Doufali jste, že k vám nikdy nepřijde, a bohužel je tady – manželská krize. Zavítala nečekaně, a vy už několik týdnů či měsíců pořádně nespíte. V takovém napětí se nedá žít. Jakákoliv snaha o diskusi vyústí v hádku, vzájemné zraňování a obviňování. Nebýt dětí, už byste si dávno sbalili kufry. Jenomže s dětmi je zapotřebí důsledně zvažovat, kdy zůstat a kdy odejít.
Krize dříve nebo později navštíví každé dlouhodobé partnerství. Někdy je to menší a jindy větší tsunami, která ovšem vždy přináší ztráty. V tom lepším případě se jedná o bolestnou ztrátu iluzí. Ta má potenciál vztah oživit a znovu nastartovat. Tou horší variantou je, že přicházíte o sebe samé nebo ztrácíte životního parťáka.
Jedno je však jisté. Partnerská krize je vyústění dlouho nevyřčených či nevyřešených problémů a nyní je na čase se zorientovat, co se vlastně stalo a jaký zaujmout postoj.
Děti velmi dobře vnímají, co se v domácnosti děje, i když se nehádáte přímo před nimi. Pokud doma zažívají mnoho napětí a hádek, ztrácí půdu pod nohama a hledají záchytné body. Menší děti si neumí vysvětlit, co se doma děje a za nepohodu obviňují sebe. Chtějí uchopit situaci do svých rukou, a tak se snaží dostat tátu a mámu zase k sobě. Jsou buď úslužné, nebo si naopak získávají pozornost zlobením. Nezřídka velký tlak somatizují přes své tělo a mají bolesti bříska, často bývají nemocné. Během takových situací se většinou domácí situace zklidňuje a rodiče dávají pozornost dítěti. To je přesně to, po čem touží.
Každá krize je tady proto, abychom se o sobě něco naučili. Vyzývá nás, abychom převzali plnou zodpovědnost za svoji polovinu vztahu. Manželství je vždy společným výtvorem dvou lidí a nikdy není strůjcem krize jen jeden z manželů, byť to tak na první pohled může vypadat. A co znamená převzít plnou zodpovědnost? Že k sobě budete maximálně pravdiví a obrátíte pozornost do sebe. Zůstat a hledat cesty je smyslem vaší krize.
Ptejte se, co vám tato situace říká o vás? Jak reagujete? Jaké emoce ve vás partner vyvolává?
Váš manžel vám totiž vždy bude na nejhlubší úrovni odrážet to, jak sami k sobě přistupujete.
Pokud vás partner nerespektuje, jak respektujete vy sama sebe a svá přání? A respektovala jste vy opravdově jeho názory a postoje, nebo jste je chtěla předělat?
Pokud si vaše žena našla milence, jak dalece jste se o ni zajímal a vnímal ji? Jak jste pečoval o svoji přitažlivost ve vztahu?
Dávali jste svému vztahu dostatek pozornosti? Pečovali jste o svůj vztah i o sebe rovnocenně?
Odpovědi na otázky budou zřejmě bolestivé, ovšem pomohou vám uznat svoje i partnerovo chování, což je vždy léčivé. Podaří-li se vám změnit zažité vzorce chování a nastavit si nová pravidla, zase si k sobě můžete najít cestu. To je naprosto ideální řešení partnerské krize.
Pokud je ve vašem vztahu hodně napětí, dejte si na čas odstup. Odjeďte na pár dní mimo domov, uspořádejte si myšlenky. Také se nebojte požádat o pomoc a obraťte se na odborníka. Možná byste se divili, ale někdy stačí, když na sobě pracuje jen jeden z partnerů. Rozpohybuje totiž stojaté vody u obou.
Samozřejmě, jestliže se ve vašem manželství vyskytuje jakákoliv forma násilí či zneužívání, pak je na místě spíš otázka, jak co nejrychleji ze vztahu odejít. Své děti i sebe ochráníte v takovém případě jen tehdy, když budete mimo dosah agresora.
V ostatních případech zvažte své možnosti a jestli vám vztah stojí za to. Myslím si, že nemá smysl v manželství zůstávat ve chvíli, kdy jen tiše trpíte v postoji „musím to vydržet“. Je pochopitelné, že nechcete své děti vystavovat bolesti. Možná máte pocit, že jakákoliv pozitivní změna ve vašem vztahu není možná. Raději to pár let vydržíte, než půjdou děti na základní školu, na střední, nebo na vysokou. Ovšem takový postoj je velmi nebezpečný.
K udržení iluze „normální rodiny“ vynaložíte nemalé úsilí na přetvářku. A to je vyčerpávající záležitost, která vás vystavuje neustálému potlačování, pocitům nespokojenosti a nenaplnění. Důsledkem pak bývají deprese, stav vyhoření a ve finále i vážné zdravotní potíže jako jsou zažívací potíže, migrény, srdeční nebo onkologická onemocnění.
Pokud se rozhodnete zůstat a vydržet kvůli dětem, vězte, že stejně jako pro vás, je i pro děti takový stav destruktivní. Vytváří v nich obrovský rozpor. Přestože jako maminka svému dítěte řeknete, že je vše v pořádku, dítě vycítí váš smutek, zlobu, zmar. V ten okamžik začíná pochybovat, jestli to, co cítí, je správně, a přestává si důvěřovat. Může se od vás naučit postoj, že „vzdát se svého štěstí ve prospěch milovaného je v pořádku“ a pak jej bude zažívat ve svých vztazích. To si určitě nepřejete.
I když se vám zdá, že váš vztah a láska je nenávratně pryč, vždy se vyplatí rozklíčovat celou situaci s odborníkem. Budete mít prostor zreflektovat, co se vám v manželství děje. Jaké postoje jsou vaše a jaké partnera a minimálně své vlastní nefunkční vzorce chování změníte. Nikdy nevíte, jak na to váš manžel či manželka zareaguje. Každopádně, ať už v manželství zůstanete či nikoliv, sami za sebe situaci pochopíte a posunete se dál. Pak i případný rozvod bude méně dramatický pro vás i pro vaše děti. A to stojí za to!
O autorce
Kateřina Chytra je koučka a celostní terapeutka, která již 10 let podporuje ženy na jejich cestě za harmonickými vztahy. Najdete ji na www.chytraterapie.cz.
autorský článek terapeutky Kateřiny Chytry
