Vánoce se pojí s pohodou a mírem, ale také mnoha tradicemi. My si pro vás připravili jejich přehled i test, jak dobře se v nich vyznáte.
K Vánocům bezpochyby patří, že máte doma ozdobený stromeček, zapálené františky, napečené cukroví i vánočku, někdo pravidelně staví i malý betlém jako součást výzdoby a v televizi běží pohádky. To vše je vnímáno tak nějak jako běžná součást Vánoc, ale ve skutečnosti to jsou tradice, které jsme si vytvořili nebo převzali od našich předků.
Vedle toho tu je i spoustu zvyků, s nimiž jsou spojeny různé pranostiky. Říká se například, že když darujete někomu jmelí, tak mu dáváte štěstí. Pokud se jedná o to zlaté, pak bohatství. A se jmelím je spojena ještě jedna pověra: kdo se pod ním políbí, toho láska bude věčná.
A těchto tradic a zvyků spojených s určitými pranostikami je více. Většina z nich má přitom přímou souvislost se Štědrým dnem, který v mnoha domácnostech tak není pouze o tom, že děti čekají na Ježíška, až jim přinese dárky, že je k večeři kapr s bramborovým salátem a že celá rodina vyrazí poté na půlnoční mši.
Tradic v tomto období je opravdu hodně. Vzhledem k tomu, že jsou Vánoce významným křesťanským svátkem, tak některé z nich pocházejí z období, kdy hrálo toto náboženství významnou roli v životech většiny lidí. Mnoho z nich ale pochází ještě z doby předkřesťanské, kdy byly spojovány zejména s oslavou slunovratu, který na tyto dny také připadá. Některé z nich jistě znáte, jelikož je mnoho domácností dělá dodnes. Mezi ně patří například:
Traduje se (a všichni to dnes díky reklamě na Kofolu, která běží již téměř 20 let, vědí), že kdo na Štědrý den dodržuje do večera půst, ten uvidí zlaté prasátko. V některých rodinách se tak opravdu do večera nejí vůbec. Jinde vynechávají pouze maso. K večeři by se pak mělo usednout, jakmile vyjde na obloze první hvězda.
Říká se, že pokud pod talířem se štědrovečerní večeří najdete kapří šupinu, budete mít po celý rok dostatek peněz.
Po večeři a rozbalování dárků je také běžné, že si členové rodiny pomocí nože rozpůlí jablko. Pokud v něm najdou jadérka ve tvaru hvězdy, budou příští rok šťastní. Pokud mají tvar kříže, čili je hvězda čtyřcípá, nebo je vnitřek zkažený/červivý, někdo z přítomných onemocní, nebo zemře. Jablko by se přitom mělo krájet kolmo ke stopce, ne tak, jak jste běžně zvyklí.
Mnoho domácností na Štědrý den dodnes také pouští lodičky. K tomu se využívají skořápky z vlašských ořechů. Do každé půlky se nakape trochu vosku a umístí se do nich dortová svíčka. Pak se zapálí, pustí po vodě v lavoru a členové rodiny pozorují, jak se budou lodičky chovat, a připisují tomu určité významy. Říká se, že majitele lodičky, která nejdéle svítí, čeká dlouhý spokojený život. Když se lodička drží při kraji, znamená to, že daný člověk bude doma, je-li ve středu, vyrazí do světa. Zároveň lze sledovat, zda jsou lodičky u sebe, či ne. Pokud ano, její členové budou během následujícího roku pospolu v harmonickém soužití. Každý si jejich pohyby může ovšem vyložit po svém.
Lidé na Vánoce také velmi rádi věští z olova. Jednoduše se nad plamenem opatrně rozehřeje například na lžíci kousek olova. To potom hodíte do studené vody a odlitek následně vytáhnete. Poté v něm hledáte, co vás v budoucnu čeká. To stejné lze udělat i s voskem.
Při prostírání ke štědrovečerní večeři se připravuje jedno místo navíc. To kdyby během večera někdo zaklepal na dveře a požádal o jídlo a střechu nad hlavou.
Pověra praví, že všichni rodinní příslušníci musí po společném usednutí ke stolu počkat, dokud všichni nedojí, a teprve potom se naráz zvednout a zamířit ke stromečku. Pokud někdo vstane dříve, rodina se další rok nesejde celá.
Vedle klasických tradic a zvyků souvisejících s budoucností, existuje i celá řada těch, co jsou určeny pro svobodné, dívky především. V minulosti se zkrátka kladl doma velký důraz na to, aby si našly toho správného ženicha a všechny zajímalo, kdy k tomu dojde. Proto byli v této oblasti velmi vynalézaví (a to vám přinášíme pouze zlomek jejich nápadů).
Tento zvyk je poměrně známý a v některých domácnostech se dělá dodnes. Svobodné dívky si sednou zády ke dveřím a za hlavu hodí svou botu. Dopadne-li patou ke dveřím, zůstanou doma. Je-li špičkou k nim, provdají se a z domu odejdou.
Tradicí, která také souvisí se svobodnou dívkou a střevícem, je klepání botou na kurník. Pokud se ozve slepice, dívka zůstane nezadaná. Ozve-li se kohout, brzy se vdá.
Bez černý má léčivou moc. V minulosti ovšem měli lidé za to, že i kouzelnou. Nezadané dívky jím musely třást a říkat říkanku. Dům, u kterého začal jako první štěkat pes, by měl být údajně tím, v němž žije jejich nastávající.
Je tu i možnost pro ty, co se rozhodují mezi více partnery. Do jablka se zapíchne několik zápalek s tím, že každá z nich symbolizuje jednoho nápadníka. Všechny se současně zapálí. Ta, která hoří nejdéle, představuje toho, kterého by si měla daná osoba vybrat.
Dalším věštícím zvykem se dá upřesnit, kdo bude „ten vyvolený“. Nezadaní tak oloupou jablko tak, aby vytvořili jednu dlouhou spirálu. Poté s ní třikrát zatočí nad hlavou a odhodí ji. V dopadnuté slupce se pokusí najít písmeno. A právě tím by mělo začínat jméno budoucího partnera.
V poslední sekci pro vás máme obvykle dávno zapomenuté zvyky. Ale je možné, že některé z nich někdo praktikuje dodnes.
Mimo jablek se věštilo také z ořechů. Pokud se rozlousknul a jeho vnitřek byl černý, předpovídalo to smutek a neštěstí. Zdravý ořech naopak značil radost a štěstí.
Na Štědrý den by u sebe nikdo neměl mít žádnou cizí věc, jinak mu to přinese smůlu.
Hospodáři zároveň pomocí jablečných jadérek zjišťovali, jaká bude další rok úroda. Do misky s vodou dali 12 jadérek. Podle toho, kolik jich vyplavalo na hladinu, tolik by mělo být suchých měsíců v roce.
Podobně se věštilo i z cibulových slupek. Z cibule se naloupalo dvanáct sukének, položily se vedle sebe, do každé se nasypalo trochu soli a nechaly se přes noc odstát. Každá sukénka značila jeden měsíc v roce. V těch, v nichž se sůl do rána rozpustila, by mělo pršet. Ty, které pouze zvlhly, by měly být srážkově průměrné. A ve kterých většina zůstala, se dalo očekávat sucho.
Zapomenutým slovanským zvykem také je, že pokud si na Štědrý den namažete tváře medem, zaručí vám to, že vás budou mít všichni rádi. Neboli na vás budou „medoví“.
Na Štědrý den by se nemělo vynášet smetí. „Hrozí“ totiž, že vymetete z domu kromě špíny i štěstí.
Krutá pověst praví, že pokud pověsíte prádlo, ale platí to i pro ručníky a útěrky, někdo z vašich blízkých se do roka a do dne oběsí.
A na závěr tu je tip pro ty, co mají špatná kolena. Předci dělali to, že si stoupli bosou nohou na sekeru položenou na zemi, což mělo být prevencí proti bolesti nohou.
kniha Český lidový a církevní rok (Vondrušková, 2015), kniha Vánoce: historie, zvyky a tradice (Pastýřová, Krejčová, 2018), kniha Vánoční tradinář (Boledovičová, Kopecká, 2021), cesketradice.cz, denik.cz
