Intenzivní pocit, že nám pukne srdce, zhroutí se celý svět a už nikdy se nevzpamatujeme. Kdo někdy zjistil, že je mu partner nevěrný, asi potvrdí, že jde o jeden z nejbolestnějších životních okamžiků. Dá se s ním popasovat, obnovit důvěru – a odpustit?
Alice skoro nespala. Celou noc pořád dokola představy o Richardově sexu s tou holkou, oživila i staré strachy, jak ji Richard podvádí se všemi, na které se kdy podíval, třeba ji fakt podváděl celou dobu, ne, to by přece poznala, jak to poznala teď, ne, to asi ne, teď se Richard zbláznil, věk na to má, nebo ji podváděl celou dobu jen tak, možný je i to.“
Úryvek z románu Petry Soukupové s názvem Věci, na které nastal čas, s mrazivou přesností vystihuje mučivé chvíle po odhalení nevěry, které otřesou všemi dosavadními jistotami hrdinů. Spisovatelka zachycuje sled drobných, na první pohled obyčejných událostí, které jako by nevyhnutelně vedly k nevěře, ztrátě důvěry a rozpadu rodiny.
Proč se autorka v nové knize věnuje právě tomuto tématu? „Nevěru vnímám jako velký problém ve vztahu, který různými způsoby zasáhne do celé rodiny. Proto v druhé půlce knihy popisuji především to, co udělá s jejími členy včetně dětí.“ Dovoluji si Petře položit osobní otázku – zažila někdy nevěru i sama, ať už jako podváděná, nebo podvádějící?
„Kdysi dávno, ve svém prvním vážnějším vztahu, jsem podvedla. Cítila jsem se jako svině. Jestli ale mě někdo v mých třech vážných vztazích podvedl, to vážně nevím. Ale dovedu si představit, jak se člověk cítí. A podle mě je to o dost horší pocit než v tom prvním případě, sama nevím, jestli bych to ustála,“ říká Petra. Dodává, že zná i vztahy, které jednorázovou nevěru zvládly, ale na druhou stranu nezná žádný pár, který dobře funguje i přes opakované nevěry: „Nevím o nikom, kdo v tom žije dlouhodobě a je v pohodě.“
Líbání, sex, posílání eroticky laděných obrázků, flirt na pracovišti? Socioložka a psychoterapeutka Markéta Šetinová říká, že pohledy na definici nevěry se různí: „Pro některé lidi je nevěrou i to, když se partner dívá na porno. Je důležité si o tom s partnerem promluvit a ujasnit si, jak to vlastně máme nastavené, abychom předešli případnému zklamání.“ Ostatně to, aby spolu lidé o nevěře mluvili, považuje psychoterapeutka za zásadní: „Často si klademe otázku, zdali se s nevěrou můžeme smířit. Já bych však slovo smíření nepoužívala. Můžeme se případně domluvit na tom, jak to mezi námi bude. Chceme o nevěře druhého vědět? Jsme schopni akceptovat i dlouhodobý paralelní vztah? Jde o velké partnerské téma, o kterém je potřeba mluvit i dříve, než k nevěře dojde. Nejlepší je v tomto ohledu jakási prevence, kdy se společně bavíme o tom, jak nevěru vnímáme, jak ji definujeme, co do našeho vztahu patří a co už je přes čáru, jaké chování respektujeme.“
Podle psychoterapeutky je důležité, aby si lidé uvědomili, že do velké lásky patří i to, že se nám líbí i jiní lidé. Fakt, že si někoho vezmeme a vychováváme s ním děti, neznamená, že nás automaticky přestanou přitahovat jiní lidé. Výzva pro vztah spíše zní: Co s tím budeme dělat, až nás to potká?
Spousta mých kamarádek, které zjistily partnerovu nevěru, asi nejintenzivněji prožívala šok bezprostředně po odhalení. „Netušila jsem, že existuje něco, co mě totálně srazí na kolena. Se vším si dokážu poradit, ale když jsem zjistila, že mě manžel půl roku podvádí se svou kolegyní, měla jsem pocit, že skončí svět a že už nikdy nic nebude jako dřív,“ svěřila se mi před pár lety kamarádka Hanka.
Její muž se nakonec srovnal, vrátil se k rodině a teď žijí v harmonickém soužití. Hanka to dnes komentuje takto: „Čas vyléčí všechny rány. Teď jsem ráda, že jsme spolu zůstali, i když nezastírám, že tou hlavní motivací pro mě bylo, aby to neodnesly děti.“
Jak se nejlépe vypořádat s akutním šokem z nevěry? „Rozhodně se nesmíme vyhýbat svým emocím. Musíme si to všechno prožít, sdílet s někým blízkým, oslovit terapeuta či psychologa. Než začnete situaci řešit, zaměřte se na klid v sobě, najděte čas si o tom, co se stalo, popřemýšlet. Zvažte své možnosti. Co chcete, aby se s tím stalo? Mějte vůči sobě pochopení a laskavost,“ radí psychoterapeutka Šetinová. Říká, že pro ženy bývá nejvíce skličující ranou zklamání důvěry, a ženy také více prožívají to, že se partner s někým sblíží i na emocionální úrovni: „To je něco, co bolí možná ještě více než představa fyzického aktu.“ S tím souvisí to, že nejsnáze odpouštíme jednorázový úlet než dlouhodobý paralelní vztah, kvůli kterému vznikla dlouhá historie zatajování a lží.
„Pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy, podved jsem všechno, o čem doma si sníš.“ Verše z písně Podvod bratří Nedvědů dobře ilustrují to, že důvody nevěry mohou být často velmi prchavé. Často se také, zejména v případě mužů, mluví o chronicky či notoricky nevěrných lidech. Existují skutečně typy lidí inklinující k nevěře?
„Jsou lidé, kteří mají vyšší sexuální drive. Kontakt s druhým pohlavím je pro ně velmi zajímavý, dodává jim energii a jiskru,“ vysvětluje Markéta Šetinová. Může však jít i o otázku příležitosti. „Někteří lidé mají zkrátka k nevěře více příležitostí. Jsou to většinou ti, kteří bývají v častém kontaktu s jinými lidmi. Dříve se například říkalo, že nevěrní jsou spíše muži, protože jsou k tomu biologicky předurčení, ale je to dáno spíš tím, že v minulosti byly ženy více doma s dětmi, vídaly se spíše se sousedkami a neměly tolik příležitostí někoho potkat,“ upozorňuje psychoterapeutka. Nejen sex je však důvodem pro nevěru.
„Například belgická psychoterapeutka Esther Perel říká, že v nevěře často najdeme svou novou identitu, žijeme život, jaký nemůžeme žít v současnosti. Například když jsem máma v domácnosti a poznám muže, se kterým začnu zažívat nové věci, který mě nevnímá jako matku, jsem pro něj zajímavá, začínám objevovat novou část svého já, tu dobrodružnou část. A právě ta mě motivuje v novém vztahu být.“ Zatímco dříve se nevěra v psychoterapii interpretovala tak, že vzniká ve vztazích, kde je něco špatně, a proto z nich lidé utíkají, dnešní výklad se spíš přiklání k tomu, že nevěra nemusí zákonitě vypovídat nic o vztahu, ale o nás samotných.
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a o těch, kteří podezírají partnera z nevěry, to platí dvojnásob. Dodnes si pamatuji na chvíli, kdy jsem svému prvnímu příteli vlezla do mobilu a pročetla mu esemesky s jednou konkrétní dámou. Nebyla jsem ani tak zdrcená z toho, co jsem v nich našla, jako z toho, co jsem to provedla já sama. Cítila jsem se tak mizerně, že jsem se zařekla, že nic podobného už neudělám.
Také Markéta Šetinová před lustrováním osobních věcí partnera varuje: „Musíte si vždycky položit otázku, s jakým záměrem to děláte. Když něco najdete, co budete dělat? Jak naložíte s případným velkým odhalením? To, že porušíte partnerovo soukromí, je přece také zklamáním důvěry,“ říká.
Podle názoru expertky se nevěra dá odpustit, dá se pochopit a přijmout. „Spousta vztahů dokáže z nevěry dokonce odejít silnější. Může to otevřít témata, která předtím otevřít nešla. Je to chvíle, kdy spolu zase musíme začít spolupracovat a pracovat na vztahu, aby se důvěra obnovila a měli jsme společnou budoucnost,“ upozorňuje Markéta Šetinová.
Nevěry se podle statistik dopouštějí asi dvě třetiny lidí. Jak s tím naložit? Má vůbec smysl vstupovat do manželství a doufat, že třeba právě to naše bude patřit mezi ty, kterým se nevěra vyhne? Spisovatelka Petra Soukupová to vidí naprosto jasně: „Kdyby člověk nevěřil, že to může dopadnout dobře, tak by nemohl v životě dělat vůbec nic.“
