Jít či nejít aneb Co dělat, když to ve vztahu neklape

Pokud si někdo klade ve vztahu otázku, zda odejít, je nad slunce jasné, že má jasnou představu o tom, jak to nechce ve vztahu mít. Navíc mu jeho mozek ochotně předkládá jeden důkaz za druhým, proč je to špatné a vůbec to za to nestojí, mnohdy bez jakéhokoli náznaku protichůdné polarity. V kognitivní psychologii se tomu říká potvrzující zkreslení. Důkazů o tom, že to za to stojí, jako by najednou nebylo. Tedy takhle – když už je člověk rozhodnutý odejít, přijde mnohdy přesně opačná fáze, selektivní vychytávání důkazů o tom, že to zas tak hrozné není. Tuhle hru jde hrát, v zásadě až dokud nás smrt nerozdělí, jako v pohádkách. Jen v takovém vztahu asi nebudeme šťastní a nebudeme se moci stát nejlepší verzí sebe sama. Pokud vás tento neustálý kolotoč myšlenek vyúsťující v dlouhodobou nespokojenost už nebaví, bude potřeba začít to dělat trochu jinak.

Prohlídka základů

Vědět, co ve vztahu nechcete zažívat, se určitě hodí. Mnohem podstatnější ale je vědět to, co ve vztahu zažívat chcete. Jak chcete, aby váš partnerský vztah vypadal za rok? A co za pět? Klidně bez ohledu na „osoby a obsazení“, prostě jak by měl vypadat? A buďte naprosto konkrétní. Klidně si na to vyhraďte čas a pěkně si to napište a teprve pak čtěte dál. Teď totiž pozor, přichází mnohem zásadnější otázka: co jste pro to v uplynulém týdnu, měsíci, a roce udělali? Ne, co měl, a neudělal ten druhý, ne, co byste bývali rádi udělali, jen kdyby… Jen to, co jste udělali.

Partnerské vztahy nejsou žádný med. Pokud jste si mysleli, že ano, patrně vás obelhali v pohádkách. Vztah potřebuje neustálou péči, stejně jako květina. Nikde jinde víc neplatí, že bez práce nejsou koláče. V pohádkách končí práce na vztahu zabitím draka a vysvobozením princezny, pak už jen stačí užívat si plodů svého úsilí až navěky. V životě tomu tak ale bohudík není. Kde taky sebrat draka a princeznu, že jo. Pokud už víte, jak chcete, aby váš vztah vypadal, a máte třeba i představu o tom, co byste pro to mohli vy dělat, je načase začít se zabývat tím, proč váš vztah je v současné době tam, kde je, a jestli je možné váš vysněný vztah vůbec vybudovat na základech toho současného. Když se během povodní nebo zemětřesení poškodí nějaký dům, posuzuje statik nejen stav budovy jako takové, ale hlavně stav jejích základů. Stejně tak i každý vztah má své základy a (nejen) v dobách nejtěžších je dobré se podívat, jaké vlastně jsou. Na jakých základech jste postavili svůj vztah a jsou tyto základy ve vašem vztahu ještě živé? A proč právě on(a)? Co na něm/ní milujete? 

Dobré základy bohužel nemusejí znamenat, že nebude potřeba pro váš projekt vysněného vztahu částečná demolice nebo jejich zpevnění. A někdy se mohou základy i poškodit. Stačí, když vztah v některé části přetížíte – budete mít příliš málo času na partnera, příliš mnoho pozornosti jen na děti, příliš mnoho starostí, příliš mnoho každodenní rutiny, příliš mnoho zranění… Stejně jako u vysokého plošného zatížení se pak může stát, že základy popraskají, nebo se dokonce propadnou. A to už může být vážný problém. Ne vždy to však musí znamenat, že celá budova je hned jednou provždy odepsaná. Nota bene třeba jen kvůli tomu, že „zase“ zapomněl koupit máslo nebo „zase“ ucpala vlasy odpad ve vaně. Někdy je možné provést zásadnější rekonstrukci, někdy bude nutné strhnout obvodové stěny a někdy bude také nutné vybudovat něco zcela nového někde jinde. Jisté je jen to, že v současném stavu to zůstat nemůže.

Hledání důvěry

Bydleli byste v domě, který prošel zásadním otřesem, nebo ho zasáhla povodeň, a vy byste nevěřili v jeho dobrou statiku? V domě, kde byste se báli, že na vás kdykoli může spadnout strop nebo stěna? Třeba i uprostřed noci, když budete spát? Velká část lidí by řekla, že ani za nic. Ve vztahu je to stejné. Pokud v něm chcete zůstat, je důvěra klíčová. Bohužel nejen v toho druhého, ale i v sebe. A stejné je to s láskou, respektive sebeláskou. Těžko milovat někoho, kdo sám sebe nenávidí, nebude vám totiž vaši lásku věřit. Zádrhel je v tom, že strach z toho, že budova spadne, může mít jak racionální složku, která skutečně vypovídá o stavu domu, tak iracionální složku, ve které se pouze ukazují naše vlastní strachy a úzkosti. Platí přitom jistá korelace mezi tím, kolik ran si neseme z předchozích vztahů, včetně vztahu s rodiči, a tím, kolik strachů a nedůvěry je postaveno na iracionálním podkladu. Myšlenky typu „Určitě nekoupil máslo, jen aby mě naštval, protože ví, jak moc mi tím ublíží“ pak mohou být o něco častější než: „No jo no, zase zapomněl. Asi toho má v práci moc, možná má nějaké starosti.“

Důvěra ve vztahu se snadno ztrácí, ale hůře hledá. Bez důvěry v pevnost budovy v ní už nic nového nepostavíte. Pokud váš vztah důvěru postrádá, ale cítíte, že budova má pevné základy, bude potřeba najít způsob, jak důvěru obnovit. Někdy to jde i po takových otřesech, jako je prokázaná nevěra, někdy nikoli. Pokud postrádáte důvěru, základy jsou podle vás v troskách, a vidíte to tak i v době, kdy jste dostatečně vyspalí a jinak v životě relativně spokojení, je možné, že svůj projekt budete muset realizovat už jinde. S důvěrou pomáhají vzájemné upřímné rozhovory. Tedy pokud v nich jste schopni zachovat respekt a empatii. Pokud ne, můžete využít služeb párového terapeuta. Mnohdy se hodí přihodit i vlastní terapii, která vám poodhalí ony vlastní strachy a bolístky.

Jak si zničit vztah

Když jsme byli malí, obdivuhodné množství problémů se dalo vyřešit lízátkem, zmrzlinkou či plyšákem. Problém pak jako by zmizel. I v partnerských vztazích existují podobná řešení – nové auto, nové bydlení, ale také žádost o ruku, svatba, či rovnou dítě. Je obdivuhodné, kolik lidí něco podobného praktikuje jen proto, aby nemuselo řešit odpověď na otázku jít, či nejít. Tedy řešit teď. Problém se zkrátka odloží. I v domě s pochybnou statikou si lze v nejvyšším patře vybudovat rozměrný vnitřní bazén. Jen až se začne napouštět vodou, může to skončit katastrofou.

Kamarád pracující v jedné korporaci zjistil, že když na e-maily, kterých mu denně chodí desítky, přestane odpovídat, většina problémů „se“ vyřeší a on pak může řešit jen ty urgentní, co se připomenou. Spousta lidí to ve vztazích dělá stejně. Existuje totiž recept na to, jaké chování aplikovat, abyste s 91% úspěšností zničili vztah. Jeho existenci popsal a pojmenoval americký psycholog John Gottman. V toxických vztazích se postupně objeví kritizování partnera, pohrdání jím, stonewalling, což je anglický termín pro takové to „O tom se s tebou vůbec nehodlám bavit!“ a defenzivnost. Drobný problém je, že takový vztah oba otráví, a to nejen na tady a teď. A otráví i všechny další účastníky vztahu, zejména děti. 

Kdy neodejít?

Na tuhle otázku si musíte odpovědět každý sám. Jste dospělí. Za svůj život a co „se“ vám v něm děje, nesete plnou odpovědnost a můžete to aspoň do určité míry ovlivnit. Já vám mohu nabídnout jen pohled svého kamaráda faráře na vztah, který za to určitě stojí. Jde o takový vztah, ve kterém se oběma partnerům podaří postupnou prací na sobě i vztahu dosáhnout bezpodmínečného přijetí svého partnera i sebe a bezpodmínečného odevzdání se svému partnerovi, tedy vztah s pevnými základy a silnou důvěrou. Nebo, chcete-li to srozumitelněji, vztah naplněný láskou. Ta sice naštěstí pro stavbaře hory nepřenáší, ale zato umožňuje překonávat překážky a zranění, která prostě ke vztahům bohužel patří. Jejich počet je daný zejména tím, jaké vztahové chování jsme si my a náš partner zažívali s rodiči a předchozími partnery. Tak hodně štěstí, sil a odvahy při řešení vašich problémů.