Všude slýcháme, že je důležité, aby ti dva, co se dají spolu dohromady, měli něco společného. A jistě, je to podstatné. Ale dělat spolu úplně vše také není to nejlepší.
Představte si, že před vztahem chodíte vždy v pondělí na jógu, středy běhat a v pátek na víno s kamarádkami. Když se ale začnete s někým vídat, začnete tyhle aktivity omezovat. Nejprve páteční program, protože víte, že byste neměla tak často pít a utrácet a navíc chcete trávit čas se svým novým milým. Pak padne jóga, protože je to v podstatě jen protažení a to úplně nepotřebujete. A nakonec přestanete i běhat, jelikož to stejně nemělo žádný efekt. Najednou se ovšem dostanete do fáze, kdy trávíte dny pouze se svým partnerem a uvědomíte si, že jste všechny své koníčky ořezala a že vám jako koníček zbyl pouze váš protějšek. Volný čas plánujete pouze s ním, neustále vám vymýšlíte nový společný program a jednoduše je tím jediným, co vás v tu chvíli naplňuje.
Ne nadarmo se říká „čeho je moc, toho je příliš“ a i když svého partnera milujete, to, že se v podstatě stane on sám vaším koníčkem, může mít spíše negativní vliv na váš vztah. Jednoduše se může stát, že sebe navzájem budete mít moc, zahltíte se sebou, nebo se jednoduše začnete štvát. To se může podle odborníků projevit podrážděností či iritací druhým, pocitem nedostatečné volnosti a tím, že nevíte co dělat, když s ním nejste.
To vše může dojít samozřejmě k nějaké vztahové krizi, nebo rozchodu. Ale nejenom k tomu.
Není potřeba se vracet k prvnímu černému scénáři, který vás napadne, tedy k rozchodu. Ale je dobré se hypoteticky zamyslet nad tím, kým jste bez toho druhého a kdo byste byli, kdybyste se rozešli. Pokud si uvědomíte, že bez něj vážně nic nemáte, není to dobré znamení.
Toto je poměrně typický znak, který se objevuje u zadaných lidí. Jednoduše začnete trávit více času se svým protějškem namísto svých přátel a zničeho nic nemáte, na koho se kromě svého partnera obrátit.
Tak nějak si uvědomíte, že se mimo vztah nerealizujete a dokážete o sobě mluvit pouze jako o „my“. Neměli byste ve vztahu zapomenout, kým jste vy sami.
Zlatá střední cesta je obvykle ta nejlepší a přesně to platí i tady. Optimálním řešením je najít si věci, které můžete dělat společně, ale zároveň mít i nějaké, které můžete dělat individuálně. Tak si budete více vážit společně stráveného času, více se na sebe těšit a zároveň si plnit své individuální aktivity.
Navíc jak vztahová psychoterapeutka Markéta Šetinová nedávno zmínila na své stránce na Instagramu – je prima, pokud vás baví společné věci, ale nutné to není. Důležitější je zajímat se o zájmy druhého; být otevřeni zkoušet věci, které baví druhého; a najít aktivity, která vás spolu baví.
psychologytoday.com, Markéta šetinová
