaké té skleničce; když vás vaše děti celý týden vytáčí doběla; nebo když se s někým zkrátka cítíte nečekaně velice komfortně. Navíc u někoho to může být zkrátka součástí jejich osobnosti. Ale pokud je to pro vás poněkud neobvyklé a vždy, když oversharujete, tak následně cítíte lítost, může to být známkou něčeho docela jiného.
Je to docela běžné, když se vám toho v poslední době jednoduše děje hodně a na vás je to už příliš. Potřebujete nějak vyventilovat své emoce. Pokud se to ovšem opakuje, namísto náhodných lidí můžete vyzkoušet nějakého odborníka. Ačkoliv je pohled někoho nezávislého obvykle přínosný, psycholog či terapeut vám nejspíš nabídne konstruktivnější vhled do situace.
Někteří lidé mají tendence sdílet příliš informací ze svého života, když si nejsou jisti nějakou situací či sami sebou. Vlastně jim pomůže, pokud jim někdo jiný řekne, jak to vidí, čímž potvrdí, nebo vyvrátí to, jak to vidí oni. To je zcela pochopitelné, ale zároveň to může souviset s nízkým sebevědomím.
Nakonec může být oversharing i trik, jak zapůsobit na druhé. Někdo jej využívá k tomu, aby byl více středem pozornosti. Zde ovšem stojí za zvážení, zda vám to za to stojí. Přeci jen se tak stáváte totiž velmi zranitelnými.
Když si situace sedne, může být oversharing poměrně dobrá zkratka k emocionální intimitě (tak že by to rande přeci jen nakonec vyšlo?). Otevřenost a autenticita jsou přeci jen velmi oceňované vlastnosti. Ale ne vždy žádoucí. A pokud se vám to děje v poslední době častěji a poté u vás převažují spíše pocity lítosti, možná vám pomohou následující body:
Kromě oversharingu je tu i overthinking, který znamená, že nad jistými věcmi přemýšlíte více, než je to nutné. Možná se tak nyní cítíte špatně ohledně toho, co všechno jste o sobě někomu vyzradili, a říkáte si, co si teď asi tak myslí. Ale pokud chcete uklidnit – spoustu lidí přemýšlí daleko více o sobě a o tom, zda oni působili na druhé dobře, než že by řešili, co jste jim řekli vy. Pokud vám to ale nedá a opravdu se cítíte špatně, můžete se s dotyčným spojit a omluvit se mu. Jistě vás uklidní, když vám řekne, že si toho ani nevšiml, stává se mu to také, nebo to chápe.
Pamatujte, že jste to vy, kdo má kontrolu nad tím, co o sobě ostatním řekne. Pokud budete mít jasné hranice sami se sebou ohledně toho, co rádi sdílíte a co byste raději drželi v soukromí, budete si moci udržovat zdravý odstup od ostatních.
Pokud máte pocit, že upadáte do známého vzorce nadměrného sdílení, ale chcete se mu vyhnout, výše zmíněná odbornice Annamaria Papayova doporučuje, abyste namísto toho zkusili klást více otázek druhé osobě. Pokud cítíte zoufalou touhu postěžovt si na svou práci, proč se dotyčného místo toho nezeptat na jeho kariéru, zda ho jeho práce baví, a pokusit se otevřít dialog? I v tomto případě se vám dostane nějakému novému pohledu.
stylist.co.uk
