„Odpočinek by měl mít své místo v diáři,“ říká psycholožka Martina Viewegová

Proč si myslíte, že si Češi neumí najít čas pro sebe? Je to tím, že jsme workoholici?

Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. Určitě by bylo dobré mít k tomuto tématu cílený výzkum. Ten k dispozici nemám, takže mohu vycházet pouze ze zkušeností ze své praxe. Někteří lidé opravdu workoholici být mohou. Nicméně je třeba si uvědomit, o co jde na psychické úrovni. Workoholismus je závislost na práci, únikový mechanismus. Práce je něco, co je předvídatelné, kde víme, co máme dělat, co nás v lepším případě i baví, ale zároveň nám to umožňuje legitimně nebýt se sebou a neřešit jiné starosti (často i důležitější), které by pro nás mohly být pocitově neřešitelné nebo nepříjemné. Být zavalen prací je totiž něco, proti čemu se nedá nic namítat. Alespoň tomu věříme.

A co když nejsme workoholici, a přesto neumíme odpočívat?

Ano, pak je tu část lidí, kteří workoholici nejsou, ale zjednodušeně řečeno, se doma nenaučili odpočívat. Často vyrůstali ve výkonových rodinách, byli vedeni k tomu, že jen tak se válet je špatně, když odpočívají mají z různých důvodů pocity viny - často, že nedělají něco hodnotnějšího, smysluplnějšího, odpočívat se prostě nenaučili správně, nebo měli vzor v rodičích, kteří sami odpočívat neuměli. Sem patří i lidé, kteří neumí být sami se sebou, protože se u nich pak objevují úzkosti, hlava jim rozjede nepříjemné scénáře, a tak se raději zahltí čímkoliv, jen aby se těmto stavům vyhnuli. A pak je skupina lidí, která je natolik zavalena povinnostmi, že věří tomu, že ten čas prostě není možné si najít. V praxi to potom s klienty řešíme tak, že si půlhodinku denně prostě rozplánují do pěti nebo deseti minut několikrát za den, kdy se například protáhnou, věnují se dechu nebo koukají do zeleně.

Když už si čas pro sebe najdeme, jak ho kvalitně strávit, abychom si skutečně odpočinuli?

Ideální je taková aktivita, kdy děláme něco zcela jiného než v práci. Mám-li sedavé zaměstnání pak je ideální a důležitý pohyb – sport nebo procházka pro ty, kteří sport nemají rádi. Vždy doporučuji zaměřit se na aktivity, kdy se dostanu do flow, tedy stavu, kdy nepřemýšlím, užívám si přítomnosti a nechám se vtáhnout do činnosti či děje. Může to být díky pohybu, umění, čtení, ale někdo se do něj dostane i při úklidu. Kromě těchto aktivních činností je důležité zaměřit se i na pasivní odpočinek, tedy relaxace, meditace, nebo zevlování. Tedy stav, kdy doslova koukám do zdi, nebo do zeleně. Moji výkonový klienti mají často pocit, že nic nedělají a je to zbytečná aktivita, ale jejich výkonové já se často uklidní, když zjistí, že při onom „nicnedělání“ probíhá velké množství aktivity v těle i mozku, a je to část, která je nutná k tomu, abychom mohli fungovat. Mozek při nicnedělání třídí a ukládá informace, je to čas, kdy můžeme být kreativní. Zároveň doporučuji si odpočinek plánovat stejně, jako si plánujeme další povinnosti, měl by mít své místo v diáři jako pracovní a jiné povinnosti. A ještě tip na závěr – zkuste se věnovat pouze jedné činnosti. Tedy jít na procházku a neposlouchat podcast. Prostě si tu aktivitu užijte tady a teď. Odpočinek je ideální rozdělit tak, abychom měli čas sami se sebou, ale i se svými blízkými a přáteli.

Co si myslíte o čtyřdenním pracovním týdnu? Mohl by v Česku fungovat?

Já jsem velký fanoušek čtyřdenního pracovního týdne, takže za mě rozhodně ano. I výzkumy ukazují, že se zvedne efektivita i produktivita činnosti, včetně spokojenosti zaměstnanců. Co víc si tedy přát. Jsou samozřejmě odvětví, kde tento koncept nasazen být nemůže, nebo by muselo dojít k razantní proměně přístupu, ale u většiny profesí fungovat bude. Koneckonců mám ne úplně malé procento klientů z různých odvětví a na různých pozicích, kteří hledají možnosti, jak onen úvazek snížit. Ne proto, že by chtěli pracovat méně, ale proto, aby měli více času na své vztahy, sebe a to, co je baví nebo je pro ně smysluplné.