Ve dvaceti nám padesátiletí připadali totálně za zenitem. Že by měli skvělý sex? Leda tak v pohádkách. Jenže ty pohádky existují. Seznamte se s jejich aktérkami: dokazují, že to nejlepší vás možná teprve čeká.
„Měla jsem pocit, jako bych tam dole byla už mrtvá,“ svěřila se mi při druhé sklence prosecca nedávno kamarádka, říkejme jí třeba Markéta. Její zpověď je natolik otevřená a osobní, že jistě pochopíte, proč mi dovolila její příběh zveřejnit jen pod podmínkou naprosté anonymity. Ztráta libida, vaginální suchost, návaly horka, zhoršené nálady… To vše vytváří společně s faktem, že muž, se kterým žijeme desítky let, nás víc rozčiluje, než přitahuje, téměř smrtící koktejl. Touha po intimitě je tatam a často postihuje i ženy, které do té doby žily spokojeným sexuálním životem.
To je přesně případ Markéty. „Vzrušit se pro mě nikdy nebyl problém, a i když se do našeho manželského milování během let vkradla trochu nuda, orgasmus jsem měla prakticky vždy a milovali jsme se i třikrát týdně. Fungovalo to. V padesáti jsem vysadila antikoncepci a téměř okamžitě přišla menopauza. A s ní všechny ty neblahé příznaky. Styk mě najednou bolel, a hlavně už vůbec nelákal. Vášeň a touha se milovat? Nula. Jako když mávneš proutkem a je to pryč!“
Markéta nějaký čas doufala, že se všechno zase spraví, postupně si ale spíš zvykla. „Brala jsem to tak, že to asi jednou muselo přijít a nic moc se s tím nedá dělat. K pokročilejšímu věku to přece už tak nějak patří… Manžel kupodivu nijak neprotestoval, zpětně si říkám, že se mu snad i ulevilo,“ svěřila se mi Markéta. A tak se z jejich pravidelného sexu stalo „občas“. Jen aby se neřeklo, jednou za měsíc, za tři či za šest… Sem tam ji napadlo, že na podobný ústup z pozic je příliš brzy, ale moc to neřešila. Smířila se s tím.
„Když jsem někde četla články typu, jak znovu nastartovat milostný život, musela jsem se smát. Opravdu si někdo myslí, že v takové chvíli pomůže průsvitná košilka, ‚romantická‘ večeře nebo svíčky kolem vany? To je přece absurdní. Mně by tenkrát asi nejvíc pomohlo, kdyby se můj muž k tomu postavil jako chlap. Trochu mě začal rozmazlovat, snažil se mě dobývat, naplánoval nějakou společnou dovolenou nebo aspoň výlet. Zkrátka udělal NĚCO. Ale on místo toho zalezl do nory. Jako medvěd ukládající se k zimnímu spánku. A to fakt není moc sexy,“ říká Markéta. Její manžel se časem dokonce odstěhoval z ložnice, prý aby jí tam nechrápal. A tak vedle sebe žili spíš jako bratr a sestra než manželé. Bez hádek, ale také bez vášně. „Bylo nám přes padesát a já si říkala, co těch dalších dvacet, třicet let budeme dělat? Opravdu už nás nic dalšího nečeká?“ pokračuje ve vyprávění. Život ale tropí hlouposti a vždy, když to nejméně čekáme, přijde s nějakým překvapením.
„Proboha, vzpamatuj se, je ti osmačtyřicet! V tohle věku máš mnohem větší šanci, že tě přejede autobus, než že někoho potkáš,“ zní hláška, kterou jste už možná taky slyšely – je z filmu Klub odložených žen. Sice vtípek, ale, co si budeme nalhávat, je v něm kus pravdy. Natrefit na novou životní lásku v padesáti je trochu sci-fi, ale jak dokládá příběh Markéty, ne zas tak docela. „Adam byl dávný kamarád, znali jsme se asi šestnáct let, a když jsem na něj na nějakém večírku náhodou po delší době narazila, moc hezky jsme si popovídali. On se tehdy zrovna rozváděl, tak jsme si dost kápli do noty, oba trochu citově v háji… Rozhodně bylo co probírat,“ vzpomínala Markéta. „Ale nemysli si, nebesa se nezatřásla, nic takového. Jen bylo fajn být s někým, kdo je milý, zajímá se o tebe a rozumí ti. Po dobu několika měsíců jsme spolu občas zašli na kafe nebo na oběd, nic víc. Jednou mi ale při loučení úplně nečekaně zašeptal do ucha: „Budeme se někdy milovat?“ Překvapil mě, přiznávám. Já v něm do té doby vážně viděla jen kamaráda, ale když jsem se mu v tu chvíli podívala do očí, najednou to bylo úplně jasné. Věděla jsem, že to chci. Opravdu chci! Že tam ta touha znovu je. Zažehl ve mně něco, o čem jsem si myslela, že je dávno pryč.“
Podobnou zkušenost má Veronika, která žije v celkem spokojeném manželství už 25 let. A jak sama říká, vždycky může být hůř. „Jsem od přírody realistka, takže když začal náš manželský milostný život uvadat, řekla jsem si, že na to jsem ještě moc mladá. A našla si milence. Byla to tedy spíš trochu náhoda, ale když se to stalo, nijak jsem se tomu nebránila. Rozvádět jsem se určitě nechtěla, proč taky, kromě sexu mezi námi bylo všechno celkem v pořádku,“ svěřuje se. Nešlo prý o lásku, ale jen takové zpestření, především tělesné. Zajímavé bylo, že ač jí nový milenec vyhovoval, stále myslela na to, jaké to dřív bývalo s manželem. „Vlastně jsem ho svým způsobem pořád milovala, takže jsem ten milenecký vztah časem ukončila, nějak jsem to nedokázala táhnout na obě strany,“ přiznává.
O podrobnostech vztahu s manželem moc mluvit nechce, ale její avantýra měla prý i pozitivní dopad. Muž si jí začal víc všímat. Znovu to mezi nimi začalo alespoň trošku jiskřit. „Jednou jsme si otevřeli lahev vína a ani nevím, jak na to přišlo, začali jsme mluvit o sexu. Tedy spíš o našich erotických fantaziích. Nikdy předtím jsme to ještě neudělali a já jenom zírala. Povídali jsme si, jako bychom se ani neznali, a to bylo tak vzrušující, že jsme za chvilku skončili v posteli. A musím říct, že to byl snad nejlepší sex mého života. Vždycky jsme se milovali mlčky, a teď najednou jsme mluvili! A říkali si věci jako nikdy dřív. Neuvěřitelný odvaz. Snad nikdy jsem nebyla tak vzrušená. Vůbec jsem nechápala, co se děje,“ říká Veronika. „Už je to rok a furt je to dobrý. Tak snad to ještě chvíli vydrží,“ dodává.
Ale vraťme se je ještě k Markétě. S manželem se díky novému vztahu po čase odhodlala rozejít a je za tu odvahu začít znovu nesmírně vděčná. „Bála jsem se, jak to vezme, ale už to bylo neudržitelné a musela jsem to rozseknout. Nedokázala bych mu dál lhát. Kupodivu se k tomu postavil čelem. Žádné scény, vše jsme vyřešili v klidu, za což jsem moc ráda, už kvůli našemu synovi. Vím, že ho spory mezi námi trápily,“ říká Markéta.
Na jejím příběhu je zajímavá ještě jedna věc. Kromě ztracené touhy se jí totiž s novým vztahem vrátilo i vše, co k dobrému sexu patří. „Už žádné lubrikanty, olejíčky a podobné berličky, funguju jak zamlada,“ směje se. „To znovunalezené jiskření dělá zázraky. Jsme jak dva puberťáci a je to krásné! Jen jsem si hned na začátku dala jednu podmínku. Jsme k sobě naprosto upřímní. Cokoli se mi nelíbí, okamžitě řeknu, i kdyby to bylo sebevíce nepříjemné. A to i v sexu. A k mému překvapení je za to Adam rád. Řekl mi, že je úleva vědět, co se mi opravdu líbí a co třeba zas tolik ne. Nikdy mi nedocházelo, jak je to pro chlapy důležité. A je úplně jedno, jestli s ním žijete dvacet let, nebo jste ho právě potkala. Upřímnost znásobuje kvalitu sexu. Tak jednoduché to je. Chlap, který vás má rád, vás touží potěšit. Opravdu potěšit. Jen mu to musíte umožnit.“
autorský článek
