A opravdu pálí mosty jen zamilované ženy, zatímco muži se snaží udržet manželku a milenku zároveň? Přinášíme vám odpověď na tyto a další časté otázky o nevěře. Toto téma je totiž opředeno celou řadou klišé a mylných představ, a to přesto, že se jedná, bohužel, o celkem běžně se vyskytující jev.
Než se začneme zabývat jednotlivými otázkami, možná bude na místě definovat si, co to nevěra vůbec je. Moderní doba totiž přináší i moderní formy nevěry, a ještě modernější formy výkladů. Předně je nutné si říct, že definici nevěry dává ten partner, který se cítí být podváděný, a nikoliv ten, který je podle něj nevěrný. Jakkoli věty typu: „Byla to jen prostitutka a šlo mi jen o sex,“ „Vždyť jsem si s ním jen psala a k ničemu nedošlo,“ „Chodíme spolu jen na kafe a povídat si,“ mohou být myšleny upřímně, o tom, zda došlo či nedošlo k nevěře, si pro sebe rozhoduje partner dotyčné(ho). A to samozřejmě působí dodatečné problémy, protože někdy se stává, že se partneři na nevěře toho druhého prostě neshodnou.
Tím se zároveň dostáváme k tomu, že neexistuje jen jeden typ nevěry, definovaný pouze jako dokončený koitální styk s cizí osobou. Tato forma přitom není nutně ta nejvíc zraňující. Navíc, i tady bychom trochu narazili na to, zda počítat osoby stejného, respektive opačného pohlaví, či nikoliv. Ne, nevěra je pro „podváděného“ taková aktivita, ve které cítí, že byla zrazena důvěra a došlo k narušení intimity vztahu. A tak za nevěru může někdo považovat i to, když se partner platonicky do někoho zamiluje (byť mu to třeba ani neřekne), anebo když vytváří nesexuální intimitu s někým jiným než s ním, tedy když probírá svá niterná témata s cizím člověkem na Facebooku apod., zatímco s ním už ne. A existuje i nevěra časová. To když si váš partner s někým prostě „jen“ píše přes WhatsApp, zatímco sedí mlčky na pohovce a s vámi sotva kdy utrousí nějaké slovo.
Než přidělíme partnerovi nějakou psychiatrickou diagnózu, obvykle dávno neexistující „psychopatii“, je dobré si říct, že lidé jsou nevěrní nejčastěji z dlouhodobé frustrace ve vztahu. Ta může být způsobena mnoha faktory – špatně fungující komunikací, neschopností porozumět partnerovi, neschopností vyjádřit své pocity, pocitem odcizení, nenaplněním sexuálních tužeb (ať už vyřčených, či nikoliv), nespokojeností se sebou samým, nízkým a ztraceným sebevědomím anebo také úplně obyčejně vyhýbavou vztahovou vazbou a obecně vynořením vlastních démonů z dětství. Jinými slovy, nevěra je způsobena tím, že nevěrníkovi není ve vztahu dobře, což může a nemusí souviset s jeho partnerem. Nevěrník tedy ve vztahu často z nějakého důvodu trpí, což je něco, co ho mnohdy spojuje s podváděným.
Racionalizace je jedním z nejsilnějších egoobranných mechanismů. Má bránit naši psychiku před příliš zraňující realitou. Jako například před tím, když děláme něco, co ve skutečnosti považujeme za odsouzeníhodné a sami bychom nechtěli, aby se nám to dělo. A tak vznikají představy o „vylepšování vztahu nevěrou“. Ano, někdo si při nevěře může u cizího člověka doplnit to, co mu chybí ve vztahu, čímž pádem si myslí, že ve vztahu pak dokáže fungovat lépe. Pro sebe sice možná ano, ale pro partnera maximálně jen krátkodobě. Nevěra zásadním způsobem narušuje intimitu, což se ve vztahu vždy projeví, a ne nutně jen v posteli.
Navíc, tím, že nevěrník neřeší problém, který ve vztahu existuje, de facto okrádá vztah o možnost zlepšení, o možnost, že spolu s partnerem tento problém vyřeší. Nevěra totiž málokdy bývá jevem vyskytujícím se ve šťastných, spokojených a naplněných vztazích. Obvykle je spíš průvodním jevem vztahů, kde dlouhodobě nějaká část nejméně pro jednoho z partnerů nefunguje. Často tak bývá vyústěním nefungující komunikace ve vztahu, ať už proto, že partneři si nejsou schopni porozumět, nebo třeba proto, že spolu neumějí o svých potřebách a pocitech ve vztahu mluvit. Vztah může maximálně tak vylepšit to, když partneři začnou řešit problémy, které vedly k oné nevěře. To lze ale dělat úplně v pohodě i bez nevěry. Je to pak o dost jednodušší a rychlejší.
Představa, že muži se zásadně odlišují od žen jen proto, že „toho dole mají o dvacet deka víc“, jak řekl kdysi můj porodník, je sice milá, ale nesprávná. V moderní době se jí říká sexismus. Jinými slovy, existují ženy, kterým nevyhovuje sex v partnerství a rozhodnou se své potřeby naplňovat mimo něj, a jsou muži, kterým nevyhovuje citová intimita ve vztahu a rozhodnou se ji naplnit mimo něj. Je ale pravda, že zamilovanost mimo vztah vede k rozpadu vztahu spíš, než když si někdo nahodile občas naplní své sexuální potřeby jinde. Dlouhodobá sexuální nevěra s jedním konkrétním partnerem ale také může nakonec skončit odchodem ze vztahu. Aspoň v to často milenky či milenci doufají.
Jakmile si začnete nějakou svoji potřebu naplňovat mimo vztah, tak vztah začíná chřadnout. Je to proto, že představa o tom, že člověk mimo vztah je v tom či onom „o tolik lepší než můj současný partner“, nutně vede k jinému chování vůči mému stávajícímu partnerovi. Najednou už pro mě není „dost dobrý“. To už je jen krůček k tomu, „zasloužím si někoho lepšího“, což vyústí k výrazně odlišnému chování vůči partnerovi, které však v danou chvíli budu považovat jako za „v pořádku“. Partner ale bývá obvykle jiného názoru. A tak vyprázdněné místo, kde dřív bývala intimita, láska a respekt, začne naplňovat jed. Takže ano, vztah může zabít platonická láska jednoho z partnerů, a dokonce ho může stejným způsobem zabít i dlouhodobá čistě sexuální nevěra. K rozpadu vztahu vede totiž hlavně změna vztahového chování nevěrníka. Tedy dokud podváděný nezjistí, že ho partner podvádí.
Nevěra je zraňující. Většina lidí si však bohužel myslí, že jen pro podváděného. Ve skutečnosti však odchází zraněný i nevěrník. Řada nevěrníků zradila své ideály a vůbec netuší, jak je to možné. Udělali něco, co od sebe nikdy nečekali, a teď se utápějí v propasti, že se na sebe už nemohou spolehnout. To mají „kupodivu“ společné s podváděným. A pokud jim to bude často připomínat, mohou se snadno ocitnout ve svém osobním pekle, ze kterého nebude snadné najít cestu ven, což pak dokoná zkázu vztahu. Dlužno ale dodat, že stejně tak existují podvádějící, kterým na nějakých pocitech partnera, natož morálních ideálech nesejde. Nevěra, pokud je dlouhodobá, je de facto vztahem se vším všudy. Pokud s ní nevěrník skončí, prochází si ztrátou partnerského vztahu, včetně návazného pocitu truchlení. A to v době, kdy podváděný nemá sebemenší chuť mu být oporou.
Určitě ano. Ale odpustit neznamená zapomenout. Když odhalíte nevěru, je důležité si říct, zda opravdu chcete ve vztahu pokračovat. Pokud ano, odpuštění nevěry bude nezbytnou součástí. Jak bylo řečeno již výše, nevěra je vyústěním neřešeného problému ve vztahu. Ten se často týká komunikace, chybějící intimity, přílišné vzdálenosti partnerů od sebe a někdy i zhmotnění vlastních démonů, které si neseme z dřívějška – z předchozích vztahů, ze vztahu našich rodičů, ze vztahu k sobě. Pokud je jádrem problému situace mezi partnery, vřele doporučuji chodit na párovou terapii. Ta pomůže s komunikací partnerů i o nepříjemných a doposud neřešených tématech, a svým způsobem může pomoci i s tím, aby podváděný nepřešel do „protiútoku“.
Nevěru překonáte jedině tím, že začnete dělat věci jinak než dřív. Tedy tím, že uděláte přesný opak toho, co podvádění a nevěrníci často chtějí, když se k sobě vracejí – „aby to bylo jako dřív“. Situace „jako dřív“ totiž vedla právě k oné nevěře. Důležité je řešit celý problém společně. Je rozhodně přínosnější, když partneři zaujmou postoj „my dva proti problému“, než když to bude postoj „jen počkej, ty hajzle!“ Porovnávání, kdo komu víc ublížil, kdo pro druhého víc udělal, a vzájemné předčítání z pomyslné knihy hříchů sice může být zábava, ale vztah to rozhodně nezachrání. Pocit, že jsme v tom spolu a že to chceme vyřešit, totiž dává dobrou šanci na překonání propadů jednoho či druhého, které dozajista přijdou. V nevěrou narušeném vztahu je totiž třeba napravovat spoustu věcí – komunikaci, blízkost, intimitu, péči o sebe, péči o druhého partnera a někdy i bolístky z minulosti. Pro řadu partnerů to totiž není první partner, kdo je podvádí, nebo první partner, koho podvádí. Cítíte-li, že vám náprava nejde podle vašich představ, obraťte se na odbornou pomoc co nejdříve. Pokud totiž nevěra ve vztahu něco skutečně výrazně omezí, je to čas na řešení problémů.
O autorovi:
Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech.
