I v dnešní době existují lidé, kteří myslí spíše na druhé než na sebe. S ničím se to ale nesmí přehánět. V tomto případě to může vést až k potlačení vlastního já. A to je pouze jeden z dopadů tohoto vzorce chování. Existují však cesty, jak zůstat druhým nápomocný a zároveň sám sebou.
Když jste na večírku, kde je jeden člověk smutný, nedokážete si ho užít, jelikož neustále přemýšlíte nad tím, že se trápí, a snažíte se mu zlepšit náladu. Kývnete, že v sobotu pomůžete s přípravami na akci, i když jste se těšili, že si dopoledne poležíte a pak si přečtete knížku. Obecně je pro vás těžké říkat ne. Hodně se omlouváte. Bojíte se, aby si o vás druzí nemysleli, že jste sobečtí, neohleduplní a zlí, když je například odmítnete. Proto občas skončíte na událostech a v situacích, kde vlastně vůbec být nechcete, ale jste tam, protože jste nechtěli ostatní zklamat. Týká se to vás? Pak jste možná závislí na naplňování potřeb druhých, zatímco zapomínáte na ty své.
Tendence upřednostňovat potřeby ostatních před vašimi vlastními často pramení z nejistoty a nízkého sebevědomí, touze po tom, aby vás měli ostatní rádi a byli jste oblíbení, ze špatných minulých zkušeností, ale i z toho, že si dostatečně nevážíte sami sebe. Požadujete tak štěstí druhých na úkor své emocionální pohody. To může mít hned několik negativních dopadů:
frustrace: Když někdo potřebuje pomoci, jste to vždycky pro ně, ale když jednou požadujete po někom něco vy, nikdo není v dohledu.
vyčerpání: Věnujete-li veškerou svou energii k zajištění toho, aby byli ostatní šťastní, možná vám nezbude žádná na vás samotné.
upozadění sebe samého: Lidé, kteří se soustředí na potěšení druhých, často skrývají své vlastní potřeby a preference, aby vyšli vstříc ostatním. Nejenom že tak potom nežijete svůj vlastní život, zároveň tak ostatní potom nemají možnost poznat vaše skutečné já.
Z výše uvedeného vyplývá, že se tak člověk, který myslí víc na štěstí ostatních, než to své, může dostat snadno do pasti. Najednou si uvědomí, že je nespokojený, zneužívaný a k tomu druhým nesympatický, protože si nedokáže stát za svým. Buďte tedy sami sebou. Možná se tak trochu omezí okruh lidí, kteří vás obklopují, ale u těch, kteří kolem vás zůstanou, budete mít jistotu, že vás přijímají takové, jací jste. Zde je několik tipů, jak na to:
Řekněte sami sobě, co jste ochotni přijmout a co už ne. Kde jsou vaše limity. Může to být například to, že jste k dispozici jen určitou dobu, či že po šesté večer nebudete přijímat pracovní telefony. Začněte přitom v malém. Pokud jste doposud žili pro druhé, musíte si na limity zvyknout nejenom vy, ale zároveň se naučit vysvětlit je druhým tak, aby je respektovali.
Zvažte, jak chcete trávit svůj čas i čeho chcete dosáhnout. Znát své priority vám může pomoci určit, zda máte čas a energii se něčemu věnovat. Pokud vám něco ubírá energii nebo vám zabírá příliš mnoho času, podnikněte kroky k omezení této aktivity.
Říkat ne pro někoho, kdo celý život říkal ano, je daleko těžší úkol, než se na první pohled může zdát. Dejte si tak dostatek času na rozmyšlenou. Řekněte tomu druhému, že to zvážíte a dáte mu vědět. A pokud dojdete k závěru, že vás to skutečně bude omezovat ve vašem čase, prioritách a na cestě k dosažení vašich cílů, zdvořile odmítněte. Klidně přes zprávy, pokud je to pro vás z očí do očí nyní těžké.
Nikdy nezapomínejte na to, že vztahy vyžadují dávat druhým, ale i přijímat. Jistě, je to i o nějakém kompromisu, ale pokud jste pouze vy tím, kdo druhému neustále něco dává, pak je něco špatně. I když rádi děláte druhým radost, je důležité mít na paměti, že i oni by měli podnikat kroky, aby na oplátku dávali vám. Jinak se nejedná o zdravý vztah, ať už přátelský, nebo partnerský.
Na závěr je důležité zmínit, že to neznamená, abyste se teď stali sobci první kategorie, ale abyste si vážili sami sebe. A nepomáhali, pokud vás to ubíjí. Ale pomáhali, když v tom vidíte smysl a uděláte to s radostí.
verywellmind.com, psychologytoday.com, mindbodygreen.com
