Covid-19 slušně zamíchal se vším, i s mezilidskými vztahy. A spustil jeden velmi zajímavý jev. Po ročním utlumení života zakusilo mnoho singles tolik samoty, že je to donutilo jednat. Vyrazit na první rande – procházku a kafe z kelímku. Nové vztahy také rychleji přerůstají do vážné fáze. Protože lockdownová osamělost je tvrdá.
„Covid? Fyzicky v pohodě, psychicky očistec.“ Takhle zhodnotila třicetiletá auditorka Karolína prodělání nejslavnější nemoci dneška. Víc než rýma, ztráta chuti a čichu ji potrápila dvoutýdenní karanténa. Karolína je nezadaná a zůstala doma uvězněná úplně sama. Pro akční holku, která trávila většinu volného času s kamarády a při sportu, to byl tak stresující prožitek, že ji po pár dnech dohnaly úzkosti.
„Začnete detailně analyzovat, co přesně v předešlých vztazích bylo a nebylo, co jste zvorala. Dojde vám, že dokola děláte ty samé chyby,“ popisuje Karolína. „Tyhle myšlenky vám prolétnou hlavou normálně, ale máte šanci je odehnat tím, že si jdete zaběhat, sejdete se s kamarádkou. Teď jste sama, zavřená. Všechno už máte uklizené, přerovnané, jídlo navařené. A dožene vás to.“ Na dobré náladě jí nepřidaly ani sociální sítě, kde jako kdyby na just vypukl babyboom a období zásnub. „Ve finále jsem začala samu sebe litovat,“ říká Karolína.
Pandemie trvá už přes rok, v lockdownu jsme strávili několik měsíců. Nemohli jsme se stýkat skoro s nikým, pár týdnů nešlo překročit hranice okresu. Tenhle život „načtvrt“ lezl krkem většině. A pro singles bez partnerů to platilo dvojnásob.
Loni od dubna do července probíhal průzkum Národního ústavu duševního zdraví s názvem Láska a sex v čase koronaviru. Ten odhalil, že u lidí, kteří trávili pandemii po boku partnera, docházelo k nižším poklesům životní spokojenosti oproti nezadaným účastníkům. U těch se naopak zvýšila motivace najít si partnera.
„I moji klienti si mnohem víc stěžovali na samotu, na úzkostné stavy, po dlouhých měsících to na ně dopadlo. Včetně těch, kteří nikdy takové problémy neměli,“ souhlasí s výsledky průzkumu psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se ve své praxi dlouhodobě specializuje právě na nezadané jedince.
Ještě v roce 2019 vypadal život mnoha singles takto: ráno do práce, oběd s kolegy, po práci do fitcentra, další den vyrazit si na skleničku s kamarády, občas kino, koncert, divadlo a někdy si dopřát i rande. Teď vídali kolegy z práce přes monitor, s kamarády mohli vyrazit leda na procházku. Místa, kde by mohli někoho náhodně potkat a seznámit se, zmizela. Vzrušujícím headlinem týdne byl nákup v Lidlu. Ze singles se stali zajatci samoty.
Abychom byli fér a zbořili pár klišé, nepředstavujme si nezadané jako ty, co sedí rezignovaně v koutě, proklínají osud, nikdo je nechce a oni se nenávidí za to, že jsou sami. Řadě lidí žít jen sám se sebou nevadí. Některým dokonce tenhle stav vyhovuje natolik, že ani partnera do života nijak intenzivně nehledají. A pak jsou tu ti, kteří by k sobě do páru někoho rádi, ale z různých důvodů se jim zatím nepoštěstilo. Ale nehroutí se z toho.
Mezi ně patří i sedmatřicetiletá majitelka květinářství Iveta, která je rozvedená pět let a s bývalým manželem má děti ve střídavé péči. „Štve mě, jak mě lidé častují soustrastnými pohledy, že jsem sama. Chudinka opuštěná,“ nefalšovaně se rozčílí. „To ale není pravda. Mám kolem kamarády, se kterými vyrážíme na výlety, sportujeme, chodíme do divadla. Mám skvělý vztah s rodiči a s bráchovou rodinou. A samota mi nevadí. Klidně vyrazím sama do kavárny nebo do kina. I tam je ale na slečně v pokladně vidět, jak je zaskočená, že chci jen jeden.“
I Iveta už v zimě cítila, že jí dochází elán hledat na všem především to dobré. Jedna z lidských přirozeností je totiž setkávat se a poznávat nové lidi. Ve dvaceti je intenzivnější. Kolem nás se pořád objevuje někdo nový, oťukáváme se a zakoušíme zamilované vzlety, protože i ty nás formují.
V jednom americkém průzkumu zaměřeném na dopady covidu 80 % lidí mladších 30 let uvedlo, že se cítí osaměle, beznadějně, jsou depresivní a nervózní. V roce 2018 se osaměle cítilo „jen“ 46 %, tak výrazný nárůst to je.
Může za to kromě pandemie i přirozený vývoj. Po třicítce je okruh lidí kolem nás více uzavřený. Interakcí s novými tvářemi není tolik. Většinou už také nemáme potřebu vrhat se do vztahů bez rozmyslu. A právě tenhle rok si mnoho nezadaných po třicítce uvědomilo, že o vážný vztah opravdu stojí. Navíc ženy, které jsou věkem limitované pro rodičovskou roli, mohou mít dokonce pocit, že jim pandemie udělala čáru přes rozpočet, a propadají stresu, že se jim nepodaří sehnat tátu svých dětí.
„Být single během pandemie je opravdu hrozné. Neubírám na vážnosti situace. Berte opatření vážně. Ale proboha, je těžké být sám, když nemáte vůbec s kým to sdílet.“ Tenhle twitterový příspěvek britského onkologického konzultanta vystupujícího pod přezdívkou ClinOncDoc si v prosinci užil svou mediální slávu. Byl hojně sdílen a citován jako důkaz izolace a smutku nezadaných lidí. Jenže co s tím? V první řadě samozřejmě nesedět s rukama v klíně, na seznamku se tak přihlašují už i ti největší online skeptici a obhajovatelé „lásky z reálu“.
„Jestli se singles v první vlně lockdownu drželi zpátky, vyčkávali, neseznamovali se, tak od podzimu si uvědomili, že je ta samota unavuje, je dlouhá a jsou v seznamování velmi aktivní,“ popisuje aktuální dění na seznamovacím trhu psychoterapeutka Markéta Šetinová.
Seznamování se tedy během lockdownu odehrávalo především v online prostoru. Tinder a další seznamovací aplikace hlásí od loňského jara nejen rekordní nárůsty uživatelů, ale také mnohem živější komunikaci mezi nimi, skokově přibylo videohovorů. Online seznamování bylo trendem už před covidem, ale díky němu se utvrdil a zesílil. „Ve své praxi mám několik párů, které se daly dohromady během lockdownu, a všechny se seznámily online,“ dodává naději Markéta Šetinová. „I lidé, kteří se tuhle podobu seznamování zdráhali používat, ji teď využívají. Kdy jindy. Je to dobrá příležitost vyzkoušet si to. Je tam hodně lidí a hlavně – všichni teď mají čas, takže opravdu komunikují a chodí na schůzky.“
Zrychlení vývoje nových vztahů je další ze změn, kterou s sebou covid přinesl. Lidé touží po jistotě, a tak se nové vztahy posouvají mnohem rychleji do vážnější roviny. Například pokud dřív bylo společné bydlení otázkou minimálně měsíců, teď se páry sestěhovávají i po pár týdnech.
Zároveň ale lidé ubrali plyn v oťukávání se. Jestli slow hnutí proniklo do módy, do jídla, tak teď se zahnízdilo na poli lásky. Před pandemií internetové seznamování občas připomínalo dostihový sport. Prolétnout profily, oslovit, kdo se vám zalíbil, co nejdřív se sejít, hm, není to ono, tak raději napsat dalšímu, sejít se a zase zkusit štěstí na rande s někým dalším… To je minulost.
Teď singles z obav z nemoci, z respektu k omezením nemají potřebu rychle se hnát na první rande. Jsou opatrnější, věnují víc času dopisování a poznávání se na dálku. Na první fyzické rande vyrazí až v okamžiku, kdy jsou si jistí, že ten druhý za to stojí. Nejspíš i z tohohle důvodu prý teď na internetových seznamkách ubylo lovců skalpů. Správně vyhodnotili, že by si moc neškrtli.
Novým fenoménem jsou i videohovory. Randíte prostě doma ze sedačky, v pohodlné teplákovce a s kafem ve svém oblíbeném hrnečku. Jeden z provozovatelů seznamovací aplikace se zeptal svých uživatelů, v čem se změnilo jejich randění během pandemie. Před ní jen šest procent používalo videochat k seznamování. Nyní je 69 % nakloněno k videohovorům s potenciálním partnerem.
„Standardizovalo se i to, jak první rande vypadá: šlo se k výdejnímu okénku pro kávu a pak na procházku,“ přidává další zajímavý postřeh psychoterapeutka Markéta Šetinová. Stejně tak se prý rychleji jde k někomu domů. Zatímco před dvěma lety pozvání domů se rovnalo pobídce k fyzickému sbližování, teď je to vítaná alternativa, pokud nechcete další schůzky trávit pořád jen chozením po parku. Doma si můžete spolu dát kávu (náhrada za kavárnu), pustit si film (náhrada za kino) nebo si nechat dovézt večeři (náhrada za restauraci). Lidé nově řeší i to, jak to mají s covidem. Dopředu si vytyčují pravidla, jestli budou mít respirátory nebo jestli si dojdou na testy.
Nakonec to vypadá, že pandemie aspoň něco dobrého přinese. Kromě covidových dětí se snad i pár nezadaným podaří najít toho pravého parťáka do života.
