Už ve školce máme první kamarádku, které tajně špitáme svá tajemství. Jenže postupem času zjišťujeme, že mít po boku věrnou přítelkyni, je téměř nadlidský úkon. Tu do přátelského vztahu promluví závist, tu změna bydliště nebo názorová neshoda. Podle čeho tedy poznáme, že své starosti a radosti probíráme s opravdovou kamarádkou?
Zatímco na základní škole jsme toužily po velké partě kamarádek, v dospělosti leckdo z nás pochopil, že kvalita je důležitější než kvantita. A tak kolem sebe máme přítelkyně, se kterými prožíváme různá životní období. Někdy jsme si velmi blízké, jindy se červená nit prostupující rozhovorem zadrhává. Podstatné ale je, že vždycky víme, že se na dotyčnou kamarádku můžeme obrátit, a především k ní chováme důvěru.
Psycholožka Marisa G. Franco ale definovala další klíčové vlastnosti, díky kterým poznáme, že jsme v životě našly skvělou kamarádku.
Všechny mezilidské vztahy jsou o určité harmonii. O chvílích, kdy jeden dává a druhý přijímá, a následně se role přirozeně otočí. Pokud ale máte ve svém životě kamarádku, která pouze využívá vaší energie, času nebo dobré vůle, pak je tento přátelský vztah odkázán k záhubě.
„Nejlepší přátelství jsou založena na rovnocenném vztahu. Například, pokud byste svou kamarádku ohodnotila číslicí deset, zatímco ona vás číslicí pět, pak můžeme mluvit o nesouladu vašeho očekávání ohledně přátelství,“ vysvětluje psycholožka.
Když se řekne podpora, většina z nás si představí krizovou situaci, během které voláme kamarádce a žádáme ji o radu či „pouhé“ vyslechnutí. Pravdou ale zůstává, že přátelskou podporu bychom měly cítit i ve chvílích, kdy jsme na pomyslném vrcholu. I v takový moment je důležité vědět, že vedle sebe máme parťáka, který nám drží palce, raduje se z našeho úspěchu a chápe, že občas nejsme na příjmu. V jedné knize jsem četla: „Kamarád není jen ten, kdo je s vámi, když je vám nejhůř. Kamarád je ten, který s vámi zůstane, když je vám nejlépe.“ Svatá pravda.
Na první pohled se zdá, že vzájemná náklonnost je nedílnou součástí každého přátelského vztahu. Bohužel, existují kamarádky, které vám ani v nejmenším nenaznačí, že vás mají rády. „Nemusíte šílet přátelskou láskou, pouze postačí, když dáte kamarádce najevo, že vám na ní záleží,“ míní psycholožka.
Stejně tak je důležité, abyste dokázala včas rozpoznat toxické kamarádky. „Zdravé přátelství je takové, které vás častěji naplňuje pozitivní energií, než vyčerpává k smrti,“ dodává psycholožka pro Well and Good. Často lidé v toxickém přátelství setrvávají jenom proto, že se s danou osobou přátelí delší čas a nedokážou se naprosto odstřihnout. Pokud nevíte, zda se vaše kamarádka nepodobá spíše emocionálnímu upírovi, pak se sama sebe zeptejte, zda s ní trávíte čas ráda. Odpověď vám mnohé napoví.
Přátelství vzkvétá pouze ve chvíli, kdy se v něm oba cítí dobře. „Pokud má ale jeden z přátel větší moc než druhý, pak ve skutečnosti druhý člověk nikdy nemůže být v klidu,“ zdůrazňuje psycholožka a dodává, že kvalitní přátelství se pozná podle toho, že jste zcela autentičtí a nekalkulujete s tím, co si o vás kamarádka myslí, nebo jak před ní působíte. „Nejhorší je, když je člověk v přátelském vztahu neustále ve střehu a přemýšlí, co před druhým člověkem může vyslovit a co už je za pomyslnou hranou.“
K přátelství bezpochyby patří také sdílení nejhlubších osobních pocitů. Najdou ale kamarádky, kterým se intuitivně svěřovat nechcete. Možná máte pocit, že nad vašemi emocemi mávnou rukou. Možná se obáváte, že nedokážou udržet jazyk za zuby. Ať tak či onak, oba případy naznačují, že si u těla držíte osobu, které plně nedůvěřujete.
Žijeme v hektické době, a tak na své kamarádky občas nechtěně zapomínáme. Přesto je důležité vědět, že přátelství bychom neměly „zanedbávat“. Není tedy úplně v pořádku, když se svou kamarádkou dva měsíce nejste v kontaktu, a následně na ni vychrlíte všechny problémy světa. Obdobné chování samozřejmě není přijatelné ani ze strany kamarádky.
Zkuste se tedy domluvit na pravidelných seancích, třeba každý první pátek v měsíci. A pokud je pro vás obtížné se setkat, sáhněte po telefonu a kamarádce alespoň zavolejte.
