Dokončení uměleckého díla, dostavění domu, zisk titulu. To jsou významné životní milníky, jejichž dosažení jste věnovali spoustu úsilí a energie. A i když vás trochu štvalo, kolik času vám zabírají, staly se tak nějak vaší součástí. Jenomže teď jsou hotové a vy najednou nemáte nic, co by vás tak naplňovalo. Co s tím?
Roky jste budovali barák. Po práci pro vás bylo běžné jet se podívat do Ikey, po večerech s partnerem rozebírat, jaké dlaždičky budete mít v koupelně, a v každé volné chvíli přemýšlet, co by se vám ještě hodilo do obýváku. Teď tenhle stavební kolotoč ale skončil. Sedíte ve svém novém domově na pohovce, kterou jste vybírali bezmála měsíc, ale nakonec to stálo za to. Celkově byste měli být spokojení, možná víc než to, dokonce šťastní, jelikož je to konečně za vámi! Ale nemůžete si pomoct a namísto toho pociťujete jakousi prázdnotu a smutek.
To stejné může následovat i po dosažení titulu, po svatebním dnu, po oslavě kulatých narozenin, po dovolené, po napsání románu či jednoduše po dokončení jakéhokoliv jiného většího projektu, na němž jste delší dobu pracovali. Nejspíše jste se totiž setkali s takzvanou poprojektovou depresí.
Jedná se o typ situační deprese, která přijde, když skončí něco vzrušujícího, čemu jste delší dobu vynakládali svůj čas a energii. Je to něco, na co jste se těšili a dennodenně nad tím přemýšleli, aby vše bylo perfektní. A možná že i je! Vůbec to nemusí znamenat, že daný projekt byl fiaskem. Jen je vám trochu líto, že skončil. Stal se totiž součástí vás. A teď nevíte, co si bez něj počít.
Někteří lidé se s poprojektovou depresí vyrovnávají například tím, že svůj domov neustále rekonstruují (v případě, že jejich projektem byla právě stavba domu). Existují ovšem i daleko jednodušší a méně nákladné způsoby, jak se s ní poprat:
Něčeho jste dosáhli a to by nemělo zůstat bez povšimnutí. Naplánujte si kolaudační párty, nebo si jednoduše rozdělejte šampaňské s partnerem a rozhlédněte se kolem sebe. Oceňte se. Nebylo to snadné, ale vy jste to i tak dokázali.
Je jasné, že vám teď chybí adrenalin a cítíte jakýsi neklid a zároveň únavu z toho, že teď toho neděláte tolik jako dřív. Tento čas investujte do sebe. Předtím, než se pustíte do plánování něčeho dalšího, je potřeba si oddechnout. Jinak budete za chvíli směřovat k syndromu vyhoření.
Věci, které děláte, vás definují jako lidi a ty největší věci, které děláte, jsou vaší největší součástí. Ztratit je je těžké. Je tak zcela přirozené, pokud se nyní cítíte smutní, zklamaní, dokonce deprimovaní. Na chvíli se zastavte a zkuste si s těmito pocity posedět a procítit je, uvolnit je. Člověk by je rozhodně neměl ignorovat. Stejně jako by se neměla ignorovat deprese. Pokud delší dobu neodezní, je na místě vyhledat odbornou lékařskou pomoc.
Když už budete přemýšlet nad tím, jak se cítíte, zamyslete se také nad tím, co se vám povedlo, nepovedlo. Co byste příště udělali jinak. Co by šlo udělat lépe. Jednoduše se ohlédněte za svým projektem.
Teď, ve fázi volna a odpočinku, máte skvělou příležitost objevit, co dalšího vás baví. Dobu jste strávili nad tímto projektem. Nyní se můžete vrátit ke svým starým koníčkům, nebo vyzkoušet věci, nad nimiž jste dlouhou dobu přemýšleli, ale nebyl na ně čas.
Váš projekt vám určitě něco dal. Teď je ale načase jít dál. Zjistěte, čemu dalšímu se můžete věnovat. Možná vás organizování událostí nadchlo natolik, že se jím teď chcete živit. Nebo po dovolené máte chuť hned naplánovat další. Či teď chcete na chvíli ponechat adrenalin ze stavby za sebou a pustit se do háčkování. Jednoduše vyplňte svůj čas něčím novým a hezkým...něčím, co vás bude opět naplňovat.
psychologytoday.com, transitioningyourlife.com, nytimes.com, lifehack.org, puttylike.com
